Motel 6 [ Niall Horan] - CZ

Reunion

Avery Holmes

"Takže můj managment chce, aby jsme se tu posadili a počkali dokud nepřijede některý z bodyguardů." Vysvětloval mi Niall. Jenže on byl tak natěšený, že si v klidu nedokázal sednout. Zasmála jsem se a zvedla nás z gauče, chytla jsme ho za ruku a táhla do kuchyně.

"Co děláme?" Zeptal se mě.

"Pokud chytnou nejbližší let tak budou pravděpodobně hladoví až přijedou.Pokud jsou teda něco jako jsi ty." Poškádlila jsem ho a on se usmál.

"Nejsme jentak pro nic za nic v hotelu Ave. Necháme jim něco dovéz. A navíc já nejsem dobrý kuchař." Překřížil si ruce na hrudníku a já to s povzdechem vzdala.

"Ale nemůžeme jim říct, že je to od pokojové služby." Řekla jsem a Niall souhlasně přikývl a posadil se vedle mě na gauč. "Myslíš, že bych měla vzbudit Aimee? Je asi tak šest."

"Dala jsi jí spát před hodinou a půl Ave. Nedělej to."Řekl mi. Přikývla jsem,pustila jsem si televizi a koukala co dávají na různých kanálech.

"Stop!Stop!" Řekl Niall a vzal mi z ruky ovladač. Střelila jsem po něm pohledem, když to přepl zpátky na fotbal.

"Vážně?" Smála jsem se.

"Je to turnaj!" Řekl a opřel se vedle mě."Už jsi se někdy koukala na fotbal naživo? Tohle je věc, kterou nesmíš prošvihnout."Ujíštoval mě. Povzdechla jsem si a přitulila se k němu a po chviličce jsem ucítila jak mi obmotal ruku kolem ramen. Usoudila jsem, že se takhle cítím nejpohodlněji.

Dívali jsme se na fotbal 15 minut bez jakéhokoliv slova jiného než Niallovo 'ježiš vždyť právě promarnil skvělou šanci na gól'. Nikdy jsem si nemyslela, že by do toho mohl bejt tak zažranej a sledovat ho jako fandí bylo fakt vtipný.

"Viděj jsi to?" Řekla jsem a lapala po dechu. "Kdyby přihrál tomu vedle tak mohli dát gól!" Cítila jsem se naštvaně. Otočila jsem se a všimla si, že mě Niall pozoruje s úsměvem na tváři. Můj nos se téměř třel o ten jeho a k mému překvapení jsem se nečervenala. Jen jsem nadzvedla obočí.

"Můžu ti nějak pomoct?" Zasmála jsem se.

"Dostáváš se do hry. A vlastně je to dost roztomilý." Řekl. Teď už jsem se začala červenat a tak jsem zabořila hlavu do jeho ramene. Zasmál se a pohladil mě po zádech. Byl to fakt hezký pocit. Ale kdyby Niall věděl vše o Jakeovi...

Otočila jsem se zpátky na hru a v tu chvíli dal náš tým gól.

Oba jsme vykřikli a postavili se. Nemohla jsem si pomoct a musela jsem se nám smát. Zase jsme si sedli a přitulili se k sobě, tak jako předtím a já se cítila hrozně hezky.

Proč to takhle nikdy nebylo s Jakem?

Potichu jsme se koukali dalších 15 minut a já si nedokázala pomoct. Začínala jsem být nervózní, protože jsem věděla, že každou minutou jsou jeho přátelé blíž a blíž.Děsilo mě to.

"Nialle?"Povzdechla jsem si a podívala se do klína. "Co když mě nebudou mít rádi?"