𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

20.kapitola ✓

Rebecca (o tři hodiny později)

Probudila jsem se. U mě seděla ta vlčice, která mi nosila jídlo a jako jediná se se mnou bavila. Když viděla, že jsem otevřela oči hned mě objala. Byla jsem ji vděčná, že tu je v tuhle chvíli. „Jsi v pořádku? Měla jsem o tebe strach když doktor říkal Julianovi, že jsi omdlela byla jsem zrovna u toho. Poprosila jsem ho jestli můžu jít za tebou a on to kupodivu dovolil, ale když jsem se ptala proč jsi omdlela tak mi nikdo nic neřekl. A tak už tu tři hodiny sedím. Byla jsem ti ještě pro něco k snědku a pití." Tak to byl teda parádní proslov. Ona si to snad nacvičovala než jsem se probrala.
„To sis nacvičovala celou tu dobu co tu sedíš?" zeptala jsem se a musela se začít smát. Najednou se začala smát taky, protože si uvědomila co vlastně řekla. „A neboj. Jsem v pořádku."
„A co ti tedy je?"
„Jsem těhotná." Vybalila jsem to na ní a ona jen koukala. Asi nevěděla co říct.
„Ty čekáš miminko? Tak to je super." řekla nakonec.
„Ano. Jen nevím jak ho zrovna tady budu vychovávat a bez jeho otce. Nikdy ho neuvidí." pověděla jsem ji smutně. Při vzpomínce na Nathaniela jsem se rozbrečela. Objala mě. Snažila se mě utěšit.
„To bude dobrý. Neboj. To zvládneme. Pořád chceš vědět co tu dělají všichni ti vlci?" Utřela jsem si oči a jen kývla, že ano. „Dělá z nich hybridy. Jsou silnější jak normální vlci. Proto nás loví, ale vybírá si jen silné členy smečky. Už tu má i jednoho Alfu." Tak tohle jsem tedy nečekala.
„Jen nechápu proč by chtěl někdo dělat hybridy? Vždyť to jsou zabijáci, ne?"
„Ano a přesně proto to dělá."
„A jak z nich dělá hybridy?"
„Dá jim napít svoji krve a když si je jistý, že už jeho krev má vlk ve svém krevním oběhu tak jim zlomí vaz. Po asi dvou hodinách se proberou a prahnou po krvi. Musí se napít z člověka, aby byla proměna hotová. Pokud, ale tak neučiní umřou."
„Umřou?"
„Ano. Těch co se nenapijí je málo. Strašně málo. Většinou to udělají. Pak jsou, ale věrní jen jedinému pánovi a to upírovi, který je stvořil a dal jim napít své krve."
„Aha. Tak to jsem nevěděla."
„Pomohu ti utéct než jednoho udělá i z tebe. Jsi z nás nejmocnější a proto chce, aby jsi byla hybridem a měl tě pod svojí kontrolou a mocí." Jen jsem se na ni dívala. „Teď už, ale musím jít. Spapej vše co jsem ti donesla. Potřebovala by jsi ještě něco?"
„Děkuji. Ano mami. No něco by jsi mohla přinést. Šlo by kdyby jsi mi donesla pár knih, abych se tu tolik nenudila?"
„Zařídím." řekla a už byla pryč. Teď mám aspoň šanci. Možná si to jen namlouvám, ale snad se jí povede něco vymyslet. Věřím ji. Doufám, že nedělám chybu. Mohlo by mě to stát můj i toho prcka co roste ve mě život. Já čekám dítě Lili. Teda my čekáme dítě.
„Super. Jen se odtud ještě dostat a budeme zase šťastné a hlavně se rozrosteme."
Ale všechna ta tajemství do její nebo jeho dvaceti. Zdá se mi to zbytečné. Chtělo by to změnu.
„Neřeš teď takovéhle věci. Měla bys začít myslet jak by jsme se odsud dostaly aniž by nám ta vlčice musela pomoct. Přeci jen nevíme jestli ji můžeme věřit."
To máš pravdu.
„Něco mě napadlo."
A co?
„Zkusila jsi kontaktovat Nathaniela pomocí mysli?" Teď jsem si uvědomila, že jsem tohle nikdy nezkoušela. Jen jsem stále myslela na to proč tu jsem a kde to vlastně jsem.
Nezkoušela.
„Zkus to. Sice jsme asi daleko, ale třeba se to povede."
Dobře. Jdu na to. Začala jsem se soustředit na Nathaniela. Moc mi to nešlo, protože mě znervózňoval pocit, že bych tu myšlenku mohla poslat někomu jinému.

Nathaniel

Ležel jsem ve své posteli. Měl jsem pocit jako kdybych tu ležel snad celý život, ale doopravdy to byly jen čtyři hodiny. Přestal jsem přemýšlet co tu dělají všichni ti alfové a vzpomněl si zase na svoji Rebeccu. Najednou jsem uslyšel slabý hlásek ve své hlavě. „Nathanieli? Pokud tohle slyšíš, tak jsem v pořádku. Doufám, že mě brzo najdete. Jsem v nějakém upířím sídle. Ten upír se jmenuje Julian. Dělá z vlků hybridy. Musíš mi pomoct. Moc tě prosím. Prosím za život můj a našeho nenarozeného dítěte." Bylo to slyšet jako z dálky, ale hned mě to postavilo na nohy. Ona žije! Vyběhl jsem z pokoje a běžel za otcem. Vtrhl jsem do místnosti kde debatovali. Najednou se na mě všichni dívali a byli naštvaní, že jsem je vyrušil z porady. Vůbec jsem si jich nevšímal. Stále jsem stál ve dveřích. „Ona žije. Otče ona není mrtvá a žije!" rozkřikl jsem se. On se na mě nechápavě díval. Jo vlastně. Já jim taky nic jiného neřekl.
„Povídej. Jak tě to vůbec napadlo?"
„Poslala mi vzkaz přes své myšlenky, ale bylo to jako z dálky."
„Hned mi řekni co jsi slyšel!" řekl autoritativně a já jsem si v tu chvíli uvědomil, že je tam velká spousta alfů a já se tak nechoval.
„Omlouvám se." řekl jsem a pak jim vylíčil vše co jsem slyšel. Nevynechal jsem i to, že čeká dítě a to otec už rudl vzteky. Nevím jestli na mě, že jsem si nedával pozor nebo, že drží ji i jeho nenarozené vnouče nějaký upír. Díval jsem se na něj a on najednou praštil do stolu. Nikdo to nečekal a tak se každý podíval na mého otce.
„Takže Julian?" zeptal se se vztekem v hlase.
„Ano."
„Já myslel, že už je mrtvý. Že jsem ho zabil. Jak se mu povedlo přežít?" mluvil spíše sám pro sebe jak pro nás, ale přesto ho všichni poslouchali.
„Alfo kdo je Julian?" zeptal jsem se. Musel jsem.
„Tak, abych začal od začátku." řekl už klidněji. „Je to hodně starý upír, který chce ze zemského povrchu vyhladit všechny vlky. Stojí mu v cestě. Zabíjí i svůj druh, ale jen ty starší. Chce být jediným z nejstarších. Asi chce vládnout. Jinak si to nedokážu představit. Starší upíři se snažíš držet rovnováhu mezi námi a nimi. Naše smečka má dohodu o nezabíjení už dlouhá staletí. My chráníme lidstvo před upíry, kteří je chladnokrevně zabíjí. Člověk, který jim daruje krev dobrovolně je jejich dárce a tím pádem se to nevztahuje k naší ochraně. To, že dělá hybridy by vysvětlovalo ta zmizení všech vlků. Kdysi byla válka právě proti němu v čele s mým otcem. Bývalým alfou. Myslel jsem, že jsem ho zabil, ale podle toho jaké teď máme informace se mi to nepovedlo. Tohle nesmíme nechat jen tak. Synu pokus se spojit s Beccou. Ale myslím si, že asi nebude vědět kde je, ale za zkoušku nic nedáme. Teď všichni ticho prosím." řekl a jakmile všichni utichli pokračoval. „Přestaň myslet na vše ostatní. Vyčisti svou mysl. Mysli jen na Rebeccu. Na to spojení mezi vámi. Až budeš myslet jen na tohle předej ji zprávu. Zeptej se jí jestli neví kde to je uvězněná a, že si pro ni přijdeme."
„Dobře." Snažil jsem se přestat myslet úplně na vše. Myslel jsem jen na spojení s ní. „Rebecco dostal jsem tvůj vzkaz. Jsem rád, že jsi naživu. Mohla bys zjistit kde jsi? Přijdeme si pro tebe. Miluji tě i naše dítě." Doufám, že to uslyší. Musí. Když se to povedlo ji tak mě by přeci mělo taky.

Takže nečekala jsem, že je vydám všechny 4, ale máte je tu 😂.

Vote a comment potěší.
Doufám, že se příběh líbí.

By: Misenka_H