𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

57.kapitola ✓

Vypravěč

Hnědovlasý vlkodlak stále seděl v pracovně, ale teď v domě svých rodičů kde podepisoval papíry a řešil věci ohledně smečky. Bylo zde spousta vlků, kterým se nelíbili dva hybridi v jejích smečce. Bohužel, ale s tím nemůžou nic moc udělat. Jediné co by mohli tak odejít ze smečky, ale to se jím taky nelíbilo a tak se rozhodli respektovat jeho rozhodnutí. Blížil se čas večeře a on ještě neměl vše hotové. Bude to muset nechat na zítra a jít se převléct na večeři.

Vešel do ložnice, ale ona zde nebyla. Převlékl se a šel do Ellinyho pokoje. Zaklepal a vešel dovnitř. Blondýnka zde byla a měla na sobě kožené černé šaty. Byla nádherná. Jako kdyby věděla, že přijde. Čekala u postele. Hnědovláska seděla na posteli a koukala se na vlkodlaka co stál ve dveřích. „Můžeme jít?" zeptal se hybridky. Hybridka došla k vlkodlakovi a políbila ho.
„Můžeme. Čekala jsem jen na tebe." Hybridka se rozloučila s vlčicí a s vlkodlakem odešli. 

Dojeli před restauraci, vlkodlak vystoupil a otevřel hybridce dveře. Hybridka poděkovala a vystoupila z auta. Vlkodlak zavřel dveře a zamknul auto. Objal hybridku a vedl jí do restaurace. Byli tu už mnohokrát, ale ona si to nemohla pamatovat. Vešli dovnitř a hned jak si jich všiml číšník je odvedl k jejích stolu. Sedávali tam vždy. Dívka se rozhlížela po restauraci a to místo jí bylo povědomé jen nevěděla proč. Usadili se a číšník odešel. Po chvíli se, ale vrátil s jídelním lístkem. Jeden podal vlkodlakovi a druhý hybridce. Hybridka ho otevřela a dívala se na co by měla chuť. Byla v lístku spousta jídel, ale ona měla chuť na steak. Krvavý steak. Číšník chvíli čekal a pak se zeptal. „Co si dáte?" Hybridka mu vylíčila co si dá a pak zbýval jen vlkodlak. Ten nevěděl co si dát a tak si dal to samé, ale středně propečený. Číšník se ještě ptal na víno. Na to, ale hybridka neměla chuť a tak si objednala jen jablečný džus. Vlkodlak si objednal též džus, ale pomerančový. On by neměl pít jelikož jsou tu autem i když jedna sklenka by mu nic neudělala, protože je vlkodlak, ale nechtěl pít sám.

Po večeři vlkodlak vstal a odvedl dívku pryč z restaurace. Dívka nevěděla kam jí to vede. Odvedl jí, ale k autu a otevřel jí dveře. Nasedla a on si sedl na své místo. Zavřel dveře a nastartoval. Za chvíli odjížděli pryč. Najednou, ale na cestě, která vedla domů odbočil na lesní cestu. Jeli docela dlouho. Dívka nevěděla kam to jedou. „Kam to jedeme?"
„Uvidíš. Nech se překvapit."
„Jestli si myslíš, že mám strach tak to jsi na omylu."
„Ne. To si nemyslím, ale nech se překvapit. Uvidíš kam jedeme až tam dorazíme. Sice to bude chvilku trvat, ale dorazíme tam."
„Tak dobře." řekla a dále se dívala ven z okna, ale všude byli jen stromy a keře. Občas nějaké to zvíře, ale těch tu moc v tuhle hodinu nebylo.

Po půl hodině auto zastavilo. Vlkodlak nechal zaplá světla a vystoupil z něj. Hybridka též vystoupila a došla k vlkodlakovi. „Dívej. Tu by nás nikdo neměl rušit. Vzpomněl jsem si na tuhle mýtinu. Chodil jsem sem s otcem když jsem se učil zvládat svojí přeměnu. Až u té večeře jsem si na ní vzpomněl."
„To je úžasné. Je tu nádherný klid. Myslím, že máme naše místo na cvičení."
„Tak to jsem rád, že se ti tu líbí. Bylo to mé oblíbené místo." Objal jí a políbil do vlasů. Hybridka se vymanila z jeho objetí a rozběhla se do prostředka mýtiny. Vlkodlak nevěděl co to dělá. Hybridka začala odříkávat nějaké kouzlo. Najednou jí z rukou vycházela vodní koule. Byl to úžasný pohled. Mladík se zaujatě díval na dívku a na tu kouli co měla v rukou. Rozhodl se jít k ní. „Jak jsi to udělala?" zeptal se když stál ani né dva metry od ní.
„Ani sama nevím. Řekla jsem jedno kouzlo co jsem si zapamatovala z deníku a najednou jsem měla v rukou tuhle vodní kouli."
„Chápu. Teď už vím proč tě ti upíři tak moc chtěli. Jsi vážně výjimečná."
„To nebude jenom tím Nathanieli."
„A čím to ještě bude?"
„Víš ten druhý upír. Marcus. To byl syn Juliana. On se do mě zamiloval a z tohohle důvodu mě unesl. Samozřejmě chtěl dokázat to co se otci nepovedlo, ale touha po mě byla silnější. Sama jsem to na vlastní kůži zažila."
„Jak to myslíš?"
„Víš nepamatuji se co se stalo než jsem byla hybridem, ale moc dobře si pamatuji na to co se stalo potom. Nevím jak jsem sice ztratila paměť, ale Marcus si ze mě začal dělat hračku na hraní. Myslel, že si se mnou může dělat co chce a kdy chce. Nemohla jsem se mu bránit. Nešlo to. To on ze mě udělal hybrida a tak jsem ho musela poslouchat. Jednou jsem, ale zaslechla, že jsem ho kousla a tím si vzala i trochu jeho krve 0proti jeho vůli a proto si nic nepamatuji. Když jsem se ho, ale ptala na svojí minulost, rodinu atd. Tak mi tvrdil, že nikoho nemám a on, že mě zachránil tím, že ze mě udělal to čím teď jsem. Hybridem."
„To je hrozné a jak to myslíš, že jsi byla jeho hračka?"
„Říká se mi to těžko a kord když si začínám pomalu vzpomínat na svojí minulost. Spal se mnou kdy se mu jen zachtělo."
„To nemyslíš vážně! Rebecco, že si ze mě děláš srandu?"
„To nedělám a strašně mě to mrzí. Měla jsem být silnější, ale nešlo to. Nepodařilo se mi zlomit to spojení mezi mnou a ním. Musela jsem ho ve všem poslechnout."
„Bože. Měl jsem tě lépe chránit. To co sis prožila se nemělo nikdy stát. Jsem fakt pitomec když jsem tě byť jen na jediný okamžik nechal samotnou. Nemuselo se to nikdy stát. Tohle si nikdy neodpustím." řekl dívce, objal jí a začal plakat. Dívka nevěděla co má dělat. Objetí mu oplatila a snažila se ho utěšovat. 
„Není to tvoje vina. Měla jsem být opatrnější. Asi jsem si myslela, že už se mi nemůže nic horšího stát. Teď už, ale vím, že může. Jsem teď, ale silnější než dřív. Je ze mě hybrid. Všechny mé smysly jsou lepší než když jsem byla jen obyčejným vlkodlakem." řekla mu dívka a v objetí ho hladila po zádech.

Stáli tam asi patnáct minut. Dívka s mladíkem pomalu došla k autu. Otevřela mu dveře u spolujezdce a pomohla mu posadit se. Ona sama si sedla na místo řidiče. Nastartovala, sešlápla spojku, zařadila a pak šlápla po plynu. Auto se rozjelo a za chvíli byli na cestě domů.

---

Hybrid chodil po svém pokoji a stále koukal z okna. Vyhlížel svoji kamarádku. Měl o ní strach a o vlkodlaka také. Mohla mu přeci něco udělat. Zná jí a proto se tolik bojí. V tom někdo zaklepal na dveře. „Dále." řekl hybrid a vůbec ho nezajímalo kdo by to mohl být. Dveře se otevřely a zavřely. Byla to dívka. Vlčice. On ji cítil, ale i tak se nechtěl otočit od okna. Co kdyby něco prošvihl. „Co tu chceš?“ zeptal se jí hybrid.
„Nic. Jen. No. Jak to říct. Nemusíš si o ně dělat starosti. Ona si na něj začala vzpomínat." V tom okamžiku jak to uslyšel se otočil na dívku, která stála vedle něj.
„A jak ty to víš?"
„No dnes byla za mnou když čekala na Nathaniela a řekla mi vše na co si vzpomněla. Taky se mě ptala na to jaká byla předtím. Řekla jsem jí jen to co jsem věděla."
„Aha. Promiň za to jak se chovám, ale nejsem zvyklí být ve společnosti. Teda, aby jsi to špatně nepochopila. Nemyslím to zle. Jen jsem byl zvyklí na to někoho stále poslouchat a tak. Chápeš mě?"
„Chápu tě. No já si to též prožila. Pamatuji si to do dneška. Tenkrát když unesli Beccu poprvé tak mě unesli také, abych jí dělala společnost a nosila jí jídlo. Chtěli z nás obou udělat hybridy. Jenže nás zachránil Nathaniel a jeho otec a taky dalších spousta jiných alfů, kteří jim pomáhali."
„Tak to je mi líto. To jsem nevěděl. A proč jsi se nevrátila do své smečky?"
„Nebylo kam se vracet. Moji rodinu Julian vyvraždil jen proto, aby dostal mě a mojí rodinou je teď Rebecca, náš alfa a děti."
„Aha. No tak to je dobře. I já tu chci zůstat. Né jenom kvůli Rebecce, ale taky z toho důvodu, že jako hybrid mám malé šance si najít smečku kde mě budou brát takového jaký jsem."

Hybrid s vlčicí si povídali dlouho. Ani si nevšimli, že vlkodlak s hybridkou jsou už dávno doma. Byli až tak zabrání do rozhovoru. Dívka se stále hybrida na něco vyptávala a on jí. Taky si řekli spousty věcí o sobě a snažili se lépe poznat.

---

Došli do pokoje a dívka za sebou zavřela dveře. Mladý muž se šel osprchovat a dívka ze sebe sundala šaty a odnesla je do šatny. Našla si noční košilku a šla rovnou do koupelny za mladíkem. Vzala si ručník, povesila ho na věšák vedle druhého ručníku a vešla do sprchového koutu.
Po sprše šli do postele. Ještě chvíli si povídali než v objetí usnuli.