Poslední císař (countryhumans story)

Kapitola 57.-Jak jsme to nikdo nechtěli

[11. 6. 1881, Praha]

O 10 let později...

Pohled🇨🇿:

V sále se setmělo. Světla na lustru zhasla. Diváci si přestali šeptat a upřeli své zraky k jevišti.
V hrobovém tichu téměř všichni zaslechli, jak dirigent něžně uchopil taktovku a dal orchestru pokyn k pozvednutí nástrojů. Ten dirigent se jmenoval Bedřich Smetana.
Najednou zlatá a stříbrná těla nablýskaných dechových nástrojů divadlo naplnily první noty franfáry z opery Libuše od B. Smetany. Byla to majestátní hudba, až z toho běžel mráz po zádech.
Obrovská malovaná opona se začala zvedat.
Zavřel jsem oči. Jen jsem poslouchal ty velkolepé dechy, které právě probouzely duše všech Čechů.
Byl jsem znovu naplněn sílou.

(Fanfára z opery Libuše-Bedřich Smetana)
_______________________________________
Opera Libuše byla 11. června 1881 poprvé uvedena při příležitosti slavnostního otevření Národního divadla. Bedřich Smetana tuto operu složil právě pro tuto jedinečnou příležitost. Pro pokládání základního kamene Národního divadla složil Smetana zase operu Dalibor.
_______________________________________

O 2 měsíce později...

[1. 8. 1881, Vídeň]

Pohled🇦🇹:

Lžičkou jsem zamíchala kávu v šálku a s cinknutím ji položila na porcelánový podšálek. Elegantně jsem uchopila ucho šálku a přiložila si ho ke rtu.
Byl teplý srpnový den. Seděla jsem v altánku v zahradách mezi letním kvítím a popíjela mou oblíbenou kávu.
Venku bylo krásně.
Ptáčkové štěbetali ve větvích stromů, barevné letní květy pouštěly do vzduchu opojnou vůni a ve stinném altánku pod stromem panovalo v tom horkém počasí příjemné ovzduší.
Upila jsem ze šálku. Zavřela jsem oči a nosem se nadechla čerstvého vzduchu.
🇦🇹: "Tady je tak hezky."
Vydechla jsem.
Chvíli jsem naslouchala zvukům ze zahrady a vychutnávala si ten pocit volnosti.
Jako přitakání ke mně dolehlo jen pošetilé "mhm" z druhé strany kulatého stolku naproti mně. Seděl tam Uhersko a jako obvykle si četl noviny.
Zamračila jsem se. Taková letní posezení většinou trávím s dvorními dámami, ale když si konečně někdy sednu i se svým mužem, věčně hledí do novin, které si může přečíst kdykoli jindy.
🇦🇹: "Měli bychom v zahradách pěstovat více růží. Zbožňuju jejich vůni."
Uhersko poprvé zvedl oči od denního tisku a pohledem ke mně si jej položil na klín.
🇭🇺: "Ze všech barev tu nemáme ještě oranžové, ale to můžeme na jaře napravit. Je to tvá oblíbená květina."
Dodal s úsměvem.
Začervenala jsem se.
Hlavně jsem byla ráda, že jsem konečně dostala nějakou odpověď a ne jenom polohlasné zabručení.
🇦🇹: "Můžeme klidně i další rudé, ty mám nejradši."
Znovu jsem upila ze šálku a pak pohlédla do zahrad. V ústech jsem pocítila chuť výtečné kávy.
🇭🇺: "Ještě jsme stále nenavštívili...severní část naší říše."
Promluvil najednou nuceně Uhersko a upřeně se na mě zadíval.
Otráveně jsem si povzdechla.
🇦🇹: "Já vím... Plánuji to na příští týden. Musíme holt objet celou říši."
🇭🇺: "Už jsi dala vědět Čechymu?"
🇦🇹: "Ja, na začátku týdne jsem poslala dopis s oznámením našeho příjezdu."
🇭🇺: "A ví o tom Rakousko-Uhersko?"
🇦🇹: "Ještě ne."
Nachvíli jsem odvrátila svůj zrak jinam. Do pronikavých očí Uherska jedovaté žlutozelené barvy jsem se nevydržela dívat moc dlouho, i když ho miluji. Potřebovala jsem od nich pauzu.
🇦🇹: "To mi připomíná, kde vlastně je?"
Zeptala jsem se, i když jsem podle denního režimu tak nějak tušila.
Uhersko, který zatím vzal znovu do rukou denní tisk, jen netečně odpověděl:
🇭🇺: "Zahlédl jsem ho v zahradách u fontány. Trénuje své šermýřské dovednosti."
🇦🇹: "Už zase?!"
Vyjekla jsem a napřímila se na židli.
🇦🇹: "Nemá mít náhodou hodinu tance?"
Uhersko se začal za novinami hlasitě smát, jako kdybych právě vyslovila nějaký přihlouplý vtip.
Nevím, co mu přišlo tak směšné.
Už jsem se chtěla ohradit, když tu k nám přispěchal elegantní muž oblečený v temně fialovém saku se zlatými manžetovými knoflíčky na bílé košili s límečkem ozdobeným černým motýlkem a černými kašmírovými kalhotami. Jeho černé pánské lakýri byly tak dobře vyleštěné, že to vypadalo, jako kdyby jeho jediná volnočasová činnost bylo leštění bot. Muž měl dlouhý protáhlý obličej s navoskovaným jemným knírem a brankou. Jeho černé vlasy, na čele už trochu plešaté, nosil perfektně slíznuté dozadu, že se leskly skoro jako jeho boty.
Celý udýchaný se u nás zastavil a ubrouskem vyndaným ze saka si utřel pot z čela. I tyto pohyby prováděl ladně a uhlazeně.
C.R.G.: "Vaše Výsosti... velice mě mrzí, že Vás ruším...ale... nemůžu mladého prince... nikde najít."
Vysvětloval nám pán a snažil se popadnout dech.
Ten muž se jmenoval Claude Roquefort-Guerin, baletní mistr z Paříže, který byl mimo jiné i učitelem baletu a tance v Ballet de l'Opéra national de Paris. Učí našeho syna společenské tance.
Vyčerpaně jsem se položila do opěradla židle a mnula si čelo.
🇦🇹: "To je tenhle týden už po třetí."
Vydechla jsem zoufale.
🇭🇺: "Znáš ho přece, drahá. Je blázen do zbraní a všeho, co se týká armády. Navíc je mu čtrnáct, všechno se mění."
🇦🇹: "Nemůže se do konce života ohánět mečem a lítat na koni s puškou po lesích! Jednou z něj bude císař, bude mít v rukách říši! To je velká zodpovědnost a s tímhle přístupem... co od něj čekáš?!"
Uhersko to očividně nijak netížilo. Vesele odložil noviny na stoleček a vstal.
🇭🇺: "On si dá říct, uvidíš. Je ještě mladý a poťouchlý. I já jsem se v jeho věku snažil za každou cenu vyhnout tomu, co mě nebavilo a to mě ještě vyučovali biskupové v klášteře."
Uhersko zasunul židli a podíval se na Mistra Roqueforta-Guerina a s úsměvem k němu promluvil:
🇭🇺: "Omlouváme se, mistře, přivedu ho. Vím, kde ho hledat. A rovnou mu řeknu, že si má začít balit kufry do Čech."
Dodal zase směrem ke mně.
🇦🇹: "A ty mu rovnou řekni, ať už těch hloupostí nechá. Nebude si dělat, co chce."
Odsekla jsem a nabručeně si založila ruce na prsou.
Uhersko se uchechtl, načež jsem ho probodla ostrým pohledem. Dráždila mě jeho dobrá nálada, protože to, co Rakousko-Uhersko provádí, není vůbec k smíchu.
🇦🇹: "Co je na tom tak směšného?!"
Neudržela jsem se a naštvaně na Uhersko štěkla.
Uhersko se na mě se spokojeným úsměvem podíval.
🇭🇺: "Baví mě sledovat, jak se na něj zlobíš i když ho máš ráda takového, jaký je."
Odvětil, zasunul židli a odešel do zahrad.