𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

53.kapitola ✓

Vypila jsem krev a šla dolů. Slíbila jsem, že před odjezdem půjdu do kuchyně pozdravit a tak jsem šla rovnou tam. Zastavila jsem se před kuchyní a chvíli poslouchala. Byli tam všichni. Vůbec se mi tam sice nechtělo, ale to dětské žvatlání mě nenechalo chladnou. Prostě mě to volalo k nim. Nechápala jsem to. Vždyť já byla ta co jí nic nezajímá. Nemohu nad tímhle teď přemýšlet. Je vidět, že nejsem taková mrcha za jakou mě všichni u Marcuse měli a nebo mají. Nevím jak mě vidí členové téhle smečky. Nechci to ani zjišťovat. Vešla jsem do kuchyně a všichni se na mě najednou začali dívat. „Dobré ráno.“ řekla jsem a šla rovnou ke stolu. Posadila jsem se a Jane přede mne postavila šálek s kávou. Zrovna tohle jsem nechtěla, ale tak šálek kávy mě nezabije. Čtyřčata se na mě dívala a usmívala. Usmála jsem se a tvářila se mile jak jen to šlo. Jedno po druhém začalo volat máma a natahovali ty svoje maličké ručičky. Podívala jsem se na Nathaniela a ten jen kývl. To snad znamenalo, že si je mám pochovat nebo co? Nejsem ten typ co by chtěl chovat cizí děti. Tyhle vlastně nejsou cizí jsou moje. Viděla jsem přeci ten porod. Musejí být moje, ale já to bohužel tak necítila. Jako kdybych to nebyla vůbec já a vlastně to ani já nejsem. Na všechny jsem zapomněla. Nevím kdy si na ně vzpomenu, ale mělo by to být brzo jinak se odsud odstěhuji jinam. Nechci žít v domě pod jednou střechou kde si nebudu pamatovat na muže, kterého jsem asi milovala a na děti, které spolu máme. Maximálně je budu navštěvovat. Teď, ale musím myslet na tu čarodějku. Potřebuji s ní mluvit. 

Dopila jsem kávu a vstala. Šla jsem k jedné židličce a vzala malou holčičku na ruky. Okamžitě mě objala. Byl to sice krásný pocit, ale nevěděla jsem vůbec co mám dělat. Holčička mi dala pusu na tvář. To samé udělala i druhá a i chlapci. Tohle jsem vůbec nečekala. Dřív by mě to snad dohnalo k slzám, ale teď? Teď ne. Není na dojáky čas. Nechci! Vlastně ani nemůžu. Moje city takové nejsou. Necítím to tak. „Tak můžeme jít?“ zeptala jsem se dívky, která dopíjela svůj šálek kávy. Položila šálek na stůl a podívala se na vlkodlaka. Ten kývl na souhlas.
„Tak můžeme jít." řekla a šla rovnou ven z kuchyně. Šla jsem hned za ní jak poslušný pejsek. Šli jsme halou až ke vchodovým dveřím. Dívka je otevřela a před domem stálo auto a u něj mladý muž. Byl docela pohledný. „Dobré ráno dámy." řekl a otevřel nám dveře od auta. Ona si nasedla první a mladík čekal až si nasednu i já, ale já neměla v plánu sedět v zadu.
„Promiň, ale já budu sedět vepředu."
„Dobře tedy." řekl jen a otevřel dveře spolujezdce. Nasedla jsem si a on za mnou zavřel dveře. Sám si pak otevřel dveře a posadil se. Nastartoval auto a za chvíli jsme se vzdalovali od domu. 

Dojeli jsme k obchoďáku a já s Ell, tak se totiž jmenuje ta dívka která jela se mnou vystoupili z auta a šli dovnitř. Prvně jsme prošli všechny obchody a já si nakoupila spousty nových věcí i když jí se můj nový styl moc nelíbil, ale to mě bylo docela jedno. Když jsem měla vše tak jsme to odnesli do auta a já ještě žadonila, aby jsme se stavili na nějaký ten dortík a kávu. Když jsme se posadili tak k nám došel číšník. Objednali jsme si a já se omluvila, že potřebují má záchod a tak jsem se vytratila ven z kavárny. Ani to nebylo moc těžké. Ell nedávala moc velký pozor. Když jsem se blížila k salónu běhalo mi spousta myšlenek v hlavě. Najednou jsem se ocitla před salónem. Vstoupila jsem dovnitř a za chvilku se u mě objevila stará paní. Ta z mého snu nebo jak to nazvat. „Konečně tě zase vidím Rebecco. Jsem ráda, že jsi naživu a, že jsi dostala moji zprávu."
„Takže vy jste moje praprababička?"
„Ano, ale o tom si promluvíme vzadu." řekla, zamkla salónek a vedla mě dozadu.

Nathaniel

Už jsou pryč tři hodiny a já stále nevím co se děje. Už tu dávno měli být. Zvoní mi mobil. Vytáhnu ho z kapsy a na display je jméno Ell. Jsem zvědavý co se zase děje.

Když jsem domluvil s Ell byl jsem dost naštvaný. Řekla mi, že už hodinu hledají Rebeccu po obchoďáku a nemohou jí nikde najít. To je dost divné. Přece by neutekla a kord po tom co jsem si myslel, že si na mě konečně pamatuje i na děti. Zvedl jsem proto telefon a obvolal pár mužů ze smečky, aby prohledali okolí. Musí přeci někde být. Nechal jsem si do pracovny zavolat Ernesta. Snad on bude něco vědět. 

Po půl hodině s Ernestem jsem se stejně nic nedozvěděl. Bylo to zbytečné. Ani on nic nevěděl a bál se o ní stejně jako já. Vůbec jsem nečekal, že by se o ní mohl někdo bát stejně. Bylo to na něm vidět a jak se rozčiloval když jsem mu řekl, že zmizela. No nikomu bych to nepřál. Rozbil mi i křeslo na, kterém sedávala Rebecca. Budu muset koupit nové, aby měla kde sedět když přijde za mnou. Ještě mě napadla horší věc. A to je, že by mohla mít chuť na krev a z někoho se napít. Nedej bůh zabít.

Vypravěč

Blondýnka už se chystala k odchodu. Stará paní jí však ještě zarazila. „Nauč se pro začátek kouzla z mého deníku. Až je budeš umět tak přijdu a já tě z nich vyzkouším."
„Dobře. Jak myslíte. Vše se naučím a děkuji za vše co jste mi řekla a pomohla mi s mojí minulostí. Teď vím, že to co se stalo když jsem se dotkla holek tak se vážně stalo a byl to náhled do minulosti."
„Děvenko a už si na sebe dávej pozor. Najdi nějakého hybrida co ti bude pomáhat i s ovládáním žízně a krmení z lidí. Nejlepší by bylo kdyby ti sháněli krev z krevní banky."
„Neboj babičko. Zařídíme vše podle tvých rad, ale teď už vážně musím jít nebo po mě určitě vyhlásí pátrání a to by byl problém."
„Tak tedy běž a nezapomeň na to co jsem ti říkala."
„Neboj nezapomenu." řekla a odešla ven ze salónu. Kolem ní prošla vlčice a ani si jí nevšimla. Bylo to pro blondýnku zvláštní. Vždyť přeci není neviditelná.

Tak a pomalu zase začínáme jet ve starých kolejích kdy byla alespoň jedna kapitola denně. Doufám, že se mi povede v tomhle tempu zůstat, ale když to tak vezmu tak ani né za měsíc bude hotový celý díl pokud takhle budu pokračovat.

Jinak ráda bych kdyby jste moje kapitoly pokud se vám líbí votovali ★ a taky by jste mohli dát nějaký komentář co by se třeba mohlo změnit nebo jak by mohl děj pokračovat.

Moc by mi to pomohlo.

Otázka.: Kdo by chtěl románek mezi Ell a Ernestem?
Otázku mi položil LukasBor a tak bych chtěla znát váš názor.

Vaše
Misenka_H