Motel 6 [ Niall Horan] - CZ

Sick

Avery Holmes

O pár dní později to už věděli všichni kluci. Niall jim to postupně řekl. A já se rozhodla, že se těch rozhovorů nezůčastním. K mému překvapení ze mě nebyli zklamaní. Spíš mi ukázali, jak mě mají rádi a že se o mě postarají tak, jako nikdo předtím.

Darcy měla za pár dní přijet a já upřímně nevěděla, jestli se mám bát nebo těšit. Vím, že to, že tu konečně bude další holka bude zábava, ale taky jsem se jí měla svěřit s mým tajemstvím.

"Ahoj zlato." Cítila jsem jak se kolem mě obmotali něčí ruce a já se ušklíbla. Otočila jsem se a uviděla jsem Niall jak se na mě kouká zezhora se stejným úšklebkem na tváři. Byl o tolik vyšší než já.

"Chybí mi náš Motel 6." Zašeptala jsem směrem k jeho rtům. "Slib mi, že se vrátíme."

"Slibuju." Přikývl a přitáhl si mě blíž. "A už brzo. Je možný, že už mám tohohle místa plný zuby?"

"Nevím." Zasmála jsem se. "Ale mám takový pocit, že já taky. Kde je Aimee?" Zeptala jsem se s nadzvedlým obočím.

"Odpočívá. Vypadala unaveně, tak jsem jí uložil. Je to v pohodě?" Přikývla jsem.

"Pokud pak bude večer spát, tak je to pro mě v pohodě." Usmála jsem se.

"Pro nás Ave. Je i moje nebo aspoň částečně. Pamatuješ? Pomůžu ti a budu takovej táta, jakýho si Aimee zaslouží. Ty už se nikdy nemusíš bát, že budete samy." Jeho slova mě překvapily. Vždycky mě dokáží tolik uklidnit.

"Promiň." Usmála jsem se a olízla si rty. "Kde jsou kluci?" Bylo tu neobvyklé ticho. Moc velké ticho na tom aby tu byli ti 4.

"Myslím, že Harry a Louis jsou v pokoji Lou. Liam šel ven a Zayn vebím. Pravděpodobně spí. On vlastně vždycky spí." Zasmál se Niall a hrál si s mýma rukama.

"Nedivím se mu. Má toho hodně, takže si to zaslouží." Vplížila jsem se na balkón, kde bylo neobvyklé větrno, takže jsem se raději zase vrátila do tepla obýváku.

"Takže co chceš dneska dělat?" Zeptal se Niall. Zkousla jsem si ret, opravdu jsem na dnešek nic v plánu neměla. Místo toho abych mu odpověděla jsem otočila otázku na něj.

"Co by jsi dneska chtěl dělat ty?" Zeptala jsem se, vzala jsem si deku a sedla s k francouzským dveřím, které vedly na balkón. Povzdechl si a posadil se vedle mě a položil mi ruku na záda.

"Já vím co bych chtěl dělat. Chci ti zahrát na kytaru. Ale není tady takže..." Zamračil se. "Ještě si mě neslyšela hrát, že ne?" Zatřásla jsem hlavou.

"Ne. Ani jsem nevěděla, že na ní umíš. Ukazuje se jak moc toho o sobě víme." Řekla jsem a položila jsem si hlavu na jeho rameno. Zasmál se a rozcuchal mi vlasy, čímž si zasloužil plesknutí přes rameno. Věděl jako moc nesnáším rozcuchaný vlasy.