Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 55.

Po rozhovoru s Ginny a znovu odehnáním Draca od sebe jsem se odhodlala spálit další mosty. Další záchvěvy minulosti. Kdo by čekal, že minulost doběhne mne a zničí vše, na čem mi kdy záleželo? 

Procházela jsem se chodbou, když jsem rázem změnila směr. Toužila jsem jej naposled vidět, za vše se omluvit a zároveň ukončit. Nemělo to smysl. Oba jsme byli jiní a on si zasloužil lásku, kterou mu já asi dát nemůžu. 

Šla jsem po schodišti, došla až k Buclaté dámě a odchytla před obrazem nějakého prvňáčka, jestli by mi zavolal Harryho Pottera. Jen omámeně přikývl a upaloval do společenské místnosti. Viděla jsem jen kousíček, ale vypadalo to tam útulně. Netrvalo dlouho a ten, jenž jsem potřebovala vidět, se objevil. 

"Nancy, co tu děláš? Stalo se něco?" něžně se mě ptal a objímal. Vždy se o mě tak staral a já si připadala jako husa. Tak moc jsem chtěla zapomenout na Draca, že mi unikalo, že přivádím bolest někomu, kdo si to vůbec nezaslouží.. Zase jsem se rozplakala. Musela jsem přestat ubližovat nevinným. 

"Nem-můžu. Už dál nezvládám," vzlykala jsem a pomalu jsem smáčela jeho bledě modré triko, do kterého se asi převlékl. 

"Musím přestat. Nejlepší bude to ukončit," otrhla jsem se od něj a objala si pažemi tělo. Zahřívala jsem se tím a zároveň chránila. Jeho oči se leskly s já musela zatnout zuby, abych se nepohnula znovu k němu a neumačkala jsem v náruči a vše vzít zpět. 

"Pr-roč? Ne," vydechl ke konci a já kroutila hlavou, když ke mně natáhl ruku. Ustoupila jsem a zastřeným hlasem jsem řekla, že nechci způsobovat další bolest. Měla jsem na mysli jeho, Ginny i Draca. Všem jsem dělala zle a já se sama sobě hnusila. Chovala jsem se jako mrcha. 

"Bude to tak lepší-"

"Ne! Ty jsi moje všechno! Nemůžeš to zahodit! My k sobě patříme," křivil ústa, když zadržoval pláč. Nemohla jsem se na něj dívat. Netoužila jsem vidět jeho zlomený výraz. Nemohla jsem dál. Potřebovala jsem zmizet. Vypadnout a nikdy se nevrátit. Nikdy bych nečekala, že se mi to opravdu povede, ale ne tak jak bych chtěla. 

"Prosím, nedělej to ještě těžší. Nechci ti ubližovat tím, že ti dávám falešné naděje." plakala jsem a vše jsem viděla rozmazaně. Měla jsem rudé tváře, cítila jsem jejich horkost. 

"Řekni mi, že to není kvůli Malfoyovi.." klekl si přede mně, já se zajíkla, když chytil mé dlaně. Zakroutila jsem hlavou na nesouhlas a mohla jsem slyšet, jak si oddechl. 

"Nemůžu tě nechat jít, ale chápu tě," překvapeně jsem zamrkala, jakmile to vyslovil. Postavil se na nohy.

"Je ještě šance, že my dva..?" nedokončil větu, ale mě došlo, co má na mysli..

"Možná ano," přiznala jsem a snažila se odejít. Pohladil mě po tváři a potichu zašeptal, jestli mě smí naposled políbit. Souhlasila jsem, neměla jsem odvahu odporovat. Harry mě fyzicky přitahoval, ale srdce už patřilo jinému. Litovala jsem všeho. Nesnášela jsem, že nemám své srdíčko ve svých rukou. Bylo mi na nic z toho, že jsem nemohla bojovat. 

Pustil mě a já se vydala dolů. Několikrát jsem se však otočila a spatřila jej, jak mě pozoruje. Pak pouze zakroutil hlavou a vešel přes obraz dámy do své společenky. 

Párkrát jsem si setřela slzy, které stékaly po mé tváři. Nutila jsem se pokračovat dále, ale mé srdce mě chtělo dotáhnout zpátky. Přesto jsem se nevrátila. Nemohla jsem. Nechápala jsem své srdce..Nechápala jsem nic. Připadala jsem si jako schizofrenik. Část mě milovala Draca, ale ta druhá zase Harryho. Bylo to strašné zmatené. Bylo toho na mě moc. 

Jekot za rohem mě donutil zrychlit. Blížila jsem se skoro ke zmijozelské společenské místnosti, když mě křič nějaké dívčiny probudil v bloumání. Přiběhla jsem a sledovala Daphne, jak ječí, že nemůže uvěřit, že i tady v Bradavicích se objevují krysy. 

Pouze jsem nad tím zakroutila hlavou a pokračovala dál. Moje chyba, že jsem se nepodívala na vznášející se krysu, jež kouzlem odhodila. Zachránila bych si tak život. Prošla jsem kolem ní a šla co nejdál od ní. Zahla jsem za roh a málem strachem omdlela, když jsem spatřila postavu. 

"Proboha," vyjekla jsem, jakmile mě chytil za zápěstí a jeho dlouhé nehty se zařezávaly do mé kůže. Jeho tvář byla pořád zničená od té facky, jež ode mne kdysi dostal. 

"Myslela sis, že utečeš?! Že tě nebudeme hledat? To ses teda pletla, holčičko," syčel a prskal mi do obličeje. Kroutila jsem se a skoro jsem hodila šavli z jeho špinavé ruky na mých ústech. 

Nebyla to dlouhá chvíle a znovu byla tam dole, v žaláři Chroptící chýše. Tentokrát tu její tělo nebylo. Přinášelo mi to zpátky ty vzpomínky. Pomalu jsem propadala panice. Vždy jsem se bála tmy. Nebylo to kvůli bubákům, na ně jsem nikdy nevěřila. Ale jakmile byla noc, slyšela jsem jako malá divné zvuky. Až po několika letech mi došlo, že to byl otec, který si s oblibou hrál s myslí mudlů. Týral je.. Nechápala jsem, jak to dokázal. Nikdy neuměl dobře čarovat. 

Byla jsem znavená, pomalu jsem usínala, když mě světlo z hůlky donutilo se zvednout na nohy. Zaujala jsem bojovnou pozici. No spíše jsem měla ruce zatnuté v pěst a nebála se kohokoliv praštit. Svůj kouzelný proutek mi sebrali, hned po příchodu. Tentokrát totiž nebyli tak blbí. 

Jídla jsem tu moc nedostávala, ale k přežití mi to stačilo. To stejné s vodou. Malá lahvička mi musela stačit. Byla stejně tak prťavá jako ta od profesora Moodyho. Pamatovala jsem si tu hořkou vůni a jednou jsem hledala v knihovně. Vzpomněla jsem si i na rozhovor Snapea a Harryho v jeho kabinetu. Samozřejmě jsem tudy jen procházela, rozhodně jsem neodposlouchávala.

"-se svými kamarádíčky potají vaříte Mnoholičný lektvar, že, Pottere?!"

"Nevím, o čem mluvíte," bránil se Harry a já přitiskla své ucho na dveře. Nebylo mi to vůbec platné. Spíše jsem slyšela ještě méně.

"Dávej si pozor. Ublížíš jí a nebudu se kontrolovat," rychle jsem běžele pryč. Stihla jsem to tak tak, ale i tak museli být oba zmatení, když uviděli na chvíli záplavu tmavých a hustých vlasů spěchající pryč.

Zakroutila jsem hlavou a dívala se s odhodláním do otcovy tváře. Šklebil se a já chtěla jeho úsměv smést z obličeje. Byla jsem tu na sto procent uvězněná více než týden. O tom nebylo pochyb a několik příznaků se projevilo.

"Pojď. Pán tě očekává a máš se na co těšit."