𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

72.kapitola ✓

Z pracovny jsem šla rovnou do kuchyně. Potřebovala jsem si dát panáka jinak bych tu nervozitu asi nezvládla. Nathaniel tu ještě nebyl a tak jsem na něj musela čekat. Vlastně tu nebyl nikdo. Jen já. Dala jsem si tedy dva panáky a uvařila si kávu. Otevřela jsem jeden pytlík s krví a trochu si do něj nalila. Takhle jsem asi vypila pět káv než se tu sešli všichni. Museli jsme už vyrazit. Vlkodlaci a jejích alfy už čekali před domem. Jen my jsme tam stále chyběli. Docela pochybuji o tom, že to stihneme než napadnou tamní smečku. Nerada bych kdyby kvůli mě někdo zemřel a neměl ani možnost se bránit. Rychle jsem vypila kávu a šla před dům. Musela jsem. Byli tu vážně všichni jen náš dům byl pořád plný lidí, kteří ještě ani nevyšli ven. Stála jsem před domem a bavila se s Jonathanem a při té příležitosti jsem mu dala pytlíček s krví. Neměla jsem chuť už tu déle čekat. Měla jsem už dávno někde být a tak jsem řekla Jonathanovi, že prostě půjdu napřed. Přeměnila jsem se a běžela lesem. Běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla. Občas jsem se zastavila, abych si našla někde vodu a mohla se napít jinak jsem byla stále v běhu. Neslyšela jsem za sebou dusot takže jsem usoudila, že oni ještě nevyrazili. Nezbývalo mi už moc. Byla jsem skoro u cíle. Najednou jsem uslyšela křik. Byl to bojový křik. Všude bylo slyšet lámání stromů a taky jsem cítila oheň. Proto jsem přidala do běhu za chvilinku jsem byla na místě. Čarodějové a čarodějky už bojovali proti upírům. Věděla jsem, že jistě dorazíme pozdě. Kdybych se nezabývala tím čekáním na ostatní už by jsme tu dávno byli. Rychle jsem se přeměnila a roztrhla dva pytlíky s krví a vypila je. Dodali mi spoustu energie a já se cítila jako znovuzrozená. Plná energie jako kdybych vůbec neběžela. Vytáhla jsem z pochvy svůj nový a úžasný meč a začala bojovat s upíry. Bylo jich tu víc jak čarodějů a já věděla, že pokud sem vlkodlaci co nejdříve nedorazí tak jistě prohrajeme. Bojovala jsem jak nejlépe jsem uměla, ale upírů jako kdyby neubývalo. Proto jsem se rozhodla pro radikální změnu. Meč jsem vrátila zpět do pochvy a začala odříkávat jedno kouzlo. Najednou se kolem všech čarodějů vytvořila kopule. Najednou se všichni upíři zastavili a dívali se kolem sebe. Sedla jsem, že tohle na určitou dobu zabere a oni nás neuvidí. Jeden čaroděj došel až ke mně. „Jak jsi to udělala?" zeptal se.
„Mám to z jedné knihy od babičky."
„Aha. Tohle nás nikdo neučil a v žádné knize to nebylo. Tvá babička musí být jistě hodně mocná čarodějka a ty taky. Protože o tyhle kopuli jsem něco slyšel. Říká se, že kopuli na zneviditelnění nezvládne každý. Jen hodně mocný čaroděj."
„To jako fakt?"
„Ano, ale jen na krátkou dobu. Cca pět minut. Ty už jí máš deset minut. Jak to děláš?"
„Umím jí i na několik hodin."
„Fakt?" řekl a díval se na mě s údivem.
„Ano."
„Tak už vím proč si tvoje babička vybrala tebe. Jsi vážně mocná čarodějka a jistě budeš i dobrá panovnice."
„Moc děkuji. Teď už budu muset kopuli nechat zmizet. Už sem běží vlkodlaci a bylo by trochu divné kdyby tu nikdo nebyl. I když by to mohl být dobrý vtip kdyby jsme se tu objevili v dobu kdy by oni bojovali s upíry." řekla jsem a čekala až dorazí vlkodlaci. Měla jsem vážně v plánu jím tohle udělat.

Vlkodlaci začali bojovat a já pomalu nechávala zmizet kopuli. Jakmile, ale byla pryč úplně tak se všichni čarodějové objevili a upíři i vlkodlaci hleděli kde jsme se tu najednou všichni vzali. Boj začal na novo.

Teď jsem už, ale používala kouzla a dívala se jak někteří pomalu umírají. Je těžké bojovat když víte, že se na vás nevrhne jen jeden, ale hned dva nebo tři upíři. Bohužel se s nimi objevili i hybridi a ty použili jako zálohu kdyby už oni nemohli dále bojovat a nebo umírali.

Najednou se vedle mě objevil vlkodlak. Cítila jsem jeho pach a tak jsem věděla, že je to Nathaniel. „Jsou velké ztráty?" zeptala jsem se ho.
„Docela dost, ale ne tolik co u upírů. Jenže je jich stále moc a já nevím kolik smeček sem ještě stihne dorazit než je všechny pozabíjíme."
„Nathanieli vím, že tohle kouzlo bych používat neměla, ale pokud to bude nezbytně nutné bych byla ráda kdyby jste se jakmile dám znamení všichni stáhli pryč z bojiště. Rozumíš?"
„Dobře Rebecco a co ty?"
„Já tu budu muset zůstat a použít to kouzlo. Bohužel, ale nevím jaké to bude mít účinky na upíry, ale budu muset zkusit vše."

Pomalu, ale jistě se blížíme ke konci. Myslím, že max 4 kapitoly a jsme na konci.

Děkuji, že stále čtěte můj příběh.

Každé vote a comment potěší.

Vaše
Misenka_H

🥰😘😍