Motel 6 [ Niall Horan] - CZ

Finally

Avery Holmes

Jeli jsme alespoň hodinu a já celou dobu ležela zavřená v kufru. Asi tak v půlce cesty jsem našla světýlko a tak jsme si ho zapnula. Vždycky jsem trpěla klaustrofobii a být zavřená v kufru auta byl pro mě problém.

"Jsme tady." Zabručel Jake. Auto nadskočilo, zastavilo a já vyletěla dopředu a bouchla jsem se. Slyšela jsem jak se tomu Kate začala smát a měla jsem chut jí podříznout krk za to jak protivná byla. Nenáviděla jsem je všechny.

"Kde to vůbec jsme?" Zeptal se Markus. Tak moc jsem si přála se moc porozhlédnout po okolí, ale vše co jsem viděla bylo polstrování dveří od kufru.

"City." Odpověděla Kate místo Jakea. "Chvilku jsem tu žila." Zkousla jsem si ret a když jsem si uvědomila, že jsme tu byli s Niallem rozlila se mi tělem hrozná bolest. Tak moc mi chyběl.

Zakašlala jsem, stočila jsem se do klubíčka a očekávala bolest, kterou každou chvílí ucítím. Neměla jsem sebemenší pochyby o tom, že mě Jake zbije za to, že jsem zavolala policii. Pokud mě Jake dneska nezabije budu si muset najít způsob jak to udělat sama. Už jsem šílela.

Zakašlala jsem o trochu víc a snažila si udělat aspoň trochu pohodlí, když si ti tři venku povídali.  Motala se mi hlava a nevím jestli to bylo z toho, že jsem oddělená od mojí rodiny, z toho že mě unesli, z nedostatku jídla a vody a nebo ze všeho najednou. Věděla jsem, že už to takhle moc dlouho nevydržím.

"Omlouvám se Jakeu!" Zaskučela jsem. "Už nikdy nic takového neudělám!" Zkousla jsem si ret a čekala jsem na odpověd.

"To máš sakra pravdu, že už nic takové neuděláš!" Zahulákal Jake. "Markusi jdi nám získat pokoj. Použij jméno  Jarrot Urey a budeme to mít zadarmo." Zasmál se a já jsem slyšela jak se Kate směje společně s ním. "Hele Avery. Chceš něco vědět?"

Zůstala jsem potichu a přemýšlela jsem co mi asi Jake chce říct.

"Opravdu tě miluju." Řekl a jeho hlas najednou zněl vážně. "A tohle vše dělám jen protože tě miluju."

Ramena mi poklesla. Tohle mi říkával často předtím než jsem to odešla. Dokonce mi to říkal tak často, že se mi to vrylo do mozku a já tomu věřila. Ale ted jsem věděla, že je to lež.

Byla to lež?

Možná, že i přesto jak nemocný a zvrácený Jake byl, tak mě pořád miloval. Jel takovou dálku aby mě našel a takže by to dávalo smysl. Měl hrozný způsob jak mi ukazovat lásku a já už bych ho nikdy milovat nemohla, ale myslím si, že pod tímhle vším mě pořád ještě miluje.

Potom co jsem to několik minut vstřebávala se vrátil Markus. Dveře od kufru se otevřeli a já musela přivřít oči kvůli světlu na které jsem nebyla zvyklá. Někdo mi chytl ruku a vytáhl mě. Zjistila jsem, že to byl Jake. Snažila jsem se na něm najít sebemenší známku toho, že by mě miloval, ale nic jsem nenašla.

"Udělám cokoliv budeš chtít." Řekla jsem a oči se mi plnily slzami. "Jen mi prosím neubližuj."