Motel 6 [ Niall Horan] - CZ

5 Star Restaurant

Ano Aimme je dcera Avery a ano Avery o tom lhala, tak doufám, že vás to moc nezmátlo :)

Avery Holmes

Od malička mi všichni říkali, že lhaní je zrádná a špatná věc. A já jsem to taky věděla, ale v tu chvíli jsem si nemohla pomoct. Stála jsem před jedním z nejslavnějších lidí na světě, ikdyž jsem neměla ponětí co tam dělal a kde se tam vzal.

Předtím než si budete myslet jaká jsem zvrácená osobnost tak se na to prosím zkuste podívat z mého pohledu. On je neuvěřitelně úspěšný dvacetidvou letý kluk, který měl vše - slávu, štěstí a dobrý vzhled. A pak jsem tu byla já - ostuda mých rodičů a naprosto ztracená, protože jsem byla vykoputá z domu v sedmnácti. Nebyla tu žádná cesta jak bych měla říct že jsem máma teenagerka. Nemohla jsem to říct.

Další tři hodiny jsme my tři seděli na gauči a sledovali Simpsonovi. Nemohla jsem si pomoct a přemýšlela co se asi honí Niallovi hlavou - soucítil se mnou a zůstaval s náma z čistě charitativního účelu nebo si to užíval?

Nevěděla jsem co je správně a radši jsem to ani vědět nechtěla.

"Proč jsou žlutí?" Zeptala se Aimee Nialla u kterého seděla na klíně. Zasmál se a pokrčil rameny.

"Nevím zlato, proč ty nejsi žlutá?" Odpověděl. Aimee se na něj zamračila. Myslela jsem si, že je to roztomilé jak se ti dva rychle sblížili. Aimee diky Jakeovi na muže nereagovala moc dobře a bála se jich.  Ale ted to bylo jiné a já nedokázala říct proč.

"Je rozkošná." Usmál se Niall a posunul se na mojí stranu gauče, při čemž pozoroval Aimee jak jde pro další sušenky - Bůh ví kolik už jich snědla. Začervenala jsem se a přikývla.

"Dobře, díky. Jsem překvapená jak moc si s tebou rozumí." Odpověděla jsem mu.

"Už mám zkušenosti s batolaty, myslím." Zasmál se Niall a otočil se zpátky na televizi." Takže...Kde jsou tvoji rodiče? Nemají strach o to kde je Aimee?" Zeptal se mě s nadzvedlým obočím a já se proklínala za mojí lež.

"Ummm.. Šli se projít. Věří mi, když jde o péče o Aimee." Zalhala jsem lehce ipřesto jak mi bušilo srdce. Přikývl a vrátil jeho pozornost zpátky na televizi. Sledovala jsem jak jedl sušenku od Aimee a najednou se jeho obličej pokřivil, jako by snědl něco kyselého.

"Tyhle chutnaj jako lepenka." Zděsil se a začal to plivat do koše. Smála jsem se a zakroutila hlavou.

"Hádám, že jsi ještě neochutnal sendvič." Řekla jsem a pohlédla na všechno to jídlo na stole."Všechno to chutná jako smetí, nechápu jak to může moje dce-" Pozastavila jsem se."Jak to mojí sestře může chutnat."

Niall přikývl a smál se a já v tu chvilku vydechla úlevou.

"Co si pláuješ dát k večeři?" Zeptal se mě s nadzdvedlým obočím. Pokrčila jsem rameny a zkousla si ret. Vážně jsem neměla tušení co si dát k večeři a jak nakrmit Aimee, když nemám moc peněz.

"No rodiče jsem na noc pryč,takže hádám, že budu muset na něco přijít." Lhala jsem. Zamračil se a hluboce se zamyslel. Pak se podíval na Aimee,která se chechtala u televize. Pochybovala jsem, že těm vtipům rozuměla, protože jsem těm vtipům sotva rozuměla já.

"Co kdybych se o večeři postaral já?Je to to poslední co můžu udělat pro moje nové kamarádky." Zasmál se. Pokrčila jsem rameny,tahala se za rukáv a povzdechla jsem.

"Nialle to opravdu nemusíš." Řekla jsem,když jsem na něj pohlédla."Kromě toho se sotva známe,takže můžeš být sériovej vrah ,který tráví jídlo." Ušklíbla jsem se. Zíral na mě a ukázal na mou pravou ruku, na modřinu, kterou mi způsobil Jake. Cukla jsem sebou  a viděla jak jeho oči vystřelili nahoru.