𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

54.kapitola ✓

Blondýnka šla do kavárny odkud utekla za babičkou. Vlčice tu, ale nebyla. Ona si myslela, že když kolem ní tak rychle prošla, že jde do kavárny, ale ona zde nebyla. Proto se dívka rozhodla ji jít hledat. Prošla celé centrum a když vlčici nikde nenašla rozhodla se jít ven za mladíkem, který je dovezl. Vyšla ven a venku stálo jen auto a nikde nikdo a tak se rozhodla tu chvíli počkat. Bohužel ani za tu dobu co tu čekala se nikdo neukázal a tak se vydala pěšky. Po chvíli jí zastavilo auto. Seděl v ní někdo koho by zrovna teď nečekala. Byl to hybrid. „Nasedej." řekl a vyčkal až se blondýnka posadí a zavře za sebou dveře. Pak se rozjel. Na nic se neptal. Jel rovnou do domu odkud přijel. Zastavil před domem a vystoupil z auta. Blondýnka to po něm zopakovala. Oba dva se vydali do domu kde přes halu procházel nervózní vlkodlak. Když jí spatřil hned došel k ní, chytl za ruku a vedl k sobě do pracovny. Hybrid si to, ale šinul raději do kuchyně. U tohohle nechtěl být.

---

Blondýnka se posadila na židli před stolem a vlkodlak chodil ze strany na stranu. Náhle se, ale zastavil. „Kde jsi byla?" přímo na ní řval. Blondýnce se, ale jeho tón hlasu nelíbil. Vstala a jelikož jí teď dost rozzuřil ho chytla pod krkem a během chvilky ho držela přišpendleného na protější zdi.
„Vážně jsi teď po mě řval?" Vlkodlak mlčel a nic neříkal. „Tak slyšel jsi mě?" zeptala se ho dívka. Mladík chvíli uvažoval a snažil se sklidnit, aby jí zase nenaštval. Nemohl už pomalu dýchat a tak to šlo docela těžko se uklidnit.
„Promiň, ale bál jsem se o tebe. Volala mi Ell a říkala, že už tě hodinu hledají a nemůžou tě najít tak jsem se bál jestli tě třeba zase někdo neunesl." Zalhal. Musel. Nemohl na ni přece hned vybalit, že mu chtěla zdrhnout a nedej bůh třeba někoho zabít kvůli jejímu hladu a chuti po lidské krvi.
„Mluvíš pravdu?"
„Ano. Bál jsem se o tebe tak jako všichni. Prosím teď mě, ale pusť. Nemohu skoro dýchat." řekl dost chraplavým hlasem vlkodlak. Kdyby ho takhle držela ještě chvíli tak by ho zabila. Blondýnka se tedy rozhodla, že jeho přání vyhoví a postaví ho zpět na zem. Dělala to sice nerada, protože jeho reakce byli až příliš přehnané. Nevěřila mu. „Mohla by jsi mi prosímtě říct kde jsi byla?"
„Kdybych mohla řekla bych ti to. Jedno ti, ale říct můžu. To, že jsem bílá víš, že ano?"
„Ano, to vím. Byl jsem u tvé první proměny."
„Takže i víš, že každá bílá vlčice má nějaký dar."
„Ano."
„A víš jaký mám já?" zeptala se blondýnka klidně.
„Ne. Nikdy jsme na to nepřišli."
„Nepřišli, protože jsem vám to já říct nechtěla. Vím to už od doby kdy jsem si byla vybírat svatební šaty."
„Cože?"
„Ano."
„Ty si pamatuješ takovou věc? A víš jak se to projevilo? A co máš za schopnosti? Teda pokud by jsi mi to chtěla říct."
„Řeknu ti to, ale ty mi musíš slíbit, že se to nikdo nedozví. Vím to jen já a pokud to řeknu tobě tak chci, aby jsi byl jediný kdo o tom kromě mě bude ještě vědět. Možná ještě Ernest, ale to se ještě uvidí." Chvíli se na sebe jen mlčky dívali. „Můžeš mi to slíbit?"
„Ano. Slibuji, že si to nechám pro sebe a nikomu to neřeknu."
„Dobře tedy. Jsem čarodějka. Né jen, že umím kouzlit, ale umím se taky vracet do minulosti, vidět budoucnost a ještě dalších pár věcí."
„Páni. A na to jsi přišla jak?"
„To vědět nepotřebuješ. Budeš mi, ale muset pomáhat. Myslíš, že na to jako vlkodlak budeš mít? Budeme spolu hodně často i v noci."
„Samozřejmě. Pro tebe udělám vše. Akorát máme tu ještě děti a o ty je taky potřeba se postarat."
„Fajn. Takže se budeš muset nastěhovat zpět do ložnice, aby to nebylo divné, že po nocích chodíš po domě a děti? No tak hodina denně a při snídani, obědě a večeři ti snad bude stačit ne?"
„Dobře. A co smečka? Někdo jí musí vést."
„Neboj se. Na to si čas uděláš a když něco budou potřebovat tak snad existuje mobil ne? To mi připomíná, že já jeden budu potřebovat. Vlastně by jsi měl zavolat Ell ať se vrátí a přestanou mě hledat. Jeden jsem si totiž koupila i kartu. Takže ho potřebuji. Co kdyby se zase něco stalo? Nemůžeš spoléhat na to, že mě budou hledat po celém okolí. Mobil je lepší a jednodušší."
„Fajn. Tak já jdu tedy volat."
„Ok a já se jdu vysprchovat." řekla blondýnka a odešla.

Došla do ložnice a šla rovnou do koupelny. Svlékla ze sebe oblečení a vlezla do sprchy, pustila na sebe teplou vodu a nechala si jí stékat po svém nahém těle. Nevšimla si ale toho, že někdo došel do koupelny. Otevřely se dveře od sprchy a v nich stál hnědovlasý vlkodlak. Blondýnka se otočila směrem k němu a políbila ho. Vlkodlak to ani v nejmenším nečekal. Vždyť přeci říkala, že si ho nepamatuje a teď se na něj přímo vrhla a ani jí nevadilo, že jí nadrzo vlezl do sprchy. Chvíli se tam jen tak líbali. Vlkodlak vzal houbu a namočil jí, pak na ní dál mýdlo a začal dívku umývat. Vůbec se nebránila. Líbilo se jí to a užívala si to. Vlkodlak byl v šoku. Takovouhle reakci fakt nečekal.

Osprchovaní vylezli ven ze sprchy a vlkodlak podal hybridce ručník a sám si jeden vzal. Dívka to, ale nevydržela a táhla vlkodlaka do ložnice. Pohodila ho na postel a sama se na něj posadila. Vlkodlak byl úplně šokovaný, ale sám to tak chtěl a s tímhle úmyslem došel i do koupelny kde se sprchovala. Jen nečekal, že to bude tak snadné. Chutě byli silnější jak on.  Blondýnka se k němu naklonila a začala ho vášnivě líbat. To si nechal vlkodlak líbit a spolupracoval. Jenže jeho polibek byl plný chtíče a lásky. Ona si na něj sice ještě tolik nepamatovala, ale lásku z něj cítila. Když byla v jeho blízkosti cítila se jako kdyby se jí nikdy nemělo nic stát i když už jí dvakrát unesli. Najednou se stalo něco co ani ona nečekala.

Byla na nějaké zahradě plné lidí. Stál vedle ní vlkodlak a přál jí k narozeninám. Poté spolu odešli do pokoje a tam se stalo přesně to co se děje teď. Vyspali se spolu a během sexu si jeden druhého označili. Toto označení je pojí v jedno. Nyní jsou druh a družka. Žijí jen pro sebe. Je družkou alfova syna. Věděla, že je vlčice ale, že i on je vlkodlak? Neměla ani ponětí.

Probrala se a podívala se na vlkodlaka pod sebou. Nedávalo jí to smysl. Proč zrovna tahle vzpomínka? A proč teď? „Děje se něco?" zeptal se vlkodlak.
„Asi jsem měla vzpomínku na naše propojení. Víš jak jsme se označili a stali se z nás druhové?"
„Ano. Na ten nádherný den si pamatuji. Na tvé dvacáté narozeniny si budu pamatovat do konce života. Den kdy jsem se přiznal, že tě miluji a pak ta kouzelná noc. Teda nebylo to v noci, ale i tak. Bylo to nádherné."
„Nó. Vidím, že si na to moc dobře pamatuješ. Já si na to vzpomněla až teď." Podívala se na něj blondýnka. „A docela paradox když si uvědomím, že jsem právě teď měla chuť na sex právě s tebou. Jako kdyby se opakovala minulost."
„To ano, ale....." Jenže už větu nestačil doříct. Přerušila ho dívka, když mu položila své rty na jeho.