𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

42.kapitola ✓

Konečně měla vše nakoupené. Museli jsme několikrát jít do auta, abychom tam dali tašky s oblečením boty atd. Měla toho vážně hodně. Nikdy jsem nevěřil, že ženy toho potřebují tolik. Né jen oblečení, ale i kosmetiky a líčidel. Nemluvím o tom, že si pořídila nějaké doplňky do pokoje. Kdyby věděla, že některé věci ani nebude potřebovat jelikož se brzo budeme stěhovat. Musím to s ní probrat, ale teď už musíme jít někoho sehnat z koho se napije. Není to jen tak, ale já vím kam půjdeme.

Zabrzdil jsem a auto se zastavilo. Stáli jsme před odlehlou částí parku kde moc lidí nechodí. Měli jsme, ale štěstí. Zrovna se tu procházel muž se psem. Vystoupil jsem z auta a upíří rychlostí jsem se k němu dostal. Vůbec si mě nevšimnul. Stál jsem za ním a omráčil ho. Pes na mě sice štěkal, ale toho jsem omráčil taky. Popadl jsem muže do náručí a donesl ho k autu. Rebecca už stála před autem a její oči červeně svítili. Položil jsem muže na zem, aby nebylo vůbec nic vidět kdyby tu náhodou někdo procházel. „Pojď sem." Řekl jsem a ona přišla blíž. Klekla si vedle mě a já jí pobídl, aby se napila. „Musíš, ale dávat pozor, abys ho nezabila. Napij se jen tak, aby tě to nasytilo. Nesmíš ho zabít. Dlouhá léta tu nebylo úmrtí po kousnutí upírem." Řekl jsem a ona jen kývla na souhlas. Nahnula se k jeho krku a kousla ho. Chvíli pila a já jí už, už chtěl odtrhnout, ale byla rychlejší. Odtáhla se od něj a utřela si pusu od krve.
„Děkuji. Už jsem to fakt potřebovala." Olízla si ret a já měl nutkání jí políbit. Podíval jsem se na mužův krk a ranky po kousnutí se začali hojit. Během chvilky už nebylo poznat, že ho někdo kousnul.

Nechali jsme tam muže ležet vedle jeho psa a odjeli jsme pryč. Jeli jsme už konečně domů. Asi za hodinu jsme byli konečně u hradu kde jsme zatím bydleli. Vystoupil jsem a ukázal na stráž, aby nám šla pomoct s tou hromadou tašek. Posbírali jsme vše a šli do jejího pokoje. Poté jsme šli každý svojí cestou. Rebecca zůstala ve svém pokoji a začala si vybalovat své věci a já šel do své ložnice. Musel jsem si jít odpočinout, protože to nakupování bylo náročné.

Rebecca

Hybridi s Marcusem odešli a mě tu nechali samotnou. Začala jsem proto vybalovat všechny věci co jsem si nakoupila. Já je sice neplatila, ale vybrala si je a on zaplatil. Bylo toho hodně. Nic nenamítal. Prošli jsme celé obchodní centrum a upír ze mě chvílemi byl na prášky. Asi není zvyklí chodit nakupovat s ženskou. Ještě, že má tak velké auto. Jinak nevím jak by jsme to všechno odvezli. Vše jsem vyskládala do skříně a povlékla si nové povlečení. Na postel jsem dala další polštářky co jsem si vybrala a taky nějakou tu dekoraci co jsem si koupila. Nelíbilo se mi jak to tu bylo vyzdobeno. Bylo to tu hrozné. Jen samá černá a já potřebovala trochu barev.

Po týdnu..
L

ežím v posteli a někdo klepe na dveře. Nemám dnes náladu někoho vidět. Dveře se otevřely i tak a v nich stál upír. Kdo jinej by to taky mohl být. Nechápu proč mě tu každej obtěžuje, když zrovna nechci. Otočila jsem se k němu zády a dělala jako, že tu není. On i tak došel k mojí posteli a posadil se na ni. Nechápu co mi zrovna teď může chtít. „Vím, že nespíš Rebecco."
„Co chceš?"
„Musím s tebou mluvit."
„Tak mluv. Ty přeci můžeš vše ne?"
„Rebecco tohle neříkej. Musel jsem to udělat. Víš co jsi provedla a proto tu musíš být zavřená. Nemohl jsem dopustit, abys zabila dalšího upíra."
„Neměl si dovolovat. Chtěl to tak to dostal."
„No dobře. Já, ale nedošel kvůli tomuhle. Chci tě naučit se ovládat. Potřebuji, aby jsi byla mým zástupcem. Budeme se za týden stěhovat do Česka." Řekl a já jsem se k němu konečně otočila a dívala se na něj. Nechápala jsem proč by jsme se měli stěhovat. Tohle jsem fakt nechápala a co to mluvil s tím zástupcem?
„Cože?" zeptala jsem se a čekala na odpověď.
„Musíš se naučit ovládat svůj vztek a chuť na krev. Chci, aby jsi byla mým zástupcem až budeme v České Republice. Mám tam strýce a ten nám poskytne azyl."
„Co chceš, ale dělat v Česku? Tady jsem si už zvykla a nehodlám si zvykat na další místo!"
„Musíme tam jet. Nedá se nic dělat. Teď tu není bezpečno. Jdou po našem klanu lovci a my se musíme ukrýt."
„Dobře Marcusi. Jak myslíš. Pokud je to pro naše dobro tak to bude nejlepší řešení."
„Takže za hodinu se sejdeme dole v hale." Řekl a odešel. Stále jsem to sice nechápala, ale když to bude nejlepší řešení pro náš klan tak bych se měla asi začít snažit.

Uběhla hodina a já jsem musela jít dolů do haly. Vůbec se mi tam nechce, ale když se mám naučit ovládat, abych nikomu nic neudělala tak to budu muset podstoupit. Jen nevím jak by to jako chtěl udělat. Došla jsem do haly a tam se hádal upír s hybridem. Začal mnou cloumat vztek. Jak si tohle ten vůl může dovolit. Vím, že by tu měl být Marcus, ale nikde jsem ho nezahlédla. Už jsem se chtěla rozejít k nim, ale něco mi nedovolovalo tam jít. Něco mi tu nehrálo. Ti dva co se hádali přece byli kamarádi. Jestli je tohle zkouška mého vzteku tak se to někomu moc dobře povedlo. Musela jsem zatnout ruce v pěst, ale můj vztek byl větší a větší. Dívala jsem se jak se tam stále hádají a najednou z toho byla rvačka. To už jsem se vážně neudržela a šla k nim. Postavila jsem se k nim a chytla je pod krkem. Odhodila je od sebe a oni na mě jen hleděli. „Cos to sakra udělala?" zeptal se mě hybrid. Mě, ale jeho otázka vůbec nezajímala. Bylo mi jedno co si o mě myslí. Podívala jsem se na upíra a pak hybrida. Upír se rozběhl naproti mně a chtěl zaútočit, ale nějak se mu to nepovedlo a já se jeho útoku vyhnula. Nečekal to a tak sám spadl na zem. Musela jsem se nad tím zasmát.
„Co ti je k smíchu?" zeptal se mě teď upír a já se pořád smála.
„Ty jsi mi k smíchu. Nevíš kdo jsem nebo jsi na to raději zapomněl?" Nechápavě se na mě podíval. Vstal a zkusil to znovu.

Marcus

Stál jsem v místnosti tak, aby mě nebylo vidět. Byla to její zkouška jestli se dokáže ovládat. Viděl jsem jak zatíná pěsti a věděl, že vztek který v ní teď je ještě více narůstá. Došla k nim a oba chytla pod krkem a odhodila od sebe. Hybrid se jí na něco ptal, ale já ho vůbec nevnímal. Pak jsem si všimnul, že upír na ní zaútočil, ale ona se mu s lehkostí vyhla. Zeptal se co jí je k smíchu a ona se začala smát ještě víc. Nechápal jsem kde se to v ní bere. Má fakt hodně síly. Upír na ní ještě párkrát zaútočil, ale po chvíli snažení to vzdal. Byl jsem překvapený jak tuhle situaci zvládla. Už jsem chtěl jít za ní a pogratulovat jí k jejímu úspěchu když v tom se na ní rozběhl hybrid a ona přešla do protiútoku jelikož si jeho útoku všimla. Chytla ho a rychle se s ním přemístila ke zdi. Držela ho pod krkem a neměla v plánu ho vůbec pustit. Byla to její rasa a on na ní zaútočil. Chvíli jsem čekal co udělá, ale ona se jen mlčky na něj dívala a on lapal po dechu. „Tohle zkusíš ještě jednou a nedožiješ se rána chlapče. Tak jako ten tvůj kamarádíček upír. Dávejte si na mě pozor a to co jste tu provedli se nebude opakovat jinak se mi budete zodpovídat. Je ti to jasné?" jen jí přidušeně přikyvoval. „A ještě něco." Řekla a podívala se mu přímo do očí. „Jestli se mě ještě jednou rozhodnete napadnout tak si uvědomte kdo jsem já a kdo jste vy! Nejsem jen tak ledajaká a vy dva to moc dobře víte tak jak to vědí všichni tady okolo." Řekla a ukázala rukou kolem sebe. Věděl jsem, že si takhle chce získat jejích respekt. Musela pokud by chtěla, aby jí poslouchali. Poslouchali totiž jen moje příkazy a ty co jsem dal jiným. Bude z ní dobrej zástupce.

Přemýšlel jsem jestli jí mám oznámit, že uspěla ve zkoušce o které ani nevěděla, ale zatím jsem si to chtěl nechat pro sebe. Došel jsem k ní a chytnul jí za ruku. Ona se na mě otočila a pak se podívala zpět na hybrida. Pustila ho a on spadnul na zem. Rychle se zvedl a odešel pryč. Ještě jsem zahlédl jak ho jeho kamarád následuje. Pak mi oba zmizeli z dohledu. Tihle dva byli ta nejlepší dvojka proto jsem věděl, že tohle prostě špatně dopadnout nemůže a taky, že to dobře zahrají. Tak se i stalo. „Běžte si po svém." Slyšel jsem jak jím Becca poručila a oni jí poslechli. Musel jsem se nad tím pousmát. „Je ti něco k smíchu?"
„Nic. Jen, že jsi to dobře zvládla a ještě tě začali i poslouchat a respektovat."
„Cože? Opovaž se mi tu teď vykládat jak to bylo připravené a, že jsem ve zkoušce uspěla a další takové kecy."
„Abych řekl pravdu tak přesně tohle jsem ti chtěl říct. Byla to zkouška a uspěla jsi v celku dobře, ale nemusela jsi jím nic dělat. Ten hybrid to musel udělat. Je fakt, že respekt a poslušnost si musíš nějak získat a tohle bylo nutné. Chtěl jsem vědět jak zareaguješ."
„Tak tohle se ti teda povedlo. Vím, že ti dva jsou dobří kamarádi a já v první chvíli měla strašnej vztek na upíra, ale pak se do toho začal plést i ten hybrid a mě něco říkalo, že je tu něco špatně. Proč by zrovna on šel po svém druhu."
„Jsem rád, že jsi se tak držela. Stejně, ale budeme pokračovat v ovládání tvých emocí. Dnes jsi se udržela, ale co kdyby se stala jiná situace a ty to prostě nevydržela a zabila by jsi někoho to by bylo mnohem horší. Potřebuji, aby byl klan silný a né, abys mu ubírala členy. Chci, abys byla mým zástupcem a proto se musíš hodně ovládat. Ani nevíš jak moc se ovládám já, abych někdy některému z nich neurval hlavu když nesplní co mají a to se v poslední době děje docela často i když ze mě mají respekt."