Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 65.

Malátná jsem cupitala pomalým krokem do pokoje. Všichni tiše spali a já šla po špičkách, abych zase něco neshodila. Jindy bych si zatleskala, že se mi to povedlo, ale teď jsem neměla náladu. Opatrně jsem otevřela dveře do místnosti, kde svítila lampička. Zmateně jsem se dívala na Beu, která mě chtěla nejdříve seřvat, avšak jak uviděla mé zarudlé oči od pláče, objala mne. 

"Co se stalo, trubko?" řekla potichu, aby nevzbudila Daphne. Začala mě hladit po vlasech, když jsem poprvé vzlykla. Pozorně mě poslouchala, vylívala jsem si srdíčko a on se s nadávkami ode mě odtrhla. 

"Někdo by měl tomu frajírkovi natrhnout zadnici," pobouřeně řekla a já ji zatáhla za paži. Tím jsem ji donutila sednout. Přiložila jsem si prst na ústa, připomněla jsem ji, že tu nejsme samy a ona poprvé za svůj život zčervenala. 

Povzdechla jsem si, hned jak jsem si lehla do postele. Jediná výhoda byla, že zítra se konečně budu učit a byla jsem si jistá, že učení mě zaměstná na tolik, abych na takové hlouposti jako je Harry s Dracem přestala myslet. 

Celou noc jsem se pouze převalovala a hleděla do stropu. Kolem půlnoci jsem uslyšela otevírání dveří, proto jsem urychleně zavřela oči a předstírala, že spím. Kroky směřovaly ke mně a já se snažila se netřást. 

"Vím, že nespíš," uchechtla se osoba a podle hlasu jsem poznala Pansy. Zvedla jsem se. Zrak si zvykl na tmu, proto jsem ji viděla do tváře. Šklebila se a já čekala, co má zase v plánu. 

"Co potřebuješ, Pansy? Pokouším se usnout," aby mi mou lež uvěřila, zívla jsem si. Zakroutila hlavou. 

"Říkám ti to naposled. Drž se od Draca dál, ty nicko! Neřekl ti snad jasně, že tě nechce? Vše bylo kvůli mě, chápeš?" šeptala, ale slyšela jsem ji až moc dobře. Přikývla jsem, avšak ani jedno slovo jsem ji nevěřila. Muselo to mít větší význam, než toto. Netoužila jsem to vědět. Teď už ne. 

"Je to vše?" drze jsem odsekla a ona zúžila oči. Se zvednutým nosánkem šla ke své posteli, divila jsem se, že sebou nesekla, když pořádně ani neviděla na cestu. Znovu jsem ulehla a ráno přišlo až moc brzy. 

********

"Cože? My nemáme Snapea?" vyjekla jsem s překvapením, když do učebny vešel nějaký neznámý profesor. Hermiona se vedle mě zasmála. Probodla jsem ji pohledem a se smíchem jsem ji odvětila, že to není vůbec vtipné. 

"Kdysi tady učil," obeznámila mě Bea a spiklenecky se na Miu zadívala. Protočila jsem očima. S kyselým výrazem jsem se dívala na učebnici, kterou nám Křiklan -tak se nám později přestavil- donesl. Byly to celkem starší učebnice, ale byly ve slušném stavu. 

"Sakra," zaklela jsem uprostřed jeho výkladu, když se otevřely dveře a do nich se natlačil Harry s Ronem. Podívala jsem se na jednu holku, která skoro pohledem snědla Ronalda. Se smíchem jsem strčila do Hermiony a hlavou jsem kývla směrem k té dívce. Mii to moc vtipné nepřišlo a já se zamračila. Hermiona má něco s Ronem? Proč se všechno dozvím jako poslední?!

Nevnímala jsem jejich rozhovor, ale když profesor pokračoval ve výkladu, začala jsem dávat pozor. Stál před několika kotlíky. 

"Kdo by nám mohl říct, co to jsou za lektvary?" zeptal se s nadšením Křiklan. Jako první jsme ruku zvedly já s Hermionou. Teda byly jsme jediné. Zasmály jsme se a ona mi rukou naznačila, ať jdu já. 

"Díky," zašeptala jsem a hnala se ke kotlíkům. S hrdostí se na mě profesor díval a kýval na souhlas. Přešla jsem k poslednímu, zadívala jsem se. 

"Tohle nápoj lásky, také se mu říká Amorův šíp. Jeho účinky jsou silné a každý cítí vždy něco jiného," řekla jsem s úsměvem. 

"A co cítíš ty, Nancy?" nevěděla jsem, kdo to řekl, ale v duchu jsem tu osobu proklínala. S úzkostí v očích jsem se podívala na Křiklana, ten mi však pohledem vzkazoval, ať se toho nebojím. Proto jsem se tedy nadechla a vsákla vůni. 

"Cítím dřevo, jehličí a-" zasekla jsem se, "a vanilka" odtrhla jsem od kotlíku zrak a všichni byli zticha. Netušila jsem, koho mi to připomíná. Oba hráli famfrpál, voněli po jehličí, ale zmátla mě vůně vanilky. Sakra, kdo tak byl cítit? 

Otočila jsem se a šla zpátky mezi Beatrice a Hermionu. Obě se mě ptaly, kdo si myslím, že to byl. Já ale jen pokrčila rameny. Oba z nich mě pozorovali. Sklopila jsem hlavu a jako první tuhle hru na pozorování vzdal Draco. Nechápala jsem jeho chování. 

Křiklan mi poděkoval, pak začal zase něco vykládat a já hltala každé jeho slovo. Odvar živoucí smrti za lahvičku tekutého štěstí? Jde se na to! Postavila jsem se k pultíku, nalistovala jsem příslušnou stranu a dala se do práce.

Zničeně jsem se podívala po třídě a zjistila jsem, že nejsem jediná, kdo je v koncích. Nechápala jsem to, lektvary mi šly na výbornou, tak kde se stala chyba?

S povzdechem jsem se koukala, jak profesor gratuluje Harrymu, který si za záda schovává svou učebnici. Zamračila jsem se, když jsem spatřila, v jak dezolátním stavu je. Něco mi tu nesedělo. V duchu jsem se profackovala. Slíbila jsem si, že je vypustím z hlavy a neuběhl ani den a mám je oba plné kecky. 

Když nás Křiklan propustil, hnala jsem se do další učebny, kde měla probíhat další hodina. Měla to být obrana a já jsem se se spokojeným výrazem koukala na Snapea, který konečně dostal to svoje vysněné místo. Lavice byly pryč a já se radovala. Určitě budou nějaké zápasy! 

Netrvalo dlouho a to místnosti se nahrnuli ostatní. Severus si odkašlal. 

"Dneska si na rozehřátí dáme pár útočných kouzel a nějaká dvojice nám ke konci hodiny hodiny předvede výborný souboj. Teď si vás rozdělím do párů," přešel k jedné nebelvírské dívce, kterou přiřadil k nějakému mrzimorskému klukovi. Tak to šlo dál a dál, dokud jsem nezbyla já, Draco, Harry a Ginny. Jak už má v plánu rozdělit, bude to katastrofa. 

Zaraženě jsem sledovala, jak se ke mě hrne Ginny. S úsměvem mě objala. S bojovou náladou se postavila a rukou mi naznačila, ať ukážu, co umím. Ta holka byla blázen.. 

Nudné mávání a kouzla, která jsem zvládala na jedničku. To samé platilo u Ginny, pár ji sice moc nešlo, ale snažila se. Potichu jsme se hihňaly, když jsem ji kouzlem podrazila nohy a ona mě stáhla s sebou. 

Všichni jsme se postavili do řady a naslouchali všemu, co Snape říkal. Bleskl po mě pohledem. 

"Poprosím slečnu Pettigrewovou, aby šla ke mně," s povzdechem jsem vyšla za ním a slibovala si, že za to se mu v nejbližší době pomstím. Už jsem tak nějak tušila, že vezme Draca nebo Harryho, ale on mi to chtěl asi více zpestřil. Nevím, jak přišel na to, že s touto osobou mám tak trochu 'nevyřízené' účty, ale nechala jsem to tak.

"Slečno Changová, pojďte," oslovil Cho a já se usmála. Tohle bude sranda. Koukla jsem se na Harryho, který vyděšeně polkl.

'Říkal mi, jak mě zbožňuje, ale přestala jsem tomu věřit dnes večer, když mě chtěl vidět a něco mi říct. Nelitovala jsem toho.. Byl a bude v mém srdci, jen bude mít jiné místo.'

------------------------------------------------------------

Lidi, vy jste blázni! #12 v kategorii Fan fikce! ♥ 100 sledujících! ♥♥ 

Okay, klid..:D

Strašně moc děkuji, bez vás bych nic nedokázala. ☺♥

S láskou, N.  ♥