Motel 6 [ Niall Horan] - CZ

Doctor

Niall Horan

Opravdu jsem se cítil špatně za rodiče Avery. Neřekli jsme jim o Aimeeiných panických záchvatech, protože měla zatím jen jeden a ani jednoho z nás nenapadlo, že ho znovu dostane. Tomův pohled mi lámal srdce.

"Vyřešíme t"o." Ujišťoval jsem ho. "Doktor přijede jak nejrychleji bude moct." Podíval jsem se na Ave a Aim - Ave seděla na gauči a tiskla k sobě naší dceru jak nejvíc to šlo a šeptala jí do ucha ve snaze uklidnit jí.

"Kolikrát se tohle už stalo?" Zeptal se mě Tom. Byli jsme na druhé straně místnosti, takže nás holky nemohly slyšet.

"Jen jednou." Přiznal jsem. "Mysleli jsme si, že je to naposledy."

"Tohle je od toho jak je Averyin přítel..." Zastavil se. Ty slova vycházeli z jeho úst s obrovskou nechutí. Nesnášel jsem, když jsem na to myslel. Na to jak někdo ubližuje holkám, které pro mě znamenají celý svět.

"Je bil." Dokončil jsem za něj. "Je to hrozný." Řekl jsem a moje mysl putovala tam, kam jsem jí nikdy nechtěl pustit. Představoval jsem si jak trpěly. Byly tak bezbranné a nemohly se před ním celé ty roky zachránit. Popotáhl jsem a cítil, že mám zaslzené oči.

"Jsem moc rád, že tě má." Řekl Tom čímž mě překvapil. "Vážně jsem.... A je na vás vidět jako moc se milujete. Kdybych mohl vybrat někoho pro mojí dceru, tak by si to byl právě ty." Cítil jsem hřejivý pocit u srdce.

"Proč?" Zeptal jsem se. "Ne, že bych nesouhlasil jen to chci vědět." Začervenal jsem se.

"Vidím, že se opravdu staráš o mojí dceru  a nikdy by jsi jí neublížil. A taky se staráš o Aimee. Vypadáš, jako kdyby jsi byl její otec a taky se tak chováš. Jsi pro ně perfektní." Uchechtl se Tom. "Máš moje požehnání."

"Děkuju." Řekl jsem. "Vážím si toho. Ale myslím si, že se teď ještě nevezmeme. Ale chceme Aimeeino příjmení změnit z Jakeova na moje." Tom přikyvoval a vstřebával moje slova.

"Doufám, že ten zmetek půjde do vězení." Řekl a zatřásl hlavou. "Kdyby byla vražda legální tak bych hned šel a zastřelil ho. Tohle musí jen tak mimochodem zůstat jen mezi náma." Zasmál jsem se a přikývl.

Najednou někdo zaťukal na dveře našeho pokoje. Povzdechl jsem si a ulevilo se mi, že je doktor konečně tady. Neměl by to být stejný doktor a tak jsem doufal, že nebude mít na Aimee podezření na něco jiného. Už teď se děje tolik věcí a nevím jak bych zvládal něco dalšího.

Tom šel otevřít dveře a dovnitř vlezl vysoký, hubený muž s brýlemi. Měl krátké, kudrnaté vlasy a působil jako hrozný šprt. Všiml jsem si, že na mě kouká a podle jeho pohledu jsem poznal, že mě zná, ale snažil se chovat profesionálně.

"Dobrý den. Jmenuji se doktor Franklin. Do telefonu jste mi říkali něco o záchvatech paniky..?" Zastavil se a potřásl mi rukou. Přikývl jsem a podíval se na Aimee, která byla pořád v náručí u Avery.