Motel 6 [ Niall Horan] - CZ

The Magazine

.

.

Avery Holmes

.

.

Cesta zpátky byla tichá.

Nikdo nemluvil, dokonce ani Aimee, která měla vždycky co říct. Hned za nemocnicí se Niall rozbrečel a začal házet věcma okolo sebe, ale všichni jsme ho chápali.

Cítila jsem se vina. Věděla jsem, že jsem mu už dávno měla vysvětlit co všechno se mi stalo u Jakea, ale pořád jsem byla ve stádiu kdy jsem měla strach to vyslovit. Nespěchala jsem na to, protože jsme nepředpokládala, že by mu to někdo stihl říct dřív než já.

"Ještě asi 15 minut." Zahulákal Sam zepředu z autobusu. Nikdo neodpověděl.

Cítila jsem se divně. Všechno vypadalo tak jinak a já chtěla mluvit s Niallem, ale ne přede všema. Chtěla jsem se ujistit jestli je aslepoň trochu v pohodě, protože jsem si tím nebyla jistá po tom incidentu v nemocnici.

"Můžeme si vzadu promluvit?" Zašeptala jsem.Otřel si jeho rudé, oteklé oči, přikývl a hlasitě si povzdechl. Nikdy jsem ho tak moc smutného neviděla dokonce ani když jsem byla v nemocnici.

Postavil se, chytl mě za ruku a táhl mě dlouhou chodbou. Upřímně jsem vůbec nevěděla co mu řeknu - bylo tady něco co by se dalo říct? Vše co Markus řekl byla pravda a já nemohla lhát o tom, že se to nestalo.

Zavřela jsem za náma dveře, když jsme vešli do místnosti. Posadil se na sedačku, já jsme se posadila vedle něj  a oba jsme tam seděli v naprostém tichu. Ticho mě donutilo přemýšlet o tom jestli jsem mu měla říkat, že s ním chci mluvit, ale věděla jsem že musím.

"Nialle omlouvám se, že to řekl tak neomaleně." Řekla jsem a skousla si vnitřní stranu tváře.

"Ale je to to, co se stalo, že jo?" Zasmál se hořce. "On tě políbil?"

"Nebyl při smyslech." Zamumala jsem. "Nialle vím, že je to špatný. Ale je konec a já jsem tady a už se to nikdy nestane. Já jsem ten, kdo si tím prošel a ty jsi ten kdo to vzdává. Potřebuju teď někoho, kdo je silnější než já a podrží mě."

"Já vím." Povzdechl. "Já jen- slyšet to všechno najednou, slyšet to co se opravdu stalo ze mě dělá..." Zastavil se." Takže to se ti stalo." Změnil poslední část věty a podíval se z okna.

"Je tomu konec." Opakovala jsem."Mám tebe, Aimee, kluky, Darcy, moje rodiče, Sama a Ollieho. Nic špatného se mi už nestane. Slibuju." Dotkla jsme se jeho ramena a on se mi konečně podíval do očí.

"Myslí si všichni, že jsem blázen?" Zeptal se.

"Ne." Řekla jsem. "Jen si to musel vypustit ven. Připouštím, že mlátit okolo sebe v nemocnici nebyl moc dobrý nápad, ale mě to nevadí." Chechtala jsem se a snažila jsem se mu zlepšit náladu. "Podívej prostě říkám, že je to za náma a už o tom nebudeme mluvit."