Poslední císař (countryhumans story)

Kapitola 50.-Přepište dějiny

[17. 6. 1866, Vídeň]

Pohled🇦🇹:

🇭🇺: "Rakousko, prosím, uklidni se."
🇦🇹: "Ne, ty tomu nerozumíš! On mě zostudil před celou Evropou! Před celým světem! Vyloučil mě z Německého spolku a teď jsem jak vyvrhel!"
🇭🇺: "Rakousko, to-"
🇦🇹: "Jinak než válkou si s ním účty vyřídit nehodlám!"
🇭🇺: "...Zbláznila ses?! Proti Prusku nemáme šanci! Nemůžeme jim vyhlásit válku! To přece-"
🇦🇹: "Jsi zbabělec! Chápeš, co mi způsobil?! Prusko si už nezaslouží žádné vyjednávání, utkáme se v boji, jak si to sám přál!"
🇭🇺: "Měj rozum, Rakousko! Víš, jak je jeho vojsko oproti tomu našemu vybavené? Prohrajeme, sama víš, že to-"
🇦🇹: "To mě nezajímá!"
🇭🇺: "Necháš mě někdy domluvit?!"
🇦🇹: "NE!!! TY NA TO NEMÁŠ PRÁVO!!! VŮBEC NEROZUMÍŠ TOMU, CO PRUSKO PROVEDL, NEZASLOUŽÍ SI MILOST, JEN VÁLKU!!!"
🇭🇺: "To my na to doplatíme, Rakousko, MY!!! "
🇦🇹: "Ty mé rozhodnutí nezměníš. I když jsem si tě vzala, stále se tato země jmenuje Rakouské císařství. Mé vojsko se utká s vojskem pruským na bitevním poli a budou hájit čest této monarchie a ty...Ty to nemůžeš NIJAK změnit...

[Ten samý den, Berlín]

Pohled Pruska:

Už osmý den...každé ráno chodím k velkému oknu, jež se sklání nad nejhezčí čtvrtí Berlína. Zamaračeně s rukama za zády sleduji daleký obzor a kochám se výhledem na velké město.
Čekám... Čekám, kdy mi sluha přijde oznámit to, co předpokládám, že se stane. Událost, která změní dějiny. Vím, že se něco bude dít. Cítím to. A vzhledem k tomu, co se v posledních týdnech událo, to i očekávám.
Najedou opravdu někdo zaklepal na dveře.
Prus: "Vstupte."
Okem jsem se periferně podíval na zrcadlo, které viselo na zdi téměř proti mně. V jeho odrazu jsem spatřil, jak do místnosti vstoupil nejvyšší generál mé armády, generál Wilhelm von Braunschweig, a hluboce se uklonil.
W.v.B.: "Vaše Veličenstvo...ehm...přišlo vám...ehm...dle mého názoru...nepříjemné poselství z Vídně a-"
Prus: "Mluvte."
Přerušil jsem rázně rozrušeného generála Braunschweiga, který nebyl díký svým rozpakům schopný ani mluvit v souvislých větách. V zrcadle jsem si všiml, jak strnul a trochu zbělal.
Po chvíli rozmýšlení si odkašlal a pokračoval:
W.v.B: "Chcete-li to slyšet stručně bez jakýchkoliv odboček, jestli to tak mohu říci..."
Hlasitě se nadechl, jako by se chtěl skoro ponořit pod vodu a trochu slabším hlasem dořekl:
W.v.B.: "...tak nám Rakouské císařství vyhlásilo válku..."
Nastalo ticho. Hrobové ticho.
Povzdechl jsem si a jen ještě víc svraštil obočí.
Na toto oznámení jsem čekal. Hned ten den, co jsem ji vyloučil z Německého spolku jsem čekal na to, že mě vyzve k boji, klidně už ten večer. Rakousko si za to ale může sama, to ona narušovala vztahy mezi ostatními Germány!
Neměl jsem z války strach, ani mě to nijak nemrzelo, jen mi přišlo hloupé, plýtvat svými silami na pýchu Rakouska.
Prus.: "Dobrá."
Vydechl jsem po chvíli.
Prus: "Povolejte armádu do pohotovosti. Ještě dnes nastoupí na vlak a na nejbližší možné stanici vystoupí a potáhnou k hranicím mezi Pruským královstvím a Rakouským císařstvím...nejlépe přes ně."
W.v.B.: "A-Ale Vaše Veličenstvo, co na to řekne společnost?"
Zhrozil se generál Braunschweig.
Prudce jsem se otočil a vrhl na generála vražedný pohled. Leknutím sevřel rty a polknul tak, že se mu ohryzek nápadně pohnul nahoru a dolů.
Prus: "Co by na to měla říct?"
Zavrčel jsem.
Prus: "Bude bitva a my budeme bojovat, co by na to podle Vás měl někdo říkat?"
W.v.B.: "J-já m-yslel-..."
Kotktal vyděšeně generál Braunschweig, až se mu rozklepala ruka.
Pomalými kroky jsem se přibližoval k Braunschweigovi a on na mě čím dál víc upíral svůj zhorezný pohled. Můj stín každým krokem pohcoval jeho drobnou postavu. Připadal jsem si, jako bych toho bezmocného budižkničemu mohl každou chvílí zašlápnout do země.
W.v.B.: "J-já myslel...co na to řekne, jestli prohrajeme?"
Zastavil jsem se na místě a překvapeně nadzvedl obočí.
Prus: "Prohrajeme? Proti Rakousku? Ha! Generále von Braunschweigu, nežertujte."
Zasmál jsem se pobaveně, načež se na mě generál tázavě podíval.
Prus: "Viděl jste někdy současné rakouské vojsko? Rakouska poslední bitva se odehrála před sedmi lety u Solferina. Tenkrát ji porazili nějací Talijáni od Sardinie, kteří neměli ani ponětí o moderní vojenské technice. Asi můžete usoudit, v jakém stavu císařské vojsko je."
Ušklíbl jsem se a pyšně zvedl bradu.
W.v.B.: "Ale nezapomínejte, že sardinckému vojsku se dostala pomoc Francie."
Připomenul generál tónem, jako by mě chtěl pokárat. Hned si však tón svého hlasu uvědmil, když jsem se zamračil a upřel na něj svůj zrak, že až úlekem poskočil.
Prus: "Já mám nejmodernější armádu v Evropě...Proti Rakousku nemůžeme prohrát..."
V místnosti byla najednou tak napjatá atmosféra, že by se dala krájet. Zvuky z okolního světa se ztratily a já všechnu svojí pozornost soustředil jen na toho člověka, sebe a svojí hrdost, která mluvila za mě.
Prus: "Vykonejte všechny mé příkazy..."
Ukončil jsem náš rozhovor.
W.v.B.: "Al-"
Prus: "HNED!!!"
Zařval jsem a přísně ukázal na dveře vedoucí ven.
W.v.B.: "Zajisté."
Generál Braunschweig odcupital ke dveřím a rychle v nich zmizel.
Rakousko proti mně nemá šanci zvítězit. Ale zvolila si to sama, já bojovat nechtěl. Inu, její hloupost... Setkáme se na bitevním poli, Rakousko.