𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

6.kapitola ✓

Rebecca (v ten den.. večer / čtvrtek)

Mamka odešla. Prosila jsem jí, aby mě vzala domů, ale ona řekla, že tu musím zůstat jen do zítra. Kdo, ale za mě vymyslí kdo půjde na tu oslavu? Škoda, že u sebe nemám telefon. Zavolala bych Lise a nějak by jsme to vyřešily. I když. On je vlastně večer takže by jsme nevyřešily nic, protože by jí sem už nepustili. Ach jo. Zahnala jsem myšlenky na oslavu, která je už v neděli. Vzpomněla jsem si na rozhovor s bílou vlčicí. Co to mělo být? Ptala jsem se sama sebe. Proč bych měla mít dvě duše? Vždyť to přeci není normální? Během neustálého ptaní se sama sebe na otázky, na které jsem vlastně ani neznala odpověď mě přemohla únava a usnula jsem.

Lisa

Volala mi Beccyina máma, že už je doma a, že se můžu stavit s jejími věcmi. Byla jsem ráda. Aspoň budu moct vyzvídat jak na tom Beccy vlastně je. Vzala jsem její věci a šla z pokoje ke schodům. Sešla jsem je a šla jsem do kuchyně za mamkou.
„Mami tak já tedy jedu odvést Beccyino auto a její věci."
„Jistě zlato. A jak se pak dostaneš domů?"
„Mami zase tak daleko od nás nebydlí a když tak poprosím paní Jacksonovou a nebo pana Jacksona jestli by mě neodvezli domů."
„Tak dobře, ale dávej na sebe pozor."
„Tak já tedy jdu. Zatím ahoj." řekla jsem mamce a zmizela jsem z kuchyně pryč. Šla jsem na chodbu ke dveřím, obula si boty a vyšla z domu. Otevřela jsem dveře auta a nasedla do něj. Jela jsem k Beccy domů. Cesta trvala jen chvíli.

Před domem Jacksonových jsem byla během pár minut. Zaparkovala jsem před domem a vylezla z auta. Šla jsem ke dveřím a zazvonila. Otevřel mi její otec. Pozdravila jsem ho a on mi pozdrav opětoval. Nakonec mě pozval do domu.
„Sáro. Je tu Lisa."
„Dobře. Doveď ji do kuchyně." Ozvala se paní Jacksonová a pan Jackson mě vedl do kuchyně. Měli krásně vybavený dům. Ani zdaleka to nevypadalo jako u nás. My jsme žili skromně dle našich poměrů, ale tady to vypadalo všude jako kdyby byli bohatí. Pokaždé když jsem tu byla to tu vypadalo přesně tak jako teď. Rebecca, ale nikdy neříkala co dělají její rodiče. I auta měli luxusní. Nikdy jsem se na to Beccy neptala. Byla jsem ráda, že se se mnou bavila. Nikdy jsem nevyužívala toho, že má peníze. Byla jsem spokojená se svým životem. Sice mě Beccy párkrát někam zvala a chtěla vše zaplatit, ale mě to bylo vždy blbé, jako kdybych na nic neměla. Je to strašně hodná holka. Taky si na nic nehraje jako ty namyšlené fifleny ve filmech.

Došli jsme do kuchyně. Nebyla obrovská, ale byla moderně vybavená. Pozdravila jsem a posadila se na židlu ke stolu kam mi paní Jacksonová ukázala. Dala jsem ji Beccyiny věci a pak jsem chvíli vyzvídala. Dozvěděla jsem se, že je kamarádka v pořádku a zítra už ji pustí domů, ale taky jsem musela s jejími rodiči popřemýšlet kdo půjde na tu její oslavu. Sice není moc lidí s kterými by se Beccy ráda bavila, ale pár jich tu bylo, ale byli tu i tací které by jistě nepozvala i kdyby jí donesli modré z nebe. Samozřejmě jsem tu byla já a Nathaniel. Pak tu byli někteří z naší třídy i z jiných tříd, které jsme tak trochu znali. Tak si pan Jackson napsal jména všech co jsem vyjmenovala a hledal něco v počítači. Pak mi ukazoval nějaké barevné pozvánky. Vybrala jsem pozvánku kde byl vlk vyjící na měsíc, který byl v úplňku. Tohle se jí jistě bude líbit. Pak už mě nebylo potřeba. Paní Jacksonová mi ještě nabídla kávu i když ji moc nepiju teda až na latté a já s ní v kuchyni popíjela kávu zatímco se pan Jackson snažil vyplnit pozvánky. Na každé bylo jiné jméno takže to musel pokaždé dělat znovu. Měl tedy hodně práce.

Vypila jsem kávu a chystala se k odchodu.
„Tak já tedy půjdu." řekla jsem paní Jacksonové.
„Dobře Liso. Děkuji, že jsi mi dovezla její věci a pomohla nám s těmi pozvánkami a kdyby sis na něco ještě vzpomněla tak zavolej."
„Nebojte, ale já si myslím, že to už jsou všichni a tu oslavu máte dobře vymyšlenou. Kdyby jste náhodou potřebovali pomoct tak řekněte. Vzala bych i Nathaniela a rádi bychom vám s tím pomohli."
„Děkuji. To jste hodní. Určitě se pomoc bude hodit. A máš se jak dostat domů?"
„Mám to kousek. Sice autem je to pár minut a pěšky to bude tak 20minut, ale to nevadí."
„Já tě odvezu. Ty jsi sem musela dovést Beccyino auto a tak tě za to odvezu domů. Přeci tě v tuhle hodinu nenechám jít pěšky domů. Nikdy nevíš co se ti může stát."
„Děkuji paní Jacksonová."
„Nemáš za co. To já děkuji. Jsi dobrá holka. Jo, abych nezapomněla. Pozdravuj od nás rodice."
„Ještě jednou děkuji. Nebojte. Rodičům to vyřídím. Mohly bychom už, ale jít? Mamka určitě už doma vyšiluje kde jsem tak dlouho. Říkala jsem ji jen, že vám dovezu Beccy auto a věci co si nakoupila na tu oslavu."
„Tak to, abychom rychle vyrazily. Tak jdeme." řekla mi a šly jsme směrem ven a pak k autu. Jely jsme autem pana Jacksona. Krásně to v něm vonělo po vanilce. Celou cestu jsme nic neříkaly. Během pár minut jsme byly u mě před domem a tak jsem vylezla z auta. Poděkovala a šla domů. Mamka už na mě čekala v kuchyni. Byla zvědavá proč jsem došla domů až tak pozdě. Vše jsem ji vysvětlila a ona to chápala. Taky jsem jí řekla vše co jsem se dozvěděla o Rebecce a taky, že jsem panu a paní Jacksonovým pomohla vybrat hosty na oslavu narozenin. Bylo vidět, že byla ráda když jsem jí řekla, že Beccy zítra pustí domů, a že mě dovezla její mamka až před dům. Když jsem ji vše povyprávěla chtěla mi udělat večeři, ale tu jsem odmítla s tím, že už jsem jedla. Vyřídila jsem pozdravy od Beccyiných rodičů a šla nahoru do pokoje. Udělala jsem si ještě úkol do matematiky a šla spát. Dlouho mi trvalo než se mi začalo chtít pořádně spát, ale pak jsem upadla do tmy a spokojeně spala.

Tak a máme tu další kapitolu. Přeji příjemné čtení a doufám, že se vám můj příběh zatím líbí..
Vote a komentáře jistě potěší. Pokud se Vám příběh líbí byla bych za každý vote vděčná 🤩.
Vaše
Misenka_H 💋