Poslední císař (countryhumans story)

Kapitola 34.-Hleďme na břeh mořský!

[27. 9. 1849, neznámá vesnice]

Pohled Máši:

Rychle jsem sebrala srb a košík a utíkala domů. Maminka mě zrovna volala. Zastavila jsem se na prahu dveří a udýchaně se zeptala:
M: "Co se děje?"
Ma: "No co co? S vařením potřebuju pomoct!"
M: "N-no ale co sklizeň?"
Ma: "Když na hodinu odejdeš, nic se nestane."
Srb s košíkem jsem postavila na stoličku a šla si do vědra opláchnout ruce.
B: "Musí z tebe vyrůst dobrá hospodyňka, Mášenko. Jsi jediná dcera tvé maminky."
Ozvala se babička z křesla. Seděla v něm s dekou přehozenou přes kolena a vyšívala tradičním vzorem ubrus.
M: "Však já vím, babičko."
Povzdechla jsem si a už si uvazovala zástěru kolem pasu.
Vtom vpadli do světnice moji dva bratři. Doopravdy se jmenují Jurij a Vasilij, ale říkáme jim Jura a Vasja, stejně jako všem ostatním Jurijům a Vasilijům. Oba jsou starší a po většinu času si ze mě tropí jen legraci.
V: "Mami, neseme vodu jak jsi chtěla!"
Ma: "Výborně. Položte to vědro sem."
V: "Hned to bude. Á Mášo! Jak je, sestřičko?"
Řekl Vasja výsměšným tónem a zatáhl mě za můj dlouhý cop, který mi sahal skoro až po kolena.
M: "Au! Vasjo!"
Ju: "Hádej, koho jsme potkali."
M: "Koho zase?"
Ju: "Váňa byl na poli!"
Postavila jsem oči v sloup a začala jsem míchat těsto, aby to vypadalo, že jsem je neslyšela.
V: "Jo jo, tvůj Ivánek, Mášenko!"
Ju: "A ptal se na tebe!"
M: "Počkej, vážně?!"
Jura a Vasja se smáli až se za břicho popadali.
M: "To nebylo vtipný!!!"
Rozzlobila jsem se.
Ma: "Nechte toho, kluci! Mášo, běž k moři pro prut. Táta ho tam dnes ráno nechal, úplně jsem na to zapomněla."
M: "Takže ti nemám pomoct s obědem?"
Ma: "Až se vrátíš, tak mi pomůžeš. Ale teď už upaluj, ať jseš tu co nejdřív!"
Sundala jsem si zástěru a pověsila ji na hřebík.
V: "A pozdravuj Váňu!"
Křiknul na mě Vasilij. Jen jsem se na něj uraženě zamračila a pak vyběhla ven z chalupy směrem k mořském břehu. Tohle mi dělají pořád! Možná mám Ivana trochu ráda, ale oni si myslí, že se asi budu příští rok vdávat! Pochopila bych tu srandu, kdybych byla starší, ale mně je teprve 14 let!
Aby vám to bylo jasnější, jmenuju se Máša a žiju se svou rodinou ve vesnici na břehu Baltského moře ve Finském zálivu v Rusku. Náš táta je rybář a žijeme z prodeje ryb a z nějaké té sklizně obilí.
Doběhla jsem až na břeh. Moře bylo zrovna klidné, ale včera a předevčírem řádila taková bouře, že jsme se báli, aby nás to náhodou nezaplavilo. Prut na kamenné pláži opravdu ležel. Sebrala jsem ho a sundala z něj všechny chaluhy, které na břeh stihly vynést vlny z moře.
Už jsem chtěla odejít, když tu se můj zrak upoutal na něco velmi zvláštního. Na břehu ležel člověk...Ležel tam a nehýbal se. S každou vlnou, která břeh omyla, ho zatáhla kousek zpátky do vody. Opatrně jsem k němu přišla a jen ho sledovala. Měl úplně bílé vlasy, ve kterých se tu tam míchaly jemně červené prameny.
M: "Haló?"
Zkusila jsem na něj zavolat. Když neodpověděl, nejistě jsem se k němu přiblížila a vší silou, co jsem měla, jsem ho vytáhla dál na břeh. Tam jsem ho otočila na záda. Jeho hruď se slabě nadzvedávala. Odhrnula jsem vlasy z jeho obličeje a zadívala se na něj. Byl takový...jiný...Nejvíc mě zaujala páska, kterou měl uvázanou přes pravé oko. Byl na ni bílý dvouocasí lev s korunou na hlavě v červeném pozadí.
M: "Pane! Haló! Pane, slyšíte mě?!"
Zkoušela jsem s ním zatřepat a probudit ho, ale nic se nestalo. Všimla jsem si, že jeho dech se začínal pomalu ztrácet.
M: "JURO!!! VASJO!!!"
Zakřičela jsem z plných plic a dál se snažila neznámého muže probudit.
Jurij i Vasilij za chvíli přiběhli.
Ju: "Co řveš, Má-"
Než to stihl doříct, zatajil se mu dech a spadla mu čelist.
V: "Co to je?!"
M: "Já nevím! Vyplavilo ho moře, našla jsem ho na břehu!"
Ju: "Dýchá?"
M: "Ano, ale slabě. Musíme mu pomoct!"
Jura na nic nečekal a hodil si neznámého na záda.
Ju: "Rychle domů! Babička si snad bude vědět rady."
Běželi jsme nejrychleji, co jsme uměli, domů. Rozrazili jsme dveře a celí udýchaní jsme přemýšleli, co dělat.
Ma: "Co to zas trop-"
Máma zbledla hrůzou a z rukou jí vypadla mísa s kaší.
Ma: "K-k-kdo to je?!"
V: "Máša ho takhle našla u moře!"
I babička zvedla hlavu od vyšívání. Při pohledu na polomrtvého mládence se také zděsila.
Ma: "Je živý?!"
Ju: "Zatím ano, ale má na mále."
V: "Rychle, Juro! Polož ho sem!"
Křikl Vasja a ukázal na širokou lavici pokrytou několika dekami, která nám vžydcky stála po oknem. Jura k ní rychle přiskočil a mládence na ni položil.
V: "Co s ním budeme dělat?"
Ju: "Nějak ho přivedeme zpátky k vědomí."
Ma: "A jak si to jako představujete? Z ničeho nic vám moře vyplaví nějakého jinocha a vy si ho tu chcete nechat? To snad nemyslíte vážně!"
Podívala jsem se na toho chudáka. Nepřipadal mi nijak nebezpečně.
M: "Prosím mami, alespoň do té doby, než se probere!"
Žadonila jsem. Maminka se zamračila a dala si ruce v bok.
Ma: "Ne, rozhodně ne! Nebudu tu mít-"
T: "Co se tu děje?!"
Zvolal náš táta, který se zrovna vrátil z pole. Všichni jsme strnuli a otočili jsme se k němu. Táta vstoupil do světnice a přišel až k nám. Uviděl na lavici neznámého muže a nadzvedl obočí.
T: "A heleme se! Kde se tu vzal?"
M: "Moře ho vyplavilo. Dýchá, ale není na tom dobře."
T: "Že moře ho vyplavilo říkáš? Hmm..."
Táta se k němu sklonil a začal si ho prohlížet. Najedou se tátovi hlasitě zatajil dech a vytřeštil oči.
M: "Co se děje?"
T: "Ten znak...To je český lev!"
M: "Český lev?!"
Vyhrkla jsem.
Ju: "Takže on je až z Českých zemí?! On je Čech?!"
T: "Není to ledajaký Čech...Je to samotný panovník Českého království! On je České království!"
Nemohla jsem tomu uvěřit. On je opravdu král Českého království? O Českých zemích jsem už slyšela, ale nikdy jsem odtamtud nikoho nepotkala. A už vůbec ne samotného krále! Ale prý je to nádherná země...
V: "A jak se sem mohl dostat?"
T: "To nemám tušení, ale jedno je jisté: Nebylo to úmyslně."
Ma: "A co s ním teda hodláte dělat?"
T: "Necháme ho tu, dokud nepřijde k sobě. Až nabere dost sil, on sám si jistě rozhodne."
Ma: "Nu dobrá...Pro mě za mě, dělejte s ním, co chcete."
Povzdechla si maminka a šla uklidit rozbitou misku. Podívala jsem se na toho Čecha... Bylo mi ho líto. Zajímalo by mě, jak se objevil v té vodě. A proč ho to vyplavilo zrovna sem.