𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

50.kapitola ✓

Byl jsem překvapený když jsem viděl plný box. Nečekal jsem, že by toho vzal tolik. Nechtěl jsem ho nikdy využít k tomuhle, ale teď jsem bohužel musel. Nic jiného mi ani nezbývalo. Moje manželka je hybrid a je to jen moje vina. Měl jsem jí lépe chránit. Nemohl jsem, ale vědět, že ten upír co jí předtím unesl má syna. „Tak ty tu přemýšlíš místo toho, aby jsi něco řekl?" zeptal se mě Alfréd.
„Promiň trochu jsem se zamyslel. Ptal jsi se jak to jde ve smečce?"
„Ano to jsem se přesně ptal."
„Ve smečce je vše v pořádku, ale s manželkou je to trochu těžší."
„A proč? Máte problémy?"
„Problémy? To jsi vystihl přesně. Unesl jí upír přímo od nás z domu a jen proto, že je bílá vlčice. Nikdo, ale neví co umí a čím je výjimečná. Nikdy jsme se o tom nebavili. Bohužel z ní, ale udělal hybrida a sám dobře víš jak to je. Pijí krev jelikož lidské jídlo jím nedodává tolik energie jako krev. Nejsem rád, že je z ní hybrid, ale jsem rád, že jsem jí našel živou a zdravou."
„A co budete dělat dál? Nebojíš se, že by mohla někoho zabít? Ani nevíš jestli se vůbec umí ovládat, aby nikoho nezabila."
„Vůbec nevím co bude dál. Teď se spíše chci pokusit o to, aby si vůbec vzpomněla na mě a na děti. Nechtěl bych o ní přijít. Slíbil jsem jí totiž, že když si nevzpomene tak může odejít. Nevím proč jsem to udělal, ale asi by to možná i bylo jednodušší."
„Uvidíš jak to vše dopadne. No nebudu tě zdržovat. Stavím se kdyžtak zítra a můžeme probrat detaily a já se když tak poptám ve své staré smečce jestli o tom náhodou něco neví. A zítra ti dám vědět."
„Děkuji to by jsi byl moc hodný. Rád bych se totiž dozvěděl víc a já sám o hybridech moc nevím. Ani nevím proč si mě nepamatuje, ale rád bych to zjistil. Možná už, ale vím koho bych se na to mohl zeptat."
„Ty znáš ještě nějakého hybrida?"
„Ano. Je to její kamarád. Je tu s ní. Je jako její bodyguard. Od sebe se pomalu nehnou ani na krok jako kdyby se jí tu mohlo snad něco stát. Snad se mi podaří jí tu nějak udržet i když si nevzpomene."
„Tak já se ti na to i tak poptám kdyby jsi náhodou z toho hybrida nic nedostal. Zítra po práci bych se za tebou stavil a donesl ti ještě nějakou krev ať máš v zásobě. Až budeš mít box prázdný dej vědět. Já si ho pak zase odnesu."
„Neboj se dám ti určitě vědět. Ještě jednou moc děkuji. Tak tedy zítra a zatím se měj."
„Čau." řekl a odešel. Byl jsem rád, že se tu ukázal. Alespoň teď mám jistotu, že se moje žena nerozhodne odejít na výlet po městě a nedej bůh někoho zabít. Mám pro ní krev a to je teď hlavní. Teď je hlavní, aby si vzpomněla na mě a na děti. Tohle teď bude můj úkol.

Rebecca

Ležím v posteli a nudím se. Postel je krásně pohodlná. Už mě to nebaví. Sice jsem chtěla odpočívat, ale nějak to nejde. Vedle postele je noční stolek. Otevřu šuplík a v ní je nějaký deník. Otevřu ho a začnu číst.

Toto je deník Elisabeth Pettignové. Zde jsou mé zápisky o všem co jsem se dozvěděla o své magii a nějaká kouzla.

No tak to je docela mazec. Nějaký deník čarodějky. No škoda, že tu nepíše z jakého je to roku. Bylo by to asi jednodušší. Možná, ale vím kdo by mi s tím mohl pomoct. Musím ho najít i když mu moc nevěřím. Vstala jsem z postele a šla hledat muže co říká, že je můj manžel. Nathaniela. Ten by mi měl říct čí to je. Sešla jsem schody dolů a podívala se do obýváku. Tam, ale nikdo nebyl a tak jsem se šla podívat do kuchyně. Sice nevím proč mě napadla zrovna kuchyně, ale prostě to byla místnost kde jsem v poslední době trávila hodně času když jsem byla ještě u Marcuse v jeho hradě. Došla jsem do kuchyně a tu byla jen nějaká žena a něco vařila. Když se otočila uviděla mě a trochu se lekla. Neměla, ale důvod proč se lekat. „Dobrý den Becco. Potřebujete něco?"
„Dobrý den. Viděla jsem vás předtím v obýváku když jsme dojeli. A jak znáte mé jméno?"
„Jsem vaše hospodyně Jane. Vy si mě nepamatujete?"
„Promiňte, ale to nemapatuji. Nepamatuji si nikoho, ale teď spíše k věci. Nevíte kde bych našla Nathaniela?"
„Alfa je v pracovně. A potřebujete ještě něco?"
„Dala bych si kávu než za ním půjdu."
„Dobře. Hned jí připravím." řekla a hned začala chystat kávovar, ze skříňky vytáhla šálek a postavila ho do kávovaru. Zmáčkla čudlík a kávovar začal pracovat.
„Děkuji. Mohla bych mít pár otázek na vás?"
„Jistě paní. Ptejte se."
„Jak dlouho tu pracujete Jane?"
„Od doby co váš pan manžel koupil tenhle dům a vy tu začali bydlet. Je to asi dva a půl roku."
„Aha. A já jsem s Nathanielem jak dlouho?"
„Co vím tak od vašich dvacátých narozenin. V ten den jste se označili oba navzájem což jsem tedy slyšela od bývalého alfy."
„A bývalý alfa je kde?"
„Ten předal synovi vůdcovství po tom co vás zachránili od upíra Juliána a převzal smečku svého bratra jelikož on je hybrid."
„Takže v týhle rodině je hybrid?"
„Ano, ale moc se o tom nemluví. Alfa nechce, aby o tom moc lidí vědělo. Nikdo neví totiž jak se hybridi zachovají."
„Takže se hybridů bojíte?"
„Jak se to vezme. Nikdo nikdy neví jak se zachovají."
„Aha. Mě a Ernesta se též bojíte?"
„Becco nechci vám lhát, ale spousta vlkodlaků není moc nadšená, že má ve smečce dva hybridy a ještě k tomu jeden z nich je úplně cizí. Alfa, ale rozhodl tak, že tu zůstanete oba dva. Slyšela jsem, ale kousek vašeho rozhovoru. Né, že bych chtěla poslouchat, ale neodcházej te. Vím, že si jistě vzpomenete na Alfu i na své krásné děti. Přeci byste je nenechala bez matky."
„Ano to je neslušné poslouchat cizí rozhovory. Alfa mi, ale slíbil, že pokud si nevzpomenu tak budu moct odejít. Na nic z minulosti si, ale bohužel nevzpomínám a možná to i bude delší dobu trvat než si vůbec na něco vzpomenu. Možná si ani nevzpomenu."
„Tady máte tu kávu." řekla a s lítostí v obličeji se otočila zpět k chystání jídla ze, kterého jsem jí očividně vyrušila. Popíjela jsem své kafe a dále se raději na nic nevyptávala. Už tak jsem se toho dozvěděla docela dost.

Vím, že kapitoly teď už nevychází pravidelně jako tomu bylo předtím, že byla jedna kapitola denně, ale není teď moc čas na psaní, ale budu se snažit se zlepšit.

Vaše
Misenka_H