𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

40.kapitola ✓

Když byli děti napapané vzal jsem je s Ell na zahradu. Přišla i moje matka a tchýně. Byli jsme tu asi půl hodiny a mě začal zvonit mobil v kapse. Vytáhl jsem ho a podíval se kdo mi volá. Byl to Seth. Toho jsem poslal do Kanady včera, aby se setkal s alfy jeho přátel. „Ano Sethe? Povídej."
„Alfo takže sešlo se asi deset alfů a všichni slíbili pomoc. Už teď se dohadují kde by měli asi začít a, že je Kanada velká. Nikdo z vlkodlaků neví kde ten upír má sídlo. Často se prý stěhuje. Dostat se mezi upíry je těžké. Nemají vlkodlaky v lásce."
„Dobře. Až začnete s hledáním dej mi znovu vědět."
„Nebojte alfo. O všem vás budu informovat." Ukončil jsem hovor. Konečně alespoň nějaké zprávy z Kanady. Měl bych tam jet a hledat Beccu sám, ale co moje děti? Nechci, aby tu vyrůstali ještě bez otce.

Vypravěč

Chlapec byl pozván do kamarádovi smečky, kterého požádal o pomoc a tak se jeho alfa rozhodl, aby mu objasnil o co jde a co se vlastně stalo. Chlapec vše vypověděl a alfa se rozhodl, že svolá ostatní alfy, které chlapec poprosil o pomoc, aby se dohodli jak budou pokračovat. Dnes se sešli a debatovali o situaci, která nastala. Věděli o tom co se stalo když posledně unesli bílou vlčici a, že z ní chtěl jeden upír udělat hybrida. Přislíbili proto pomoc. Nechtěli, aby mocnou bílou vlčici měl nějaký upír. Jenže to nevěděli, že už bílá vlčice není jako dřív a upír jí udělal to čemu se tu snaží zabránit. Ona si nikoho z minulosti nepamatuje a nikdo neví jestli si ještě vůbec vzpomene.

Chlapec zavolal svému alfovi a pověděl mu vše co věděl. Poté šel za svým kamarádem, který se už těšil na nějaké dobrodružství, protože u nich se toho moc nedělo. Upíři se jím vyhýbali a oni je nevyhledávali. Bylo to klidné území. Seděli spolu v alfově domě v obývacím pokoji a probírali kde by asi mohli blondýnku najít. Bylo spousta míst kde by jí měli hledat. Bohužel jich, ale bylo dost.

---

Blondýnka seděla na posteli ve svém pokoji a přemýšlela nad svojí minulostí a stále na nic nepřišla. Ať se snažila jak chtěla. Rozčilovalo jí to. Nebylo jí to moc příjemné nevědět o sobě nic. Někdo zaklepal na dveře a vstoupil dovnitř. Byl to ten upír kvůli, kterému si vůbec nic nepamatovala, ale jelikož zapomněla na vše tak nevěděla ani to. Chvíli se na sebe jen mlčky dívali. On se pomalu přibližoval k její posteli a nespouštěl z ní oči. Posadil se vedle ní a nahnul se k ní pro polibek, ale ona ho od sebe odstrčila až spadnul z postele. „Au." Řekl pobaveně, ale blondýnka se vůbec nezasmála. Posadil se znovu na postel, ale tentokrát raději kousek od ní. „Doslechl jsem se, že jsi mě sháněla."
„To ano, ale to už jsou dva dny co jsem tě hledala, ale nakonec jsem si prošla celý hrad i asi tvůj pokoj s pracovnou."
„Ty jsi byla v mé ložnici?"
„Ano."
„No tak to jsi první žena, která mojí ložnici v tomhle hradě navštívila. Tam nikdo nesmí. Buď ráda, že tě nijak nepotrestám."
„A ty si jako myslíš, že se tě nějak bojím a nebo toho co by se mi stalo? Je mi to úplně jedno! Mám na tebe spoustu otázek a ty mi na ně odpovíš ať chceš nebo ne. Nemám z tebe ani trochu strach."
„Bát by jsi se měla. Byl jsem to já kdo tě stvořil a udělal z tebe to co jsi teď. Musíš mě poslouchat a tohle by sis ke mně vůbec neměla dovolit. Pro tentokrát ti to prominu. Říkala jsi, že máš na mě nějaké otázky. Tak se tedy ptej." Blondýnka, ale tuhle reakci čekala. Věděla, že si takové chování nesmí dovolit, ale bylo jí to úplně jedno.
„Takže jako první bych chtěla vědět jak jsem se sem dostala a odkud pocházím? Taky něco o tom jestli mám nějakou rodinu nebo děti? Co mojí rodiče? Mám nějakého přítele? Manžela? Proč tu vůbec jsem? Co jsem vlastně zač? Proč je moje srst bílá?" chrlila na něj až moc otázek najednou. Muž se na ní podíval a nějak nevěděl jak začít. Chvíli přemýšlel.
„No Rebecco. Nevím kde mám začít. Takže rodinu nemáš. Zachránil jsem tě při jedné bitvě, která byla mezi upíry a vlkodlaky. Kdybych tě nezachránil tak by jsi byla taky mrtvá, ale jelikož jsi po stovce let jediná bílá tak mi ani nic jiného nezbývalo. Nemohl jsem dopustit, aby tak drahocenný poklad umřel. Nevím ještě jaké máš schopnosti, ale to se jistě brzy dozvíme."
„Já a drahocenný poklad? Děláš si ze mě srandu?"
„Nedělám. Každá bílá vlčice, která se narodila měla nějaké schopnosti. Bohužel u tebe se ještě neprojevili za tu dobu co jsi tu byla jako vlkodlak. Teď je z tebe hybrid. Kousnul jsem tě a pustil do tebe můj jed. Jinak by jsi mě nikdy neposlouchala. Taky bych chtěl, aby jsi byla můj zástupce když tu nebudu. Upíři se tě bojí a mají z tebe respekt po tom co jsi provedla tomu jednomu co tě měl chránit, aby se ti nic nestalo, ale ty jsi to špatně pochopila. Nevím co ti udělal, že jsi na něj byla taková a pak jsem to schytal i já. Tohle vše jsem ti doposud odpustil, ale nespoléhej se na to. Příště už ti odpustit nemusím."
„Takže mi chceš říct, že mám schopnosti o kterých nevím a ty taky ne?"
„Ano. Přesně tohle ti chci říct."
„Co přesně by to asi tak mělo být za schopnosti?"
„No tak poslední bílá uměla předpovídat budoucnost."
„Aha. Jo a ještě něco. Potřebovala bych něco ve městě pokud by to šlo." Muž se na ní podíval a usmál se.
„A co by to jako mělo být?"
„No něco na sebe. Už toho moc nemám. Teda alespoň to co bych nosila."
„Dobře. Zítra ráno se zastav u mě v pracovně jelikož už jistě víš kde je a já tě tam osobně odvezu a budu celou dobu s tebou. Stejně též musím do města tak alespoň nepojedu sám." Řekl a odešel.

Marcus

Zavřel jsem za sebou dveře od jejího pokoje a šel k sobě do pracovny. Musím ještě zařídit hodně věcí, protože už po ní pátrají i vlkodlaci odsud. Jak se to mohlo stát, že se o tom dozvěděli? Jestli se dozvím, že někdo někde něco řekl tak ho nebo jí zabiju na místě. Ani žádosti o milost jím nepomůžou. Viděl jsem jak se na mě Becca dívala. Upíry nemá v lásce. Možná je to kvůli tomu co jsem jí udělal a ona to podvědomě ví, jen si na to nemůže vzpomenout.

Došel jsem do pracovny a sedl si ke stolu na, kterém už na mě čekali papíry. Zvedl jsem telefon a volal strýci do Česka. Museli jsme se přestěhovat než jí přestanou hledat.

Strýc mi přislíbil azyl ve své vile, kterou neobývá a tak jsem mohl začít plánovat kdy se celý můj klan přestěhuje. Bohužel tohle by, ale bylo nápadné takže se budeme muset přemísťovat postupně. Strýc je bude vždy čekat ve vile a ukáže jím kde co je, aby se zatím ubytovali. Strýc ví, že chci mít ložnici a pracovnu v posledním patře kde budu jen já a Rebecca, ale každý ve svém pokoji. I ona bude mít svou pracovnu jelikož bude mojí zástupkyní když tu já nebudu a budu muset být někde na schůzkách.

Ráno jsem se probudil a na budíku bylo sedm hodin. Oblékl jsem se a šel do koupelny. Podíval jsem se na sebe do zrcadla a trochu si upravil svoje neposlušné vlasy, které by už potřebovaly ostříhat. Když jsem konečně vyšel musel jsem se pousmát nad tím, že celý den strávím s ní. S tou, kterou miluji a, která si nepamatuje vůbec na svojí minulost a to je jen dobře. Musel jsem jí lhát jinak kdyby zjistila pravdu asi bych jí tu neudržel. Chtěla by utéct a tohle jsem si já dovolit nemohl.

Šel jsem do svojí pracovny. Posadil jsem se za stůl a čekal až dorazí ona. Nečekal jsem dlouho. Někdo zaklepal na dveře a poté se bez mého vyzvání otevřely. Stála v nich ona. Měla na sobě černé džíny, bílé tílko a bílé boty na podpatku. Musel jsem si jí prohlédnout pořádně. Její krásné jindy modré oči, ale teď byli červené. To znamenalo jediné. Potřebuje krev. Ani nevím kdy naposledy jedla. Pokud to, ale bylo po proměně v hybrida tak to už je delší doba a bude se muset najíst. Budu muset nějakého člověka donutit, aby jí nechal se od ní napít. Jen, aby to, ale zvládla. Nepotřebuji žádné důkazy o tom, že je tu někde hybrid, který má shodou okolností bílou srst.