Motel 6 [ Niall Horan] - CZ

Road To Recovery

Niall Horan

Potom co vyšla tahle slova z jejích úst jsem se na ní chvilku prázdně koukal. Měl jsem v krku knedlík a když jsem polkl tak to bylo ještě horší. Řekla mi, že ho pořád miluje, ale zároveň si připomínala, že ho nemiluje. Byl v tom rozdíl.

Měla skleněné oči a já viděl jak úzkostlivě čeká na odpověď. Zkousl jsem si ret a přikývl. Uvědomil jsem si, že určitě šílí z toho, jak neodpovídám.

"Dobře." Řekl jsem aspoň.

"Dobře?" Zeptala se. "To je vše?"

"No...Ne." Přiznal jsem. "Promin jen se snažím si to urovnat v hlavě." Avery příkývla a opřela se. Nezáleželo na tom co řekla, nedokázal jsem jí milovat míň než jí miluju teď. Možná to bylo to co cítila k Jakeovi.

"Myslím, že rozumím tomu, co říkáš." Povzdechl jsem. "Vím co to je mít svojí první lásku. Zažil jsme to s dívkou, která se jmenovala Tiffany a skončilo to tak, že mě začala podvádět." Bylo těžký o Tiff mluvit, ale musel jsem.

"To jsem nevěděla." Řekla potichu Avery. Pokrčil jsem rameny.

"I přes to, že mě podváděla a potom mě kvůli němu opustila tak k ní pořád cítím lásku. Ne tu lásku, kterou cítíš k někomu s kým jsi a na kom ti nejvíce záleží, je to trochu smutná láska. Kvůli těm všem vzpomínkám, víš?" Povzdechl jsem si a oči se mi trochu zalily slzami. Rychle jsem si je otřel.

"To je ... přesně jak se cítím." Přiznala Avery."Nemiluju ho, nechci se k němu vrátit a už ho nikdy nebudu milovat. Ale cítím, že ho prostě nedokážu nechat odejít z mého života." Projela si prsty skrz její dlouhé vlasy a potom si zakryla obličej rukama.

Sáhl jsem po ní, chytl jí zápěstí a odkryl její obličej. I přes to, že na obličeji neměla žádné známky stresu, tak jsem cítil veškerou její bolest skrytou za její malým úsměvem. Věděl jsem, že cokoliv jí Jake udělal jí poznamená do konce jejího života. Bylo to na hovno.

"Myslím." Začal jsem a olízl si rty." Že by jsme měli jí někam na terapii.Podniknout něco co by ti pomohlo se s tím vším nějak smířit." Všiml jsem si těch starostlivých vrásek na jejím čele, které tam teď vytvořila, ale zastavil jsem jí dřív, než stihla cokoliv říct. " Půjdu s tebou. A Aimee. Bude to v pořádku."

"Já..." Povzdechla si Avery a zavřela oči. Všiml jsem si slzy, která jí vylétla z levého oka a rychle jsem jí jí otřel. Nenáviděl jsem, když byla moje princezna smutná."Musím ochránit mojí dceru. Půjdu na policii. Získám nám pomoc."

"Děkuju zlato. Děkuju. Děkuju." Šeptal jsem a dával jí pusy po celém obličeji. Zasmála se a otřela si slzy pryč z tváří. Bylo vidět, že se cítí trochu svobodněji.

"Ty. Budeš. V. Pohodě." Říkal jsem mezi polibky. Zaklonila se a smála se.

Bylo to hezký. Moc hezký.

Ještě předtím než se stihlo stát cokoliv dalšího jsme zaslechli zoufalý pláč naší malé holčičky z vedlejší místnosti. Sledoval jsem jak se v Avery spustily její mateřské pudy a než jsem jí stihl říct, že tam dojdu už byla pryč. Usmál jsem se, vstal jsem a šel za ní.