Poslední císař (countryhumans story)

Kapitola 12.-Návrat

(5. 10. 1814 Praha)

Pohled🇨🇿:

Už to bude víc jak půl roku, co jsem nedržel pušku v rukách. Jestli mě další rok někdo donutí se jí vůbec dotknout, tak je Pán, poněvadž já už nechci slyšet jediný výstřel.
Všechno dopadlo ve výsledku dobře. Francie byla vyhnána na ostrov Elba, Británie si trochu urovnal spory se Španělskem, Prusko už je dávno v pohodě a Rusko se momentálně taky nebije s Tureckem. Všichni jsme vlastně...šťastní.
Až teď si znova můžu všímat svého. Už mě dost unavovalo se neustále hnát za někým kvůli Rakousku. Naštěstí teď od ní budu mít nachvíli pokoj. A stejně tak od Uherska. Nebyl snad jediný den, kdyby mě v tom zákopě nevytočil. Ať si tam zůstane v té své Budapešti, ale hlavně ať mi jěště nejmíň měsíc neleze na oči.
Vlastně...nemám si na co stěžovat. Jsem šťastný a to mi má stačit. Někteří nemají...ani tohle.

(11. 11. 1814 ostrov Elba)

Pohled🇫🇷:

214 dní...ano, tak dlouho už na tomhle zas*anym pustym ostrově tvrdnu. Nechápu to. Jak jsem mohla z královského, za mě císařského, paláce skončit na takovýmle hnoji?! A tak dlouho?! Jestli se ještě někdy s nima potkám, zaplatí za to všechno. A Británie...ten půjde první.
Poslední dobou neustále křičí z Paříže nespokojenost obyvatelstva s nynější vládou. Já to říkala, celou dobu jsem to říkala! Byla jsem pro ně dokonalá, měla jsem jejich podporu, ale potom z nějakých naprosto nezajímavých zbytečných ostrovů přitáhne nějaký vypatlanec a všechno to zničí! Byla jsem předurčena výhře! Je mi jedno kdy, je mi jedno kde, je mi jedno jak, ale zaplatí...Zneúctili a urazili nejen mě, ale i můj národ. Za to je čeká má odveta...

(11. 11. 1814 Londýn, Velká Británie)

Pohled🇬🇧:

V1: "Dobré ráno, pane."
🇬🇧: "Také přeji dobré ráno."
Stál jsem u velkého okna a díval se na Londýn. Už to bude přes 7 měsíců, co jsem naposledy viděl Francii. Až teď jsem si uvědomil, že poslat ji na ten ostrov bylo to nejlepší rozhodnutí. I kdybych chtěl, nedokázal bych ji zabít. Nevím, co mě k tomu vede, ale...mám pocit, že ona mně taky ne. Nějak to prostě cítím. V tom paláci mě měla možnost zabít, dokonce dvakrát. A i těch 11 let předtím. Kdyby mě opravdu chtěla zabít, už to dávno udělá.
V1: "Vaše Výsosti, ehm...máte hosta. Chtěl by s Vámi mluvit aa...no...nerad čeká."
🇬🇧: "Dobrá, pozvěte ho sem."
V1: "Jak si přejete."
Návštěva? Kdo by za mnou teď mohl chodit? No, snad to nebude nic vážného.
Uslyšel jsem nějaké kroky. Po chvíli někdo vstoupil do místnosti.
???: "Británie! Příteli, dlouho jsme se neviděli!"
Až teď jsem se teprve otočil a zarazil se. Tak tohle se mi teď fakt nehodí...Španělsko.
Španělsko🇪🇦: "Překvapení, co? Omlouvám se, že jsem přišel takto bez ohlášení, ale musím si s tebou o něčem promluvit."
🇬🇧: "Nemám ti co říct."
🇪🇦: "Ale máš."
Řekl Španělsko a vytáhl z poza zad nějaký papír. Praštil s ním o stůl přede mnou a položil na něj ruku.
🇪🇦: "Hodláš mi už konečně zaplatit ty škody?"
🇬🇧: "Myslíš to Río de la Plata? Nestačilo ti, že jsem ti při válce proti Francii zachránil krk?"
🇪🇦: "Nevím, jestli jsi to zaznamenal, ale zanechalo to dost velkou spoušť. Za poslední rok jsem ti poslal nejmíň 50 dopisů a ty jsi mi neodpověděl ani na jeden. Proto jsem tu. Co s tím hodláš dělat?"
🇬🇧: "Španělsko, momentálně mám na práci důležitější věci. Tohle jistě ještě chvíli počká."
🇪🇦: "'Ještě chvíli počká?' Čekám už nejmíň 6 let a nic se nestalo! Chci, abys mi teď zaplatil alespoň půlku z celku."
🇬🇧: "Budou zde následky. Když teď po válkách vyčerpám zbytek peněz na tvoje odškodnění, nezbyde pak na armádu k případnému útoku. Jen s mojí armádou jsi to zvládnul, Španělsko, a moc dobře to víš. Sám neporazíš ani Francii, ani mne, ani nikoho jiného."
🇪🇦: "Už jsem tě jednou porazil a...nebylo to zas tak dávno."
Odvrátil jsem Pohled do země. Došly mi argumenty...sakra.
🇪🇦: "Tebe to s*re, co? S*re tě, že jsi prohrál proti mně. Kdyby to byl kdokoliv jiný, tak si to zas tak osobně nevezmeš, že jo? Vadí ti, že už nejsi ten "silnější", co? Že teď ty musíš po porážce zaplatit mně, nemám pravdu?"
Provokování, holý provokování... Snažil jsem zůstav v klidu a nenechat se rozhodit, ale Španělsko začal postupně přecházet k urážkám. Španělsko kolem mě kroužil a neustále mi vydíravim tónem něco hučel do hlavy.
🇪🇦: "Ach, ty starý dobrý časy! Španělská flotila už míří příděmi svých lodí ke svému cíli a najednou...Anglická flotila. Námořníci, hrdě zdvihajíc anglickou vlajku k nebesům! Tehdy si mě potopil, Británie, ale časy se mění, tak už to je. Už nevládneš mořím, oceánům ani přístavům. Teď jsem si tu roli vzal zpátky já. Zaplatíš mi, Británie, mám i jinačí metody řešení sporů, než je rozhovor..."
🇬🇧: "..."
🇪🇦: "Přiznej si to, Británie, přiznej si to..."
Potichu jsem zavrčel a zatnul pěsti. Měl jsem chuť mu jednu vrazit přímo mezi oči. Zároveň mi to ale přišlo dost blbý.
🇬🇧: "...Fajn."
🇪🇦: "Chci tam ty prachy vidět do konce měsíce. Pohlídám si to..."
Řekl nakonec Španělsko a bez žádného dalšího slova si to namířil ke dveřím.
🇪🇦: "Ou, málem bych zapomněl, tohle ti přišlo z USA, od ministrů."
🇬🇧: "To to nemohli dát rovnou mně?"
🇪🇦: "Nevím, asi se tě bojí."
Ušklíbl se Španělsko a odešel pryč.
Vůbec se za posledních 200 let nezměnil. Pořád to je ta stejná vlezlá fretka, jak ho znám už dlouho. Prostě musí být po jeho, jinak se nehne. Armáda je na dranc a teď mám ještě platit odškodnění, výborný...
Ten dopis se mi nechtělo vůbec otvírat. Po dnešku už si fakt nepotřebuju tu náladu zkazit ještě víc.
Odložil jsem dopis na svůj pracovní stůl a znovu se postavil k oknu. Miluju Londýn, překrásné město...Vždycky mi už jen pohled pomůže se uklidnit...