𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

22.kapitola ✓

Běželi skoro bez přestávky. Když už museli zastavit tak někde u potoka, aby se mohli napít a chvíli si odpočinout. Bohužel, ale spíše běželi než odpočívali. Už se blížili k cíli. Upíry bylo cítit na kilometr daleko. Vůdce věděl, že běží správně. Musí.

---

Rebecca jen tak leží v posteli s knížkou v ruce. Nečte ji. Jen s ní v ruce přemýšlí. Doufá, že se brzo ukáže její zachránce. Najednou jasně a zřetelné uslyšela v hlavě myšlenku od Nathaniela. „Jdeme si pro tebe!" Najednou se posadila a nevěděla co dělat. Byla v šoku. Zítra se mělo stát co ona nechtěla. Doufala, že k tomu nedojde. Vlčice Ella stále neměla plán jak odsud utéct. Tohle se jí náramně hodilo. Určitě byli hodně blízko když ho takhle dobře slyšela. Začala se usmívat. Rychle šla do koupelny. Dala rychlou sprchu a oblékla si čisté oblečení. Učesala si rychle napůl mokré vlasy a namalovala. Sice nevěděla na co jí to Ella donesla, ale teď se jí to hodilo. Nechtěla, aby ji takhle viděl. Neupravenou. Najednou uslyšela křik a vytí. V tom k ní do pokoje vtrhl upír, kterého až moc dobře znala. Ten který za tohle vše může. Julian. Chytl ji za ruku a táhl chodbou někam pryč. Neznala z tohoto sídla nic než její pokoj a koupelnu a tak nevěděla kam ji to vůbec vede. V tom jím stál v cestě hnědý vlk s bílýma tlapami. Vrčel a cenil zuby na upíra. Měla nutkání se proměnit, ale nešlo jí to. Zase v hlavě uslyšela jeho hlas. „Jak zaútočím tak uteč!" Poručil ji. Ona se na vlka podívala a souhlasně kývla. V tom se za ním objevilo víc vlků. Jeden byl černé barvy a o něco větší než ten hnědý, který byl zřejmě Nathaniel. Neměla strach z vlků, ale z toho, že se odsud nedostane. Hnědý vlk se už chystal zaútočit, ale v tom ho přeskočil ten černý a zaútočil. Upír pustil dívku a ta začala utíkat jak nejrychleji v jejím lidském těle uměla. Pohlédla za sebe a uviděla jak tam vlci bojují s tím upírem. Hnědý, ale nebojoval. Díval se na ni. Pak se rozběhl přímo k ní. „Nestůj a utíkej. Pospěš si!" Otočila se a znovu utíkala. Hnědý vlk už běžel po jejím boku. „Proměň se. Budeš rychlejší." řekl.
„Nemohu. Nejde mi to." Odpověděla mu dívka. Vlk se na ni jen podíval a nechápal proč by se nemohla proměnit co ji v tom asi bránilo? Možná stres, možná dítě které nosila. Nevěděl co si o tomhle měl myslet. Dostali se ke schodům, které vedlo dolů. Seběhli je a zase utíkali nějakou chodbou. Hnědý vlk ji předběhl a utíkal před ní. Udával směr, kterým měla běžet. Po chvilce bloudění se dostali ze sídla. Běželi k lesu. Tam se proměnil zpět na člověka a objal dívku. Pevně ji sevřel ve svém náručí a chvíli ji takhle držel. Byla v bezpečí. Byla s ním. Nechtěl ji pustit. Poté zvedl její hlavu, kterou měla zabořenou do jeho hrudi. Naklonil se k ní a políbil ji.
„Konečně tě mám zase u sebe. Musíme, ale rychle odsud pryč." dívka jen kývla hlavou a podívala se k sídlu. Všude bojovali vlci, hybridi a upíři. Kolem nich byla mrtvá těla. Najednou bylo slyšet zavytí. Nathaniel a Rebecca se rozběhli do lesa.

---

Bojoval jak nejlépe uměl. Tentokrát ho přeci musí zabít a není na něj sám. Byli s ním ti nejsilnější vlci, vůdci. Upír chvíli odolával a vyhýbal se jejich útokům, ale nakonec mu to nebylo nic platné. Černý vlk se mu zakousl do krku a nechtěl ho pustit. Dva vlci ho vzali za ruky a další dva za nohy. Každý za jednu. Upír věděl, že tuhle válku nevyhraje. Neměl šanci. Čtyři vlci co ho držely za ruky a nohy se snažili mu je urvat. Černý trhal hlavou a zaťatými zuby v jeho krku. Najednou mu urval kus masa. Upír se přestal bránit. Byl mrtvý. Vlkům se povedlo mu oddělit nohy a ruce od těla. Měli vyhráno. Černý zavyl radostí. Konečně pomstil svého otce a taky Rebeccu, kterou měl v plánu proměnit na hybrida. Boj ustal. Černý vlk se pak procházel po sídle. Našel dívku, která byla schoulená v jednom pokoji v rohu místnosti. Podíval se na ní. Bála se. V tom se Černý vlk proměnil na člověka. Podíval se na dívku a řekl. „Už se bát nemusíš. Ode mně ti nic nehrozí." Dívka se na něj podívala a uvěřila mu.
„Nebojím se tak o sebe jak o bílou vlčici." řekla a ten muž co teď před ní stal se na ni překvapeně podíval.
„Ta už je v bezpečí mimo tohle sídlo. Je s mým synem. Ty jsi kdo?" zeptal se ji.
„Já jsem Ella. Unesli mě sluhové Juliana, toho upíra co unesl bílou vlčici."
„Jak, ale víš, že je bílá? A odkud o ní víš?"
„Mluvil o ní ten upír. Mě nechal vlkem, aby se mě vlčice nebála. Pak nás obě chtěl proměnit v hybridy. Zabil celou moji smečku ve které jsem byla."
„Dobře. Půjdeš tedy s námi do mého domu, k mojí smečce a tam se rozhodne co s tebou bude dál. Není zrovna nejlepší potulovat se po světě bez smečky. Však to víš!" řekl teď už autoritativním hlasem. Dívka vstala a šla za mužem, který už odcházel z pokoje kde byla schovaná.

Všude byla mrtvá těla. Jak upírů, vlků a nebo hybridů. Ti co přežili se rozutekli pryč. Všichni vlci co přežili byli už v lidských podobách a odnášeli mrtvá těla před sídlo. Nosili je na hromadu. Nakonec ze sídla vyšel Alfa Stuart a poručil, aby těla byla spálená. Jeho smečka a všichni co mohli, nosili teď dřevo z lesa a dávali je okolo mrtvých těl. Poté dřevo zapálili a vsplál velký oheň. Těla hořela. Kousek od sídla si jeden vlk všiml člověka jak se krčí. Vypadal vystrašeně. Došel k němu a dovedl ho za Alfou. „Pane tady ten se schovával u sídla. Náhodou jsem si ho všiml." Alfa se na něj podíval. Poznal tvář toho muže. Byl to přeci jeho bratr. Byl též Alfou, ale on měl za to, že ho unesli a zabili. On, ale žil. Sevřel ho v náručí. Oba muži se pak od sebe odtáhli.
„Jsem rád, že žiješ."
„Nebýt tebe a tvých spojenců byl bych už mrtev bratře. Bohužel mam, ale špatnou zprávu."
„Jakou?"
„Jsem teď hybrid." Stuart chvíli přemýšlel. Nevěděl co má říct. Znovu objal bratra a řekl mu tak, aby to slyšel jen on.
„To bude dobré. Uvidíš." řekl jak to cítil a taky tak svá slova myslel. Podíval se znovu na těla, která stále hořela. Nebyl to pěkný pohled a svíral se mu žaludek, ale nemohl na sobě nic dát najevo. Zaťal zuby a řekl. „Tak a teď se vydáme zpět domů. Děkuji všem, že jste sem šli se mnou. Jsem vám nesmírně vděčný. Teď se můžete každý vydat do svých smeček. Zachránili jsme jak bílou vlčici tak i mého bratra o, kterém jsem už myslel, že je mrtvý. A taky děkuji alfům co mi pomohli se zabitím toho upíra, který za všechno tohle mohl. Teď už, ale běžte do svých domovů za svými rodinami a uctěte své padlé bojovníky." Jak řekl tak se stalo. Ještě se rozloučil s ostatními vůdci a pak se proměnil ve vlka. Bratr se též proměnil, ale v hybrida a ta vlčice, kterou našel viděl jak se pomalu mění. Doběhla k nim a Alfa se rozběhl. Už, ale neutíkají jako o život.

Je tu další kapitola.

Vote a comment potěší 🤗
Vaše
Misenka_H