Poslední císař (countryhumans story)

Kapitola 43.-Budeš můj

[27. 10. 1849, Paříž]

Pohled🇨🇵:

Stála jsem u velkého okna a hleděla na Paříž, která se rozléhala všude kolem mě. Byl večer, panovala černá tma.
Najedou někdo zaklepal na dveře.
🇨🇵: "Dále!"
Vyzvala jsem dotyčného. Do místnosti vstoupil sluha a uklonil se mi.
Sl: "Vaše Výsosti. Nesu Vám hlášení."
🇨🇵: "Mluvte."
Odpověděla jsem a dál se dívala ven z okna.
Sl: "Dnes odpoledne došla zpráva z Vídně, že balík Vámi poslaný Rakouskému císařství byl v pořádku doručen až do paláce Hofburg."
🇨🇵: "Výborně...Děkuji za sdělení."
Sl: "A také..."
Sluha se zarazil. Pak se zhluboka nadechl a pokračoval:
Sl: "Kromě z Vídně přišla zpráva také z Říma, z Papežského státu. Sám papež se ptá, kdy budete připravena znovu obnovit císařství. Bude ochoten Vás korunovat na císařovnu."
Nepřestávala jsem chladně hledět přes lesklé sklo na město a jen rozhodně odvětila:
🇨🇵: "Vyřiďte papeži, že si velice vážím jeho nabídky, ale zatím ještě potřebuji čas. Všechno jde podle plánu, ale chvíli vše ještě potrvá. Vzkažte, že dám vědět... Můžete odejít."
Sluha se uklonil a odešel. Zůstala jsem opět o samotě.

_______________________________________
Ve Francii (jako ve většině Evropy v roce 1848 docházelo k velkým protestům a povstáním. Francouzi nakonec svrhli krále Ludvíka Filipa a 24. února 1848 vyhlásili Druhou francouzskou republiku. Jejím prezidentem byl zvolen synovec slavného francouzského vojevůdce a císaře Napoleona Bonaparta Ludvík Napoleon Bonaparte a byla schválena ústava. Ludvík Bonaparte vládl metodou "cukr bič". To znamená, že nechával plebiscitu (lidovému hlasování) všechno schvalovat a pak s ním manipuloval podle sebe. Ludvík Bonaparte si postupně prodlužoval období prezidentské funkce čím dál víc, až si ho prodloužil na doživotí a nechal se korunovat císařem. Z Ludvíka Napoleona Bonaparta se stává císař Napoleon III., tím pádem zaniká republika a 2. prosince 1852 opět vzniká císařství. Absolutismus je samozřejmě také znovu na scéně.
_______________________________________
...historická vsuvka (alespoň trochu) nutná k ději...

No...tak zpátky k příběhu...

[25. 10. 1849, Praha]

Pohled🇨🇿:

Probudil jsem se brzy ráno. Déšť bubnoval na okno mé ložnice a vytrhl mě z mého snění. Posadil jsem se a promnul si oko. Konečně jsem alespoň nějak dospal ty noci na cestách. I tak mě ještě trochu přemáhala únava, ale bylo mi líp.
Vstal jsem a šel se obléct a upravit. Hlavou se mi hodilo nespočet myšlenek. To všechno, co se stalo i můj rozhovor s mým...otcem... A Anička... Vyšel jsem z pokoje na chodbu, byla prázdná.
Potřeboval jsem čerstvý vzduch.
  Ještě jsem zalezl do ložnice, tam si že skříně vzal kabát a deštník. A potichounku se odebral k bráně. Stráže se mě nějak nepokoušely zastavit, když viděly, že jsem to já. Rozevřel jsem deštník a vyšel ven. Venku docela hodně pršelo, ale dalo se to přežít. Sešel jsem z hradu dolů až k Vltavě a namířil si to ke Kralovu mostu. Hladina Vltavy stoupla o hodně, ale povodeň z toho určitě nebude.
Přecházel jsem přes Karlův most a díval se, jak kapky deště dopadají na vodní hladinu a vytváří v ní vlnité kruhy. Nachvíli jsem se zastavil u kraje mostu. Přál bych si, aby alespoň tenhle den byl hezký. Nachvíli zapomenu na Rakousko i na Uhersko a...prostě si to dneska užiju, ať budu dělat cokoliv.
Náhle jsem uslyšel, jak někdo něco zařval po německu.
P1: "Hast du mich gehört?! Was ist das?!" [Slyšel jsi mě?! Co to je?!]
Trhl jsem hlavou doprava. Na mostě u kraje stáli tři rakouští policisté kolem nějakého muže. Jeden ho držel za límec a hrozil mu pěstí. Lidé je ustrašené obcházeli, každý z nich měl hrůzu. Věděli, že sami by je nepřemohli.
Druhý policista do ubohého muže, kterého ten první držel, surově kopl a ten první znovu zařval:
P1: "Sprich, du Bastard oder ich verpasse dir einen solchen Schlag, dass du dich eine Woche lang nicht davon erholen wirst!" [Mluv ty parchante, jinak ti vrazím takovou, že se z toho týden nevzpamatuješ!]
???: "Já-Já..."
Koktal ten pán a vyděšeně se díval oficírovi do očí. Tak to ne...Tady takhle ne... Rychle jsem přišel k těm policistům a už z dálky na ně křiknul:
🇨🇿: "Hey! Sind sie verrückt?!" [Hej! Zbláznili jste se?!]
Všichni tři se na mě naráz prudce otočili. Ten, co toho muže škrtil, mě probodl vražedným pohledem. Asi by po mně nejradši skočil, ale poznal, kdo jsem a jen tak tak se udržel.
🇨🇿: "Co udělal?"
Pokračoval jsem německy (Já to sem budu psát dál česky. Psát to sem německy s překladem je podle mě zbytečný a pro vás hádám i otravný). Strážník naštvaně zvedl ruku a ukázal mi noviny, které křečovitě svíral v prstech.
P1: "Tento muž...jeho novinové články jsou psány plné nenávisti proti císařovně. Je to revolucionář!"
Zasyčel.
???: "To není pravda!"
Bránil se úpějící muž, který očividně uměl i německy a schytal za to od třetího policisty další kopanec do žeber. Zakňučel bolestí a první oficír ho ještě víc zvedl. Policista mi prudce vrazil noviny před obličej, div je po mně nehodil a já si je od něj klidně přebral. Podíval jsem se na článek, kvůli kterému toho nešťastného muže tak mučili. Pozorně jsem si ho přečetl. Hm...Nic proti Rakousku tam nebylo. Byly to česky psané noviny a jediná zmíňka o císařovně byla: "Císařovna se s uherským králem vrátila po hrozném případu z Petrohradu do Vídně." Aha...už asi vím, proč ho zastavili...
🇨🇿: "Ale tady nic proti císařovně není."
Namítnul jsem. Policista po mně šlehnul očima a zatnul pěsti. Zvedl jsem oči od novin a podíval se na něj.
🇨🇿: "Odsuzujete ho za to, že jste v česky psaném textu uviděli jméno císařovny a myslíte, že je to myšlenka proti režimu?"
Oficír byl vzteky bez sebe. Funěl z toho, jak mi nemohl jednu natáhnout.
🇨🇿: "Pusťte ho."
Rozkázal jsem jim. Policista na mě ještě chvíli zuřivě hleděl, pak muže vztekle pustil a ještě naposledy mě očima vražedně prořízl zkrz na zkrz. Pak se mi všichni tři uklonili a rozčíleně odešli. Ještě jsem stihl zaslechnout větu:
P3: "Verdammter tschechischer Dreck..." [Zatracená česká špína...]
Ale to už byli daleko. Otočil jsem se k tomu ubohému pánovi. Nebylo mu víc jak 35. Vyděšením se celý třásl a snažil se popadnout dech. Byl celý mokrý od toho deště, ještě když ho ten policista hodil přímo do louže. Podal jsem mu ruku. Muž se na mě nejdřív s údivem podíval, ale pak ji chytil a s mou pomocí se postavil na nohy.
???: "Děkuji Vám, Vaše Výsosti...Na stokrát Vám děkuji."
🇨🇿: "Za málo."
Odvětil jsem z úsměvem.
🇨🇿: "Jste v pořádku? Ublížili Vám?"
???: "Nic mi není. Naštěstí jste přišel včas. Jsem Vám zavázán, Vaše Výsosti..."
Nahlas jsem si povzdechl.
🇨🇿: "Je to těžký... Ani našemu jazyku nerozumí a už...to je jedno..."
???: "Vím, co chcete říct. Já opravdu nenapsal nic proti císařovně, to přísahám, já-"
🇨🇿: "Já Vám věřím."
Přerušil jsem ho. Novinář si také povzdechl a pak se zamračeně ohlédl za policisty.
???: "Ale abych brzo nezačal."
Zavrčel.
🇨🇿: "Pomohlo by to, ale...na to je potřeba víc lidí, byl by s Vámi konec. Ještě k tomu teď, po povstání."
???: "Vždyť já vím."
🇨🇿: "Ale cením, že píšete noviny v češtině. I to našemu národu pomůže."
Novinář se na mě usmál a uklonil se mi.
???: "Za vlast!"
Krásné tohle slyšet. Věřím, že takovýhle lidí je víc, ale...ne všichni mají takovou odvahu.
🇨🇿: "No nic...Mějte se hezky."
???: "Nashledanou, Vaše Výsosti. A ještě jednou děkuju!"
S úsměvem jsme se rozloučili a já s dobrým pocitem šel dál.
Chvíli jsem se procházel po Praze a asi po hodině jsem šel zpátky k hradu. Když jsem vstoupil dovnitř, šel jsem do své ložnice a odložil si kabát a deštník. Zvláštní tohle... Ale alespoň jsem někoho zachránil. Zvlášť, když doslova za nic nemohl...