𝓩𝓻𝓸𝔃𝓮𝓷𝓪́ 𝓹𝓻𝓸 𝓐𝓵𝓯𝓾 ✓

31.kapitola ✓

„Vstávej zlato. Už je deset hodin." Slyšel někoho říkat. Hlas mu byl povědomí, ale vůbec se mu nechtělo. Otevřel oči a podíval se do těch jejích krásně modrých. „No konečně. Dobré ráno. Dnes jsi nám zaspal." Chytl jí za ruku a svalil jí k sobě do postele. Objal jí a vášnivě políbil.
„Vždyť už jsem vzhůru."
„Ty dnes nepracuješ?"
„Dnes jsem si říkal, že bychom mohli něco podniknout spolu když jsem tě teď v poslední době tak zanedbával."
„To zní jako dobrý plán zlato. Máš něco v plánu?"
„Doufal jsem, že si něco vybereš sama, ale pokud to hodláš nechat na mě tak něco vymyslím."
„Něco budeš muset vymyslet sám." Políbila ho a odešla z pokoje. Nechala ho tam samotného s jeho myšlenkami. Co asi ten sen mohl znamenat? Je možné, že by se mi zdálo o tom kolik budeme mít dětí? Na všechny tyhle otázky nezná odpověď. Donutil se proto zanechat přemýšlení nad tím snem co se mu zdál a vstát konečně z postele. Za poslední dny byl hodně unavený. Všechno kolem firmy a smečky ho strašně unavovalo a zanedbával svojí přítelkyni. Měl by trávit čas i s ní.

Dal si rychlou sprchu a šel do šatny pro oblečení. Oblékl se a šel do kuchyně. Byla tam jen Jane, která se chystala připravovat oběd. „Jane dnes nic nedělejte. Nebudeme jíst doma." Žena proto vše zase sklidila a šla dělat jinou práci. Hledal svojí snoubenku, kterou našel na zahradě s nějakou dívkou. Dívka plavala v bazénu. Nevěděl, že mají mít návštěvu. Rebecca mu včera nic neříkala. Taky jak by mohla když jsi se domů vrátil až po půlnoci? Promluvil na něj jeho vlk. On se jen zamračil.
Já vím. Jsem vůl. Co teď, ale s tím, že jsem s ní chtěl být sám?
Můžete být po obědě sami.
Jasně, ale teď jsem oběd zrušil.
Napřed konáš a pak myslíš.
Moc děkuji.
Nemáš za co. Muž přeci nemohl vědět, že mají návštěvu. Proto došel k blondýnce a políbil jí.
„My máme návštěvu? Proč jsi mi to neřekla když jsi byla v ložnici?"
„Promiň. Já nevěděla, že budeš dnes doma. Překvapil jsi mě a já pak zapomněla."
„To nevadí. Uděláme si odpoledne sami pro sebe. A kdo je ta dívka?"
„To je sestra Jane. Včera jsem jí sem pozvala když jsou ty prázdniny. Ať si aspoň někdo užije náš bazén a já jsem ráda, že mi tu dělá společnost. Je zábavná."
„Dobře, ale na oběd nebudeme doma. Pojedeme do jedné restaurace."
„Ano. Jak si přeješ můj drahý." Políbila ho a mladičká dívenka vylezla z bazénu.
„Dobrý den pane."
„Ahoj. Jak se jmenuješ?"
„Jmenuji se Angelina. Máte to tu hezké."
„Děkuji. To je od tebe milé. Můžeš přijít kdykoliv budeš chtít. Jen o tom dej den dopředu vědět po své sestře ano?"
„Ano pane a moc děkuji."

---

Nathaniel odešel a hnědovlasá dívka tam zůstala s blondýnkou sama. Povídaly si až do oběda. Poté jí zavolala sestra ať se jde najíst. Přeci jen žena uvařila. Věděla totiž od blondýnky, že má udělat oběd alespoň pro sebe a svojí sestru. Blondýnka šla do domu. Hledala svého přítele, kterého našla v pracovně. Seděl u stolu s otevřeným notebookem. Něco na něm hledal. Když si jí všiml netušil, že vůbec vešla do pracovny. Byl zabraný do svého hledání. Dívka se mu posadila na klín a dívala se na obrazovku. Byla tam nějaká mapa. „Můžeme jet."
„Tak to, aby jsme už vyrazili. Mám totiž hlad jako vlk."
„Skvělé přirovnání."
„Tak teda jdeme." Vedl dívku z pracovny a poté přes chodbu k hlavním dveřím vedoucím z domu. Došli k černému nablískanému autu. Jako pravý gentleman jí otevřel dveře a čekal až se posadí. On sám si pak otevřel ty svoje a zasedl za volat. Po chvíli se auto rozjelo.

Jeli po silnici a všude byl jen samý les. Blondýnka se dívala z okna. Les měla, ale vlastně i má moc ráda. V tom auto prudce zastavilo. Přes cestu jim přeběhla srnka. Její přítel se jí vyptával jestli jí nic není a ona jen vrtěla hlavou na náznak, že ne. Ani jí a ani jejím dětem nic nebylo. Po chvíli než se mladík vzpamatoval už zase jeli na místo kde měli strávit celé odpoledne. Dívka stále netušila kam jedou.

Po hodině jízdy dorazili na místo. Byla to nějaká chata. Vyšli z auta a mladík jí vedl za ruku do chaty. Byla obrovská. Když vešli dovnitř první co spatřila byla velká místnost. Bylo tam plno stolečků a křesílek. U pultu nad, kterým bylo napsáno "Recepce" byla spousta lidí. Došli k jednomu ze zvonečků a on zazvonil. Přišel k nim muž okolo třiceti let. Mladík vše vyřídil a dívka se jen usmívala. Muž je někam odvedl. Vedl je přes chodbu do nějaké místnosti kde na dveřích bylo napsáno "Restaurace". Dovnitř vešli už bez onoho může co je dovedl až sem. Přišel k nim číšník a zavedl je k prázdnému stolu. Na chvíli zmizel a pak se zase objevil s jídelními lístky. Jeden podal mladíkovi a druhý dívce. Mladík poděkoval a číšník zase odešel. Chvíli se mlčky jen dívali každý do svého jídelního lístku. „Co by sis dala?" zeptal se jí mladík.
„Dala bych si steak a americké brambory."
„Dobrá volba. Já si dám také." Poté zamával na číšníka a ten hned došel ke stolu. Zapsal si vše co mu mladík řekl a odešel pryč. Mladík objednal i červené víno, ale pro dívku ještě extra neperlivou vodu se, kterou si to víno zředí.

Po výborném obědě odešli ven z chaty a šli na procházku. Blondýnka si to užívala, protože byla konečně sama se svým přítelem, kterého moc neviděla, protože on měl furt nějakou práci.

Procházka se jim protáhla a mladík se rozhodl, že v chatě zůstanou přes noc. Dívka nic nenamítala. Mladík to měl dobře promyšlené. On totiž věděl, že se dnes domů nevrátí a proto jel takovou dálku.

Comment i Vote potěší.
Vaše Misenka_H