𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

47.kapitola ✓

Nathaniel

Letadlo už přistávalo a já si všiml dalšího letadla u, kterého postávala spousta lidí. Všiml jsem si i upírů mezi nima. Nedávalo mi to smysl co by se tu mohlo dít, ale bylo mi to v tuhle chvíli jedno. Myslel jsem jen na svou Rebeccu. Myslel jsem na ní celý let. Letadlo se zastavilo a my mohli konečně ven z letadla. Bylo nás hodně. V závěsu za námi přistálo i druhé a z obou letadel vystupovali vlkodlaci. V tom jsem uslyšel ženský hlas. „Alfo. Tamhle je." Rozhlížel jsem se kdo to byl. Nemohl to být nikdo jiný než Ella, která ukazovala směrem k druhému letadlu. Podíval jsem se tím směrem, který ukazovala a já uviděl dívku s blonďatými vlasy. Byla jí tak podobná. Něco na té dívce, ale bylo jiné. Styl oblékání a kolem jejího pasu jí držel nějaký upír. Rychle jsem sešel schody a ostatní udělali to samé. Upír co jí objímal si toho všiml a poručil svým lidem, aby zaútočili. Na nic jsem nečekal a bojoval. Upír se snažil blondýnku dostrkat do letadla, ale té se moc nechtělo. O něčem se tam hádali, ale já nevěděl o čem. Ella už byla u mě a pomáhala mi s hybridy a upíry. Všiml jsem si ale, že u té dívky teď už nebyl upír, ale hybrid. Držel jí stranou a ona se mu snažila vyvléct z ochranářského objetí. Byl jsem už dost blízko, abych slyšel co mu říkala. „Erneste pusť mě. Nechci se na to vše jen dívat. Chci pomoct." On, ale neposlouchal a dál jí jen držel. Dívka, ale měla dost síly což asi hybrid nečekal.

Vypravěč

Zatímco manžel blondýnky bojoval s hybridy a upíry ona se snažila se vymanit z objetí jejího kamaráda hybrida. Nechápala proč by se nemohla zúčastnit bitvy která zde nastala. Měli přeci odletěl a ne bojovat. Bohužel, ale před odletem přistáli na letišti dvě letadla a z obou vycházeli vlkodlaci. Hybridka se snažila a věděla, že se jí to brzo povede. V tom na hybrida, ale zaútočila vlčice což vůbec nečekal a tak blondýnku pustil. Vlčice se, ale v boji zastavila a dívala se na dívku, kterou před chvílí ještě držel hybrid. Hybrid nezaútočil jen se postavil před tu dívku a cenil své zuby. Nechybělo mnoho a proměnil by se. Dívky se jen na sebe dívali jako kdyby se znali, ale to on nemohl vědět. Vlkodlačice se na ni nepřestávala dívat i přes to, že před ní stál hybrid. Po chvíli, ale promluvila. „Becco jsi to ty?" Blondýnka se na ni teď dívala s otevřenou pusou.
„

Ty mě znáš?" Podivila se.
„Ano znám tě. Znám taky toho upíra co tu byl před chvílí s tebou."
„Jakto, že nás znáš?"
„Ty si to nemapatuješ? To ti snad někdo vymil mozek?"
„Takhle s ní nemluv." Přidal se do rozhovoru hybrid.
„A jak s ní nemám mluvit hybride?" Zeptala se vlčice. Blondýnka se jen dívala jak si teď spolu vyměňují názory. Nevěděla kam tenhle rozhovor spěje, ale měla nutkání to zjistit.
„Kdo jsi?" zeptala se blondýnka.
„Jsem tvoje kamarádka Ella. Pamatuješ si mě?"
„Ne."
„Pamatuješ si na dobu kdy tě unesl ten upír Julian? V tu dobu jsme se poznali. Chtěl tě proto, že jsi výjimečná. Jsi bílá vlčice. Nosila jsem ti celé dny jídlo. Pak mě, ale zachránila tvoje smečka a já už s vámi zůstala." Blondýnka nevěděla co na to říct. Nedostávalo se jí slov. Na nic z toho si nepamatovala. Na nic ze své minulosti. Věděla jen to co jí Marcus řekl a toho moc nebylo. Vzpomněla si, ale na vlkodlaka, kterého zajali když je napadli v sále. Řekl, že si přišli pro ní. Teď už jí to dávalo smysl. Marcus jí nezachránil nýbrž unesl. Nevěděla sice proč to udělal a ani odkud jí unesl, ale věděla, že tohle tak nenechá. Bohužel, ale ona nebyla ta která by ho mohla zabít. Nemůže. Musí mu být věrná a to jí nedovolovalo ho zabít. Hybrid nevěřil vlastním uším co slyšel. Byl z toho v šoku. Díval se na vlčici, která čekala jak se blondýnka rozhodne a co jí vlastně řekne.

Všude kolem se bojovalo a blondýnka stále nepromluvila, ale jen přemýšlela nad tím jak se odprostit od upíra, který za vše může. Z přemýšlení jí vyrušil dívčin hlas. „Vzpomněla sis na něco nebo stále nevíš?"
„Nic z minulosti si nepamatuji. Vím jen to co mi Marcus řekl, ale toho moc není. Nevím ani jestli mluvil pravdu. Musím to zjistit a musí to být hned." Hybrid se k ní otočil. „Erneste musím zjistit pravdu. Tohle nesmyslné stěhování mi přijde jako útěk a pokud to tak je. Tak Marcus nemá čisté svědomí a bojí se něčeho a nebo spíše někoho. Byla bych ráda kdyby jsi mi v tom nebránil." Hybrid se na ní mile usmál.
„Nebudu ti v tom bránit. Je to tvoje volba, ale pamatuj si, že já jsem tu vždy byl a budu pro tebe. Takže tě v tom nenechám i kdybych se mu měl postavit sám." řekl blondýnce, políbil jí na tvář a objal.
„Tak jdeme." řekla vlčice a snažila se projít mezi vlkodlaky, hybridy a upíry co spolu bojovali. I blondýnka s hybridem se snažili, ale nakonec se jím to povedlo.

---

Bojoval s hybridy když v tom ho napadl upír. Moc dobře si ho pamatoval. Jak by taky na něj mohl zapomenout. Byl to ten co mu unesl jeho ženu přímo od něj z domu. Bojovali spolu dlouho. V tom se, ale za upírem objevila blondýnka a on zaváhal. Toho, ale upír hned využil a srazil ho k zemi. Blondýnka se polekala a chtěla vlkodlakovi pomoct, ale pouto mezi upírem jí to nedovolovalo. Vlčice, ale na nic nečekala a sama se vrhla na upíra. Pomohla tak svému vůdci k vyproštění a když už byl volný se do upíra, kterého držela vlčice zakousnul. Kousnul ho do krku a urval mu kus masa. Poté ho dívka pustila a on padl k zemi. Vlkodlak se proměnil zpět do lidské podoby a vytáhl z kapsy zapalovač. Zapálený ho hodil na upíra a ten začal hořet až se změnil v prach. Teď už bylo dost jasné, že se pouto mezi dívkou a upírem zlomilo. Dívka padla k zemi na kolena a z oka jí utekla jedna neposlušná slza. Dívala se na mizející tělo a prach jejího pána. Nakonec tu z něj nezbylo nic. Hybridi už dále nebojovali a upíři, kteří si toho všimli po chvíli také přestali.

Bylo tu zde hodně mrtvých. Vlkodlaci procházeli po letišti a hledali těla svých blízkých. Bylo jich tu sice méně jak upírů a hybridů, ale byli to jejích kamarádi. Upíři se po zjištění, že jejích pán padl utekli a hybridi nevěděli co mají dělat. Někteří se rozutekli a někteří zůstali. Mladík jež zabil upíra, který je stvořil stál před blondýnkou a díval se na ní. „Alfo je to ona. Jen si nás nepamatuje. Nikoho." řekla vlčice, která stála teď už vedle něj.
„Rebecco vzpomínáš si na mě?" zeptal se jí, ale blondýnka místo odpovědi jen zakroutila hlavou. Nepamatovala si ho a to ho ničilo. „Jsi moje manželka a matka naších dětí." Blondýnka nechápala a nevěděla co jí to ten mladík říká.
„Manželka? Matka naších dětí?" Zeptala se ho.
„Ano. Tak jak říkám. Ten upír, kterého jsem teď zabil tě unesl z našeho domu před očima naší malé Elisabeth. Do teď se z toho naše dcera nemůže vzpamatovat. Hledali jsme tě všude. Je dobré, že jsme tě našli a zachránili."
„My spolu máme dceru?"
„Ano. Dvě dcery a dva syny. Jsou to čtyřčata." Blondýnka jen koukala s otevřenou pusou a snažila si vzpomenout, ale nešlo to. Na nic si nevzpomněla.

---

B

londýnka doufala v to, že si vzpomene když se pouto mezi ní a upírem zlomí, ale nestalo se tak. Stále si nepamatovala na nic ze své minulosti. Nevěděla co si má počít. Hybrid jí chytl kolem ramen, protože vycítil její obavy. Hnědovlasému mladíkovi se to nelíbilo, ale nic neudělal. Viděl na něm, že se na jeho dívku nedívá s láskou jakou se na ní teď díval on, ale s tou bratrskou. Blondýnka se začala třást. Hybrid se jí snažil utěšit, ale nebylo mu to nic platné. Dívka se stále třásla. „Ať se snažím jak chci na nic si nepamatuji. Nezlob se na mě, ale asi nejsem ta, kterou jsi hledal."
„Jsi to ty Becco, kterou náš Alfa hledal. Ten upír byl synem upíra, který tě tenkrát unesl." řekla vlčice.
„Becco, drahá. Ten upír co tě unesl z našeho domu byl právě ten, kterého jsem tu před nějakou chvílí zabil. Vím, že je těžké uvěřit slovům někoho koho si nepamatuješ a já nevím proč, ale zkus mi věřit. Časem si jistě vzpomeneš." Blondýnka nevěděla co na to říct.
„A co když si nevzpomenu? Co pak se mnou bude?"
„Neboj se. Určitě si vzpomeneš. Počkej až uvidíš naše děti, tvoje rodiče. Jsem si jistý, že si vzpomeneš na vše."
„Moc ráda bych ti věřila."
„Co to alespoň zkusit? Odleť se mnou k nám domů a když si ani tam nevzpomeneš nechám tě odejít."
„Dobrá tedy."

Tak jsme na konci další kapitoly. Doufám, že se vám líbila.
Vote a komentáře potěší.

Misenka_H