𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

25.kapitola /Hybridka/✓

Rebecca

Je ráno a já jsem vstala dřív než normálně. Koukla jsem se na Nathaniela a ten ještě spal. Mrkla jsem na hodiny a na nich bylo teprve šest ráno. V posledních týdnech jsem nikdy v tuhle hodinu nevstávala, teda aspoň doufám. Nikdy jsem nevěděla kolik je hodin, kdy je den a kdy je noc. Jídlo mi nosila až do pokoje Ella. Vstanu z postele a jdu do šatny. Vyberu si džíny a bílé tílko, nějaké spodní prádlo, ponožky a jdu do koupelny. Po deseti minutách jsem hotová a odcházím z koupelny přes pokoj až ven na chodbu. Sejdu schody dolů a zamířím si to rovnou do kuchyně. Zastavím se ve dveřích a dívám se na nějakou ženu, která už chystá snídani. Má hnědé vlasy, menší postavy. Chvíli si ji prohlížím. To bude asi hospodyně. Pomyslím si. Žena se na mě otočila a jak se lekla tak nadskočila. „Dobrý den. Dáte si palačinky nebo míchaná vajíčka?" zeptala se mě.
„Dobrý den. Dám si palačinky." řekla jsem a sedla si na barovou stoličku u ostrůvku který byl před kuchyňskou linkou. Na svoji snídani jsem nemusela čekat dlouho. „Jak se jmenujete?"
„Jsem Jane Smithová. Vy jistě budete slečna Rebecca Jacksonová nemýlím-li se."
„Ano to jsem, ale říkejte mi jen Rebecco."
„Slečno to nejde. Patříte do alfové rodiny takže zůstaneme u vykání, ale vy mi klidně říkejte Jane." řekla a mile se usmála. Pak jsem se pustila do svojí snídaně.

Když jsem dojedla podala mi Jane ještě sklenici s pomerančovým džusem. Vypila jsem ho a chtěla odejít, ale když jsem chtěla slézt ze židličky objevil se u mě Nathaniel. Políbil mě a já se zase posadila. Pozdravil Jane a ta jako kdyby to měla naučené mu pozdrav oplatila a zeptala co by si dal ke snídani. Posnídal a já jelikož jsem měla ještě hlad tak jsem si dala i ty vejce. Jane se na mě koukala jako na blázna, ale tak co. Prostě jsem na ně měla chuť. Když jsme dojedli začal Nathanovi zvonit mobil. Zvedl ho a po chvilce odešel pryč. Chtěla jsem jít za ním a zjistit co se děje, ale raději jsem si to rozmyslela. Než se vrátil zpět uběhlo asi patnáct minut. Poté se posadil a podíval se na mě. „Otec se vrátil zpět. Máme tam být do deseti minut."
„Dobře. Já můžu hned, ale ty asi v tom pyžamu a županu určitě nepůjdeš." řekla jsem. On se na mě usmál, políbil do vlasů a odešel. Též jsem odešla z kuchyně přes chodbu až ke dveřím. Čekala jsem asi pět minut než se u mě objevil. S úsměvem jsme vykročili z domu a šli k jeho rodičům, které jsme měli za sousedy.

Došli jsme ke dveřím a Nathaniel ani nezvonil na zvonek a rovnou otevřel. Doufala jsem, že bude zvonit, ale on ne. On je tu vlastně doma i když má svůj vlastní dům. Došli jsme k obýváku a tam seděl v křesle u krbu pak Wick v druhém křesle jeho žena a na sedačce seděli další dva lidé. Dívka co tam seděla mi byla nějak povědomá. Pan Wick se na mě podíval a hned se mu vykouzlil úsměv na tváři. Vstal a šel rovnou k nám. Vzal mě za ruku a odtáhl kousek od Nathaniela. Ten se na něj jen podíval s nechápavým výrazem. Též jsem tohle chování nechápala. Když jsem stála dál od Nathana prošel se kolem mě jako kdyby hledal nějakou chybičku. Zastavil se přede mnou a usmál se. „Vidím, že jsi v pořádku." A ještě dodal. „Vítám tě do rodiny." tak tohle jsem ani za mák nepochopila. Podívala jsem se na paní Wickovou a ta se jen usmívala jak sluníčko. Stále mi bylo divné co tu dělají ti další dva. Ta žena s tím mužem. Paní Wicková též vstala a objala mě. Pak se na mě podívala ten samý úsměv co měla před chvílí vlastně měla pořád.
„Takže budu babička?" zeptala se mě a já jen na ni koukala.
„Mami ano. Budeš babička." řekl Nathaniel a rychle si mě stáhl do objetí. „A kdo jsou ti dva?" zeptal se otce. Ten jen oboum pokynul, aby vstali a oni poslechli. Zalapala jsem po dechu. Muž co teď stál přede mnou byl podobný panu Wickovi. A ta dívka? Byla mi povědomá. Vždyť to je přeci Ella! Ona přežila a je tu.
„Ello? Ty žiješ?" řekla jsem a nechápala jak to, že ji při tom boji nezabili. Nic, ale neřekla a slova se ujal vůdce.
„Takže vy dvě se tedy znáte. Na to jsem se chtěl zeptat, ale teď se to alespoň vysvětluje. Ještě se domluvíme co s ní, ale tenhle muž je mi hodně blízký. Vyrůstali jsme spolu. Nathanieli vím, že jsem ti vždy vyprávěl o mém bratrovi, ale nikdy jsme ho nenavštívili. Teď máš možnost se seznámit se svým strýcem Jonathanem." ukázal na muže co stál vedle Elly. Muž byl, ale velmi neklidný. Tohle rodinné setkání asi nečekal.

Nathaniel

Tak tohle jsem ani trochu nečekal. Nedávno ještě otec říkal, že ho buď unesli a nebo zemřel. Byl, ale otci tolik podobný. Nevěděl jsem jak se mám zachovat. Strýc byl velmi neklidný. Jistě tohle setkání po letech pro něj není moc příjemný. „Posaďte se prosím." řekl otec a my ho poslechli. Sedl jsem si na sedačku vedle Ell a Beccu si posadil vedle sebe. „Takže tady Ella toho ví hodně o tom co se dělo v sídle. Takže nemusí jít pryč. Bude se to týkat i jí vlastně. Tady Jonathan je totiž hybrid. A jak je známo hybridi nemívají své smečky. Proto jsem se rozhodl, že jeho vůdcovství vezmu po něm jelikož jeho smečka je teď bez Alfy. Teda pokud souhlasíš Jonathane."
„Klidně, ale chtěl bych se s tebou vrátit do smečky. Jen nechci, aby někdo ze členů věděl, že jsem teď hybrid."
„Neboj se. Bude to naše tajemství. Ale teď k věci. Někdo to tu bude muset vzít za mě. Tahle smečka bude potřebovat nového Alfu. S matkou jsme o tom už mluvili. Můj následník budeš ty Nathanieli. Matka se rozhodla, že tu nějaký čas zůstane s vámi." tak tohle jsem tedy nečekal. Je fakt, že hybridi nejsou vůdci, ale, že mi otec tak brzo předá celou smečku jsem nečekal. Nechápu sice proč tu matka chce zůstávat, ale tak mě je to docela jedno. Jen když nebude chtít, aby jsme se museli nastěhovat sem. Chci žít v našem domě.
„Otče, ale co tak najednou? Nemůžeš vést obě smečky a spojit je?"
„Kdyby jsme je chtěli spojit udělali bychom to s bratrem už dávno, ale to v plánu nemáme. Teď tu, ale ještě nějaký čas zůstaneme. Zasvětíme tě a smečku připravíme na nového Alfu. No a co vy dva? Už jste mluvili o budoucnosti?"
„Dobře tati. Tak já se toho teda ujmu. Převezmu po tobě vůdcovství..." V tom mi skočila do řeči Becca. Je to neslušné, ale tak nějak jsem to chápal.
„On to rád převezme a já mu pomohu jak jen budu moct. O naší budoucnosti jsme nemluvili, ale určitě si brzo promluvíme. Čekáme spolu dítě a to by se jistě dle pravidel mělo narodit do svazku manželského." dořekla a já na ni jen koukal. I otec byl vykolejený z toho jak to vše dobře vzala. Tuhle ženu jsem si vybral očividně dobře.
„Tak mi jistě dáte za pravdu, že jakožto budoucí nový vůdce se ujmeš tohohle problému. A to je Ella. Né, že by byla vyloženě problém, ale o jejím osudu rozhodneš ty. Teď, ale bych si rád odpočinul, bratr jistě taky a Ella by měla jít též."
„Jistě. Odpočiň si. Zatím se mějte." řekl jsem a už jsem vstával, ale Becca chytla Ell za ruku a přitáhla si jí k sobě.
„Dnes by mohla zůstat u nás. Je tam místa dost a ráda bych věděla pár věcí. Smím alfo?" Zeptala se mého otce. Ten jen kývl a už jsme všichni tři šli pryč z domu.