𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

2.kapitola ✓

V půlce filmu si Lisa šla odskočit na záchod. Už nějakou chvíli to trvalo. Rebecce se najednou udělalo zle. Zamotala se jí hlava. Jakmile došla Lisa zpět ze záchodu řekla jí. „Liso promiň, ale není mi dobře. Půjdu raději domů." Lisa se jen na ní podívala a viděla jak její kamarádka vypadá. Vypadala fakt hrozně.
„Dobře. A nemám tě doprovodit?"
„Nemusíš. Já jsem tu stejně autem."
„Dobře, ale jakmile dojedeš domů tak mi okamžitě zavolej!"
„Neboj se. Jak dojedu, tak zavolám." řekla Becca.
Becca se zvedla ze svého místa a šla směrem k východu ze sálu. Jakmile za sebou zavřela dveře rychle se rozběhla směrem ven z budovy. Běžela rychle k autu. Vytáhla klíče z kabelky, odemkla dveře od auta a nasedla si do něj. Vyrazila rychle domů. Během chvilky byla doma. Vylezla z auta a rychle šla k domu. Vytáhla k kabelky klíče. Ani nestačila dát klíč do zámku když v tom se dveře otevřeli. V nich stála její máma a prohlížela si svoji dceru. Becca stála jak přikovaná. Koukala se na svoji matku a nevěděla co říct.
„Mami co tu děláš?" zeptala se Becca.
„Víš dcerko, volala mi Lisa, že ti nebylo dobře a že jsi odešla z kina dříve."
„Aha. Tak to jsem ráda, že ti to zavolala."
„Rebecco, ale stejně bych byla ráda kdyby jsi mi řekla co se v tom kině stalo." řekla ji matka.
„Mami, ale ono se vlastně nic nestalo. Jen se mi udělalo nějak zle a právě jsem si šla lehnout, abych se z toho vyspala. Posledních pár dní je mi zle pořád."
„To jsi mi, ale měla říct."
„Promiň mami. Nechtěla jsem tě tím zatěžovat. Není to zas tak zlé." Podívala se smutně na matku, která už se na ni dívala káravým pohledem. Matka nic neřekla a odešla do domu. Šla do kuchyně za svým manželem. Becca si šla lehnout do svého pokoje.

„Johne, naše dcera dnes utekla z kina dříve než skončil film."
„A co je na tom Sáro?"
„Johne, ale za chvíli bude mít 20. Víš co to znamená!" okřikla ho manželka.
„Vím, že jí bude 20 a taky, že už ji nebudeme muset nadále lhát, ale říct jí to smíme v den jejich 20cátých narozenin. Znáš přeci zákon Sáro."
„To znám, ale nelíbí se mi jak se v posledních dnech chová a cítí. Bolí mě ji tak vidět."
„Mě samotnému se to nelíbí, ale musíme vydržet. Sama víš jaké to je. Také jsme si tím přeci prošli."
„Vím Zlato, ale moji rodiče to vůbec neřešili a bylo jím to jedno, ale mě to jedno není. Je stále zavřená v pokoji a kouká se do zdi a nebo z okna."
„Jak to víš?"
„Viděla jsem jí. Jednou jsem se jí byla zeptat jak se má a ona koukala do okna. Byla úplně mimo. Mluvila jsem na ni a ona mi vůbec neodpovídala."
„Aha. To jsem nevěděl. Pamatuji si jak jsem se choval já, ale je fakt, že na každého to působí jinak."
„Johne bude to jednodušší až bude vědět kdo je a kdo jsme my."
„To bude a nebudeme se muset před ní stále schovávat."

Rebecca zase jen tak seděla na posteli. Nebavilo jí vůbec ležet. Neměla na to náladu. Přemýšlela proč se necítí v posledních dnech dobře. Těhotná být nemůže. Nemá žádného kluka, který by ji tohle udělal.

Rebecca

Je to vážně divné. Není mi v posledních dnech nejlépe. Nevím co se to se mnou děje. Pořád se nemohu vzpamatovat z toho, že nevím co se mnou je. Můj otec s mojí mamkou mi nemůžou pomoci. Nic jsem jim ještě neřekla, ale asi jim to budu muset říct. Vstala jsem z postele a šla ke dveřím. Potichu jsem je otevřela. Slyšela jsem z kuchyně hlasy. Byl to taťka s mamkou. Proto jsem šla potichu po schodech dolů.

„To bude a nebudeme se alespoň muset před ní stále schovávat."

Slyšela jsem taťku jak říká mamce. Proč by se měli přede mnou schovávat? Ani nevím, že by to kdy dělali. Projela my myšlenka v hlavě. Proč tohle taťka řekl mamce? Vždyť jsou buď v práci a nebo doma. Nikdy jsem si nevšimla, že by se přede mnou schovávali.