𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

19.kapitola ✓

Uběhlo pár týdnů a my jsme ji stále nenašli. Jako kdyby se propadla pod zem a zmizela z povrchu zemského. Otec zjistil, že z pár smeček se též ztratili vlci a nikdo je nenašel. Nikde to, ale nebyl bílí vlk. Nikdo takového totiž neměl. U nás doma se sešli všichni Alfové z celé země. Byl jich plný dům. Nechápal jsem to. Nikdo mi v tomhle domě už ani nechtěl nic říct. Ve svém srdci jsem, ale stále cítil, že je na živu. Nechápal jsem proč. Možná to dělá to naše spojení. Stále jsem chodil po pokoji sem a tam. Otec pořádal nějakou poradu Alfů a já dostal přísný zákaz se tam ukazovat. Bylo mi hrozně. Za těch pár týdnů jsem toho moc nenaspal a o jídle ani nemluvím. V tom někdo zaklepal na dveře a já se zastavil.
„Dále." řekl jsem a do pokoje vstoupila menší paní. Byla to naše hospodyně. Nesla tác s jídlem a pitím. Neměl jsem chuť k jídlu. Pokud, ale nenaberu síly tak se brzo sesypu. Musím se najíst! Poručil jsem si. Podíval jsem se na ni a nuceně se usmál. „Děkuji Rachel." Ona položila tác na můj psací stůl u okna a odešla. Zase jsem tu byl sám. Začal jsem se procházet po pokoji. Chodil jsem takhle asi dobrou hodinu a přemýšlel co asi otec s ostatními vůdci probírají. Na nic jsem nepřišel. Zastavil jsem se a podíval se na svůj stůl, na kterém byl tác s jídlem. Posadil jsem se a pustil se do jídla. Jedl jsem a myšlenky na chvíli vypnul. Potřeboval jsem to. Vnímal jsem jen to jak mi jídlo dodává novou sílu. Cítil jsem se o dost lépe a silnější. Bohužel, ale to teď ji nepomůže. Neměl jsem od ní odcházet! Praštil jsem do stolu a tác poposkočil. „Sakra." zaklel jsem.

Rebecca

Už je to několik týdnů co jsem tu zavřená. Vůbec nevím co se děje doma. Copak asi teď dělá můj Nathaniel, rodiče a Lisa? Stále na ně musím myslet. V poslední době mi bývá špatně. Co sním to vyzvracím. Ještě, že mám koupelnu se záchodem hned vedle pokoje, protože kdyby tu ta koupelna nebyla tak nevím kam bych asi tak chodila. Dveře od pokoje bývají zamčené a jedna vlčice mi sem chodí nosit jídlo. Vždy si najde čas si se mnou pokecat. Nesmí se, ale zdržovat dlouho. Ptala jsem se ji několikrát na co jsou upírovi vlci, ale nikdy mi neodpověděla a dělala jako kdybych se na to neptala. Dnes to zkusím znovu až mi donese večeři. Teda aspoň doufám, že mi ji donese ona. Ten upír se tu už neukázal. Jen mi sem nechal poslat oblečení, spodní prádlo, ručníky, hygienu, hřeben, sprchové gely a šampóny. Ještě bych zapomněla na ty vůně do vany. Musím uznat, že vkus má. Teda pokud to vybíral on. Mám toho tu tolik, že se bojím, abych tu nezůstala moc dlouho. Potřebovala bych doktora. Je divné, že mi je stále zle. V mém přemýšlení mě vyrušilo odemykání dveří. Někdo vzal za kliku. Chvíli ji držel a pak se dveře otevřeli. Stál v nich on. Tak po pár týdnech se tu ukázal. Přešel k mé posteli a posadil se. Díval se na mě dobrých pět minut. Jen jsme tam tak mlčky seděli. „Mohl by jsi mě pustit?" zeptala jsem se ho, ale věděla jsem, že on to neudělá, ale zkusit jsem to musela.
„Ne. Nelíbí se ti tu?"
„Komu by se tu líbilo? Na oknech mám mříže. Ani podívat se z něj nemůžu, protože je z druhé strany zabarikádované. Už nevím kdy je noc a kdy den. Kdyby sem nechodila ta vlčice nosit mi jídlo tak ani nevím co je za den. A je mi špatně. Potřebovala bych, aby se na mě podíval doktor." řekla jsem mu vše co jsem měla na srdci. Čekala jsem, že něco řekne, ale v tom se mi udělalo zle a já musela odběhnout na záchod. Samozřejmě jsem zase zvracela. Došla jsem do pokoje a on ze mě nemohl spustit oči. Stále na mě zíral, ale teď spíše jak na maso. „Mohl bys sem poslat nějakého doktora prosííííím?" žadonila jsem. Musela jsem.
„Jelikož to zvracení stále nepřestalo tak ti sem jednoho pošlu, ale nic nezkoušej. Je to můj dobrej známej, takže by ti to bylo k ničemu." řekl a odešel. Super. Takže už má na své straně i doktory. Tak tohle jsem nečekala.

Seděla jsem tu přibližně hodinu a přemýšlela co budu dělat. Kdybych tu aspoň měla nějakou knihu, kterou bych si mohla přečíst. Já si vlastně nikdy o žádnou neřekla. To budu muset napravit. Zkusím vyškemrat ještě televizi a nějaké filmy a DVD přehrávač. Nebudu se tu přece stále kousat nudou. Otevřely se dveře a v nich stál muž v bílém plášti a držel v ruce nějakou brašnu. Zavřel za sebou dveře a šel ke mně. Posadil se na postel a podíval se na mě. Co je na mě sakra tak zajímavého, že pokaždé když sem někdo dojde tak si mě prohlíží? „Slečno jak dlouho je vám takhle špatně?"
„Už víc jak tři týdny."
„Kdy jste měla poslední měsíčky a pohlavní styk?" Otevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale nechápala jsem proč se mě zrovna na tohle ptá?
„No co jsem tady jsem je ještě ani jednou neměla a jestli se ptáte na sex tak je to víc jak šest týdnů. Možná sedm. To je asi tak doba kdy jsem se sem dostala."
„Aha." řekl a začal něco hledat v brašně. Když to našel tak to vytáhl a podal mi to. Co já s tím jako? Na co mi bude kelímek? „Víte na co ten kelímek je?" Já jen kývla hlavou, že ne. I když jsem věděla, že do takových mě posílala doktorka čůrat na záchod. Vzala jsem teda rezignovaně kelímek do ruky a vůbec nečekala na odpověď. Šla jsem se vyčůrat. Sice se mi moc nechtělo, ale povedlo se. Donesla jsem kelímek i s obsahem a podala mu ho. Vytáhl z brašny ještě jakousi krabičku, rozbalil a vytáhl menší obal. Rozdělal to a vytáhl z něj... Cože? Těhotenský test? Dělá si srandu? Namočil ten papírek do kelímku a položil ho přes něj. Díval se na hodinky a na ten test. Uběhlo pár vteřin a ono se na tom papírků ukázali dvě červené čárky. Nikdy jsem si ho nedělala, ale od Lisy jsem věděla jak to funguje. Její mamka si ho prý dělá často a mívá tam prý jen jednu čárku, takže miminko nečeká. Dvě by znamenaly, že je těhotná. Až teď mi to došlo. Na testu jsou dvě čárky. Podívala jsem se ještě jednou na test a pak na doktora. Ten se jen sladce usmíval. „Slečno jste...." ani to nedořekl a já spadla na zem. Omdlela jsem.