Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 10.

' Milý deníčku, ' 

Ne, to je blbost! Chtěla jsem to zaškrtat, ale než jsem tak stačila udělat, nápis zmizel. Mohlo mi to být jasné..

'Hele, zas tak hnusný nejsem! Říkej mi raději Tom.' objevilo se na papíře a já zalapala do dechu. 

'Jsem Nancy.' odepsala jsem mu. Uslyšela jsem, jak do pokoje vstoupily holky. Neobtěžovala jsem se je pozdravit. 

'Rád tě poznávám, Nancy. Z jaké si koleje?' odpověď jsem dostala hned.

'Zmijozel.'

Nic se neukazovalo. Napsala jsem snad něco špatně?

'Krása. Já tam taky chodil.' zašklebila jsem se.

'Pokud počítáš za krásu to, že se se mnou většina a hlavně můj jediný kamarád nebaví, tak to asi bude pěkný.' vyčkávala jsem na odezvu, když se mi závěsy kolem postele rozvířily a na zelenou pokrývku sedla ta holka z rána. 

"Ahoj, nestihla jsi večeři, tak jsem ti něco vzala." usmála se a podala mi pár kuřecích stehýnek a zeleninu. 

Poděkovala jsem ji a ona odešla pryč z pokoje. Divný. 

'Potom to nebyl pravý přítel. Jak se jmenuje?' mám mu to napsat?

'Harry. Dál to vědět nepotřebuješ..'  zasmála jsem a doufala jsem, že se neurazí.

'Můžu hádat? Je z Nebelvíru, co? Jen jestli se to za tu dobu nezměnilo.' napsal mi a já jednoduché ano. 

'Jak jsi starý?' zeptala jsem se. 

'Dost. A jaký jsi měla den?' otázal se teď on. Byla jsem ráda, protože se nemám komu svěřit.

'Hrůza. Nebelvír vyhrál zápas, pak mě jeden otravný chlapík otravoval. Je to bývalý smrtijed a nějak se vyptával na mého otce.' povzdechla jsem si. Když to tady vidím, byl to opravdu náročný den. Zívla jsem a čekala jsem, co Tom odepíše.

'A jaké je tvé příjmení?' váhala jsem.

'Už půjdu. Jsem unavená.' změnila jsem téma. 

'Dobrou noc, Nancy. Zítra mi napiš, prosím.' překvapením jsem rychle zamrkala. Neodepisovala jsem.

Jen jsem knihu zavřela a dala si ji na stoleček. Závěsy jsem odtáhla a dala se do jídla. Rychle jsem to do sebe naházela a talíř položila a noční stolek. 

Hodiny ukazovaly už deset hodin večer. Proto jsem neváhala a šla se převléknout do pyžama. 

Pak jsem zavřela oči a představovala si, jak asi Tom vypadá.

****

Stála jsem na nádvoří přesně tam, kde stály dvě bradavické družstva. 

"Rone, jsi v pohodě? Co ti je?" slyšela jsem hlas, ale já stála jako přikovaná.

Kolem mě jsem pak viděla procházet Hermionu s Harrym, kteří podpírali bledého zrzka.

Slizoun se ke mně natočil a probodl mě pohledem.

"Pettigrew, ty vždycky musíš být zkažená, že?" a s nosánkem nahoru odešel. 

Flint se jen zasmál a ramenem do mě strčil. Celý tým šel za ním a nebelvírští taky zmizeli.

Zakroutila jsem hlavou a šla na pokoj. 

Vešla jsem a zavřela dveře. Vydala jsem se k posteli, ale já jsem byla vždy tak šikovná, takže jsem zakopla.