Motel 6 [ Niall Horan] - CZ

New York City

Avery Holmes

"Kolik hodin už to je?" Zašeptala jsem směrem k Niallovi, který řídil. Zívl a sáhl si na kapsu, aby si z ní vyndal mobil, což zapříčinilo, že jsem se kvůli tomu zase cítila hrozně.

"Pravda,zničila jsi mi mobil." Ušklíbl se na mě.

"Měla jsem dobré úmysly, přísahám." Zasmála jsem se. Podívala jsem se na hodiny v autě. Už bylo 11 a něco málo. Niall nás chtěl dostat hodně daleko od Motelu 6. Jen jsme se tam zastavili,promluvili si s Shirley,zabalili si věci a odjeli jsme.

"Vypadá to,že zítra půjdeme do Verzion co?" Zeptal se mě se já přikývla a opřela se o sedačku. "Sakra. Dneska byly derby s a já to neviděl." Poklesly mu ramena.

"Ani nevím co to je."Přiznala jsem se. Podíval se na mě s výrazem masového vraha a já se ho bála."Promiň, omlouvám se!" Šeptala jsem se zvedlýma rukama, jako bych se vzdávala. Nemohli jsme být moc hluční, protože Aimee spala.

"To je fotbal." Vysvětlil.

"Oh." Přikývla jsem. "Hraješ?"

"Jo." Přikývl. "Obvykle hraju jako obránce na pravé straně, ale hádám, že jsem i dobrej útočník." Smála jsem se a nadzvedla obočí.

"Když máš fotbal tak rád, tak proč o něm nic nevíš Nialle?" Smála jsem se. "To je kopaná."

Zatřásl hlavou. "Zapoměl jsem, že tomu tady říkáte kopaná. My tomu říkáme fotbal, jako většina normálních zemí." Podotkl.

"Správně ty jsi Ir."Připomněla jsem sama sobě. "I přes tvůj silnej přízvuk vždycky zapomenu. Je vtipný když říkáš věci jako 'maminka' ". Zasmála jsem se. Odstrčil mě a já si uvědomila, že mi jsou celou dobu vidět modřiny. Podívala jsem se na ně. Mizely. Konečně už nebyly modré. Usmála jsem se.

"Co?" Smál se. "Proč se usmíváš?"

Zatřásla jsem hlavou a stále se usmívala. "Ale nic."

Než stihl něco říct všimla jsem si mrakodrapu a uvědomila si kde to jsme. Myslela jsem si, že Niall ani neví, že jsme na kraj New Yorku. Vše co jsem udělala bylo, že jsem ukázala před sebe. Všechny ty světýlka byly opravdu nádherné. Stáhla jsem si okýnko a zírala na to.

"Chováš se, jako by jsi New York nikdy předtím neviděla." Zasmál se.

"Protože jsem ho nikdy předtím neviděla." Přiznala jsem a položila si ruce do klína. Podívala jsem se na něj a viděla jak lape po dechu. "Co je? To, že žiju v tomhle státě neznamená, že jsem v tom městě musela být."

"Najdeme mi převlek a vydáme se do města. Musím ti tu vše ukázat. Budeme jako turisti!" Rozhodl se a mířil na most, který propojoval město.

"Ježiši to je tak krásný!" Usmála jsem se. "Jezdíš sem často?"

"Občas." Pokrčil rameny. "Hráli jsme v Madison Square Garden asi tak před rokem.To bylo hustý." Usmíval se a vzpomínal. Nikdy jsem si neuvědomila, že je taková hvězda.Nebyla jsem hloupá, věděla jsem co to je. Bylo to místo pro lidi co opravdu něco dokázali.

"Wow." Vydechla jsem.

"Hele kde jste s Jakem žili?" Zeptal se mě.

"Ohio. Celkem daleko odsud." Ujistila jsem ho. Narovnala jsme se na sedačce a položila si hlavu na jeho rameno.

"Rozrušuješ mě a jsme na mostě. To chceš, abych sjel z cesty?" Zavtipkoval.

"Proč bych tě rozrušovala?" Zeptala jsem se. Začervenal se a pokrčil rameny. Všimla jsem se, že se jako Ir často červená. Pár nocí zpátky mi řekl, že by si přál, aby tolik nečervenal. Ale já si myslím, že je to roztomilý.