𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

73.kapitola ✓

Bojovala jsem jak nejlépe jsem uměla. Nathaniel byl po mém boku, aby věděl kdy bude muset zavelet k ústupu. Moc se mi do toho kouzla nechtělo, protože kdyby náhodou nestihli všichni čarodějové a vlkodlaci utéct mohla bych zabít i je. Je to totiž smrtící kouzlo a doufám, že bude působit i na upíry. Alespoň na světě bude o pár set upírů méně. Po tom všem co se mi stalo jsem neměla upíry v lásce. Ba naopak. K smrti jsem je nenáviděla. Zrovna když po mě nikdo nešel jsem se rozhlížela kolem sebe. Viděla jsem spoustu těl vlkodlaků. Upíři se totiž měnili v prach a hybridi v lidí. Z dálky jsem uslyšela dusot běžících tlap. Určitě to byli další vlkodlaci, kteří přišli na pomoct a, že jich bylo slyšet hodně. Hybridi co byli na straně upírů se pomalu, ale jistě stahovali a chtěli utéct, ale pokaždé když to nějaký upír zahlédl tak ho zabil. Neměli šanci utéct. Tohle jsem nadále nemohla sledovat. Podívala jsem se kde je Nathaniel. Byl daleko ode mně. Ani nevím kdy se tak vzdálil. Možná jsem se vzdálila já a nějak jsem si to ani neuvědomila. Byla jsem do boje úplně zažraná. Nikdy jsem v takovém boji nebojovala. Byl to docela úžasný pocit, ale co mě vadilo bylo to, že umírali vlkodlaci i někteří čarodějové, kteří si nedávali moc velký pozor když bojovali proti jiným upírům nebo hybridům. I když dorazili další takhle jsem to nechat nemohla. Nechtěla jsem, aby kvůli mě umírali další. „Nathanieli!! Teď!!" zakřičela jsem na něj a on začal dávat povelů k ústupu. Všichni se začali stahovat pryč. Viděla jsem padat k zemi hybrida. Napřed jsem nevěděla o koho jde, ale pak jsem si to uvědomila. Byl to Ernest. Musela jsem něco udělat. Rozběhla jsem se jak nejrychleji jsem uměla a běžela k němu. Odtáhla jsem ho do lesa a sama jsem se vrátila na bojiště. Byla tu spousta mrtvých těl a kolem mě se začali scházet upíři. Naposledy jsem se kolem sebe ohlédla. Žádný vlkodlak ani čaroděj nebyl v dohledu. Teď jsem měla dobrou šanci použít to kouzlo. Najednou mě, ale chytilo pár upírů. Dívala jsem se tedy před sebe na to kdo se to ke mně blíží. Byl to upír, ale toho jsem nikdy neviděla.
„Tak konečně tě potkávám." řekl a začal si mě prohlížet.
„To samé já nemohu říct o tobě." odpověděla jsem mu.
„Konečně potkávám bílou teď už hybridku. Nevěřil jsem, že tě někdy potkám."
„A já zase nevěřila, že nějakej tupej upír bude chtít válku jenom kvůli bílé vlkodlačici i když ani neví jaké má schopnosti."
„Nevěděl jsem, ale teď už vím. Jsi čarodějka a jak vidím tak sis na pomoc přivedla i spoustu čarodějů."
„To je tak když jsi jejích královna. Jinak by se jím asi do války s vlkodlakama moc nechtělo."
„Ty jsi jejích královna?"
„Ano."
„Tak to je ještě lepší. Když budu mít tebe tak budou muset poslouchat mé rozkazy. Samozřejmě, že jím budeš dávat ty rozkazy ty, ale já je budu dávat tobě."
„Vážně jsi seš tak jistý, že tě budu poslouchat?"
„Teď už ti ani nic jiného nezbývá."
„Tím bych si tak moc jistá nebyla kamaráde. Nevíš co jsem zač a co vše umím. Jsem jedna z nejsilnějších čarodějek, které se kdy narodili a tak si osobně myslím, že nemáš ani ponětí s čím si teď zahráváš. Raději by jsi měl sebrat tu svojí sebranku a zmizet jinak už ani jeden z vás nespatří světlo světa."
„Ty jsi nějak sebejistá. Nevěřil jsem, že někdy někoho takového potkám a to jsem si myslel, že takový byl jen Julian se svým synem Markusem. Nechápu jak se to tvý smečce vůbec povedlo porazit tak silné upíry." řekl a zamyslel se.
„No to víš. Tomu se říká rodina a nebyli na to sami."
„To my bylo jasné, že nebyli sami, ale ty jsi tu teď sama a žádný čaroděj ani vlkodlak není v dohledu."
„Není. Já vím. Zavelela jsem k ústupu, abych mohla udělat tohle." Jen jsem to dořekla, vymanila jsem se ze sevření těch dvou upírů. Ti se na mě jen nevěřícně dívali s otevřenou pusou. Začala jsem odříkávat kouzlo. „Chja de vilda da mi cha aparóto vi kora na cháde." Najednou se z mého těla vynořila spousta bílé energie a zabíjela všechny upíry. Hybridi co byli v zadu utíkali pryč a snažili se dostat daleko ode mne. Většině se to povedlo.

Když kouzlo ustalo rozhlížela jsem se kolem sebe a uviděla všude jen prach a někdy i lidská těla. Byli to hybridi co nestačili utéct. Teď jsem byla ráda za to, že tu nebyl nikdo na kom mi záleželo. Únavou jsem padla k zemi. To kouzlo mě pořádně vysílilo. Byla jsem strašně unavená a začali mi padat oči. Z posledních sil jsem ještě vykřikla. „Nathanieli!" a upadla jsem do bezvědomí.