𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

41.kapitola ✓

Vstal jsem a chytnul jí za ruku. Vedl jsem jí až k bráně. Stálo tam už připravené auto. Nasedla si na místo spolujezdce a já na místo řidiče. Po chvíli jsme se rozjeli. Jeli jsme dobrou hodinu než jsme se dostali do prvního města. Potřeboval jsem něco vyřídit a tak jsem jel až na konec města kde stála velká budova a v ní byla moje firma. Musel jsem mít něco odkud budu mít peníze jelikož můj otec vždy dal vše do hledání bílé vlčice a taky hybridi a upíři něco stáli. Nikdy nic nedělali zadarmo. Zastavil jsem před budovou a vystoupil. Ptal jsem se Beccy jestli půjde se mnou, ale nějak se jí nechtělo. Slíbil jsem, že tu budu za chvíli. Souhlasila. Odešel jsem a přemýšlel jestli jsem udělal dobře, že jsem jí v tom autě nechal, ale když nechtěla jít tak jí přeci nebudu věčně něco přikazovat. Od té doby co mě kousla je nějaká jiná. Věděl jsem co přijde, ale tohle je fakt extrém. Ještě jsem neviděl, aby někdo kdo byl tak hodný a milý může být až tak zlý a nebezpečný.

V kanceláři jsem podepsal několik papírů a smluv co mi dala sekretářka. Poté jsem si vyzvedl diář kde jsem měl napsané všechny moje schůzky. Vzal jsem si ho a s rozloučením jsem odešel. Když už jsem byl dole šel jsem rovnou k autu, ale ona tam nebyla. Nevěděl jsem kde by mohla být. Obešel jsem celou budovu, ale nikde jsem jí nenašel. Asi pět minut jsem čekal u auta a pak jsem jí viděl vycházet z budovy. Nasedl jsem do auta a čekal až si sedne i ona. Poté jsem vyrazil na cestu do města. „Kde jsi byla? Hledal jsem tě v okolí a nikde tě nenašel. Bál jsem se, že jsi se vypařila."
„Kde bych asi tak mohla být? Byla jsem na záchodě a tohle má být jako výslech?"
„V pohodě. Jen jsi to mohla někomu říct. Taky mě to, ale mohlo napadnou."
„A komu bych to jako řekla? Co myslíš? Na recepci nikdo nebyl, abych to mohla někomu oznámit! Vlastně nevím co je na tom, že jsem byla na záchodě?" řekla podrážděně a se vztekem v hlase. Mělo mě přeci napadnout, že by neutekla. Je fakt, že jsem se v kanceláři trochu zdržel. Myslel jsem, že deset minut bude stačit, ale bohužel nestačilo. „Jo a ještě jsi mě tu nechal čekat o dost déle. Z deseti minut jsi udělal třicet."
„Promiň, mohla jsi, ale dojít za mnou nahoru do kanceláře, abys se tu nenudila sama."
„Příště."

Zastavili jsme před obchodním domem a ona hned vystoupila a šla dovnitř. Já ještě musel zamknout dveře, ale věděl jsem, že mi daleko neuteče. Jsem upír a nikdo si toho ani nevšimne. Vystoupil, zamknul a upíří rychlostí jsem byl u ní. Nebyla daleko. Zrovna se akorát chystala vstoupit do jednoho obchůdku s oblečením. Rozhlédl jsem se po obchodě kolik je tam lidí, ale to co jsem viděl jsem vůbec nechtěl. Toho člověka teda upíra jsem potkat nechtěl. Byla to spíše upírka, ale to je teď jedno. Vybírala si na sebe nějaké spodní prádlo. Chtěl jsem Beccu chytnout za ruku, ale ona se rozběhla k regálu a zamyšleně si to prádlo prohlížela. Celou dobu jsem doufal, že si mě Christina nevšimne, ale to jsem byl na velkém omylu. Všimla si mě když procházela uličkou ke kabinkám. My totiž stáli kousek od kabinek. Proč já vlastně lezl do obchodu se spodním prádlem? To bude zase peklo. Odkopnutá upírka je hrůza. To i ďábel je oproti ní svatoušek. Blondýnka si vzala pár kousků prádla a šla do kabinky když v tom jí za ruku vzala ona. Beccu to vůbec nerozhodilo spíše naštvalo. Upustila zrovna kousek nad, kterým se její pohled rozplýval. To není dobré. V očích měla vztek. „Co si jako myslíš, že děláš? Jsi normální?"
„Promiň. Myslela jsem, že jsi kamarádka." Řekla a chtěl odejít, ale Becca jí chytla pod krkem a to upírka, ale vůbec nečekala. Zvedla jí nad hlavu jako kdyby byla vzduch.
„Tvoje promiň si strč víš kam. Na mě nikdo sahat nebude! Zopakuji ti to ještě jednou kdybys to někdy chtěla zkusit znovu." na chvíli se odmlčela. „Sáhni na mě a nepřežiješ to!" rozkřikla se po ní. Nikdo se, ale ani nepodíval. Upírku tu moc dobře lidé znali a věděli, že stále jen vyvolává konflikty. Tímhle si tu vydobývala respekt. Bohužel teď, ale nevěděla proti komu stojí. „Slyšíš?" dodala ještě. Upírka jen kývla hlavou na náznak, že to pochopila, ale Becca jí ještě nepustila. Pak jsem došel k ní a řekl.
„Rebecco pusť jí. Slyšíš?" snažil jsem se, aby z mého hlasu byla cítit a slyšet autorita na kterou by měla reagovat.
„Jak chceš." Řekla a pustila jí. Dopadla na zem a rychle se snažila vstát, ale taky musela popadnout dech. I když je upírka tak některé orgány stále potřebují kyslík. Christina si promnula krk a podívala se na mě. Nevěřila vlastním očím, že mě tahle hybrida tak rychle poslechla. V obličeji měla udivený výraz.

Becca odešla do kabinky si zkusit to prádlo a já tam zůstal s ní. „Co tu děláš?" zeptala se mě Christina.
„No to víš. Nákupy. Jako kdybys to neznala." Řekl jsem pobaveně. Ona se jen pousmála.
„Právě, že znám, ale nepamatuji si, že by jsi s hybridy jezdil po nákupech. V čem je jiná?"
„V ničem. Jen je nová a ještě to neumí ovládat jak jsi mohla na vlastní kůži okusit. A požádala mě o to. Měl jsem stejně cestu do města tak proč bych jí nevyhověl. Sám si jí, ale lépe ohlídám jak kdybych jí poslal s někým jiným. Mě poslechne. Musí."
„Že tě to furt baví dělat z vlkodlaků hybridy. K čemu ti jsou? Upíři už tě nebaví?" řekla a pobaveně se na mě podívala.
„Baví mě to. Začal s tím otec a já jdu v jeho stopách. Chci dosáhnout otcových snů a najít bílou vlčici. Jednoho dne se jistě narodí a já jí získám. Hybridi jsou lepší jak vlkodlaci a upíři jelikož jsou obojí a jsou mnohem silnější než si dokážeš představit. To jak se hybridka zachovala ještě nebylo nic v porovnání s tím co udělala s jedním jejím ochráncem, který jí měl hlídat. Nemáš ponětí jak je tahle hybridka jiná oproti všem ostatním."
„V čem je jiná než jiní hybridi?"
„Napila se z mojí krve bez mého souhlasu a ty víš co se pak stane."
„Vím a moc dobře."
„Raději běž než vyjde z kabinky. Nerad bych, aby to dopadlo ještě hůř než do teď."
„Dobře. Čau." Řekla upírka a odešla. Zůstal jsem tu jen já a čekal jsem až si Becca vyzkouší co si s sebou vzala do kabinky.

Rebecca

Vešla jsem do kabinky a zkoušela si prádlo. Snažila jsem se je neposlouchat, ale nešlo to. Nebyli tak daleko od kabinek takže je šlo slyšet. Nejhorší však je, že jsem hybrid a ti slyší moc dobře. Raději jsem začala si zkoušet to prádlo. Když jsem měla každý kousek vyzkoušený jsem vylezla z kabinky a byla rozhodnutá, že si vezmu vše. Došla jsem k Marcusovi a ten se jen díval kolik toho mám v ruce. Měla jsem toho dost. Úplně jsem i zapomněla na tu upírku, která mě chytla za ruku a on mi poručil, abych jí pustila. Sice nevím proč, ale oni se musejí znát až moc dobře. I když jsem se snažila jejích rozhovor neposlouchat něco málo jsem zaslechla. Becco dlouho jsme se nepobavili. Slyšela jsem ve svojí hlavě.
Kdo jsi?
Ty nevíš kdo jsem?
Ne. A proč tě nemohu vidět?
Jsem tvoje vlčí duše Liliana. Nepamatuješ si na mě?
Měla bych?
To bych řekla, že by sis mě měla pamatovat.
No já, ale nevím kdo jsi a proč tě slyším ve svojí hlavě?
Jsem tvoje vlčí duše. Ty si na mě vážně nepamatuješ?
Už jsem ti jednou řekla, že si tě nepamatuji. Tak proč se mě na to stále ptáš?
Protože jsme se spolu dlouho nebavili. Mám pocit jako kdyby se něco změnilo.
Nevím co by se mělo změnit. Jen už nejsem vlkodlak, ale hybrid.
Aha takže jsi se stala hybridem? A co na to říká Nathaniel?
To je kdo?
Ani to nevíš?
Ne. Žádného Nathaniela neznám.
Ale znáš jen si na něj asi nepamatuješ. Až si vzpomeneš tak se zase ozvu. Není mi příslušné, abych ti tvoje vzpomínky připomínala. Už jednou jsem porušila zákon. Řekla a pak už jsem jí neslyšela. Jako kdyby se nikdy neobjevila. Pořád jsem to, ale nechápala. Stála jsem jak opařená. Marcus na mě zíral jako kdybych byla mimo. Možná jsem i byla, ale proč se mi ozvala moje vlčí duše až teď? Proč to neudělala už dříve? Třeba bych si vzpomněla na svojí rodinu, přátele atd. Bohužel si nepamatuji na nikoho z minulosti.

Marcus

Setkání těch dvou dopadlo dobře. Alespoň dle možností. Neměla jí Christina vůbec brát za tu ruku. Mohlo to dopadnout hůř kdyby mě Becca neposlechla. Stála na místě a vypadala jako kdyby tu duchem nebyla přítomná. Díval jsem se na ní. Po chvíli se na mě konečně podívala a šla mým směrem. Šli jsme k pokladně, já zaplatil a pak do dalšího obchodu.

Tak tu máme po menší odmlce další kapitolu. Vím, že jsem vydávala každý den, ale bohužel moje situace mi nedává skoro žádnou inspiraci a ke psaní se musím hold nutit.

Misenka_H