Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 50.

Šla jsem směrem k Velké síni. Byla jsem hladová, ale na jídlo jsem neměla ani pomyšlení. Doufala jsem, ať se to ještě nerozneslo. Nikdy jsem neměla štěstí..

Vešla jsem a rázem všichni ztichli. Začali si šeptat. Ignorovala jsem je a sedla si vedle Bee. Neunikl mi ani úsměv Pansy, která měla čestné místo vedle Draca. 

"Takže," začala zlehka Bea, "je to pravda?" zakašlala jsem, protože jsem se zrovna napila džusu. Otřela jsem si koutky úst a pomalu přikývla. Bea si odfrkla. Nechápavě jsem pozvedla obočí a dala se do jídla. 

Jedla jsem, ale cítila jsem pohledy všech. Zvedla jsem hlavu. Otrhli ode mně zrak, ale dva pořád zůstali civět. 

Harry mi zamával a usmíval se jako měsíček na hnoji. Zasmála jsem se a pozdrav mu oplatila. Hlava mi gratulovala, ale srdce mi říkalo, že nedělám správně. Podívala jsem se k mému stolu. 

Draco sklopil hlavu, nereagoval na snahu Pansy s ním navázat konverzaci. Potichu jedl. Odvrátila jsem od něj oči a pokračovala ve své pochoutce. 

"Vím, o co se snažíš, holka," řekla po chvíli ticha Bea. Byla jsem zticha a čekala jsem, jak bude pokračovat. Beatrice byla vždy upřímná a ukecaná holka, a tak jsem nemusela čekat dlouho na její špičkovou odpověď. 

"Ale nevyjde ti to. Akorát si to ještě více..ehm..dokašleš," poslední slovo zamumlala, ale já ji rozuměla. 

"Víš, že to nejde. Nesmíme-"

"Sakra, tak nebuď srab a řekni to! Bojuj! Do kočičích ocasů, Nancy!" její jídlo bylo všude kolem, jen její talíř zel prázdnotou, jelikož s ním tak trochu třískla o stůl. Poslouchala ji celá Velká síň. Studenti, profesoři, a dokonce i pár duchů, kteří se tu náhodně objevili, sledovali dění před sebou. 

"Ty to nechápeš," řekla jsem naštvaně. Vzala si svých pár věcí a vyšla ze síně. 

"To teda nechápu!" zakřičela ještě a uraženě si sedla zpátky. Teda, myslela jsem si to, protože za mnou nikdo další nešel. 

Běžela jsem, při tom jsem plakala. Věděla jsem, že má pravdu. Věděla jsem, že to nezvládnu. Nedokážu to, jelikož jsem nikdy nebyla silná. 

Proběhla jsem přes společenskou místnost přímo do pokojů. Hned jsem práskla dveřmi a zamkla, následně jsem se po nich svezla. Hlavu jsem si dala do dlaní a naplno se rozplakala. 

Vzlykala jsem, v hlavě se mi honily myšlenky, srdce mě bolelo a nechtělo přestat. Připadala jsem si jako hlupák. Nesnášela jsem se, tak strašně jsem chtěla být někým jiným. Vždy jsem na sobě hledala chyby a později se díky tomu shazovala. Potřebovala jsem objetí, které mohla dát jen jedna osoba. Moje maminka. 

"Nancy? Prosím otevři," slyšela jsem tlumeně před dveře Beu, ale nedávala jsem najevo, že slyším její klepot do dřeva. 

"Dejte mi všichni pokoj!" zakřičela jsem. Rozkašlala jsem se a zasípala. Polkla jsem a opřela se o zeď ve snaze dostat se na nohy. Lehla jsem si pomalu do postele a za zběsilého bušení do dveří jsem usnula. 

PŘED NĚKOLIKA OKAMŽIKY- POHLED BEATRICE:

Sledovala jsem Nancy, jak se se sklopenou hlavou žene pryč. Povzdechla jsem si. Nechtěla jsem takhle vyjet, ale prostě se to nedalo. Ta holka je strašně tvrdohlavá! 

Usadila jsem se zpátky, hodila jsem vidličkou do talíře. Dokonce mě i přešla chuť! Podepřela jsem si rukou hlavu a znuděně jsem si odfrkla. Pohledy těch blbců jsem nevnímala, protože jsem měla mysl zahalenou v  myšlenkách. Přemýšlela jsem, jak Nancy donutit udělat další krok. 

Vstala jsem a pomalu se vydala zpátky do našeho pokoje, který obývala ještě Pansy a Daphne Greengrassová, která je více než otravná. Musím uznat, že většina holek z Pansyny partičky jsou pěkné..ehm..

Došla jsem do společenské místnosti, kde bylo několik zmatených studentů. Malfoy s Pansy tu nebyli, avšak na obědě nezůstali. Raději jsem nechtěla vědět, kde se potulují. 

"Co se tu stalo?" zeptala jsem se a pár prváků mě až teď vzalo na vědomí. Podívali se na mě a ukázali směrem k pokojům.

"O-ona, Pettigrewová, tady proběhla a by-byla celá ubrečená," řekla nějaká copatá holčička. Nezdržovala jsem se ani s poděkováním a sprintovala ke dveřím naši komnaty. 

Zlehka jsem zaklepala. Byl tam klid, ale párkrát jsem zaslechla vzlyky. Zalepila jsem svoje ucho na dřevo, bylo mi to však k ničemu. Klepla jsem se do čela, když jsem si uvědomila, že jsem mohla normálně vejít. Zatáhla jsem za kliku, ale dveře se nehnuly. 

Zmateně jsem zamračila. Prosila jsem ji, ať otevře. Ignorovala mě, slyšela jsem kašel, jako by se dusila. A najednou ticho. Trhala jsem klikou, bušila jsem silně do dveří, ale žádná odezva. 

"Proč nejdeš dovnitř?" koukla jsem se na pravou stranu. Přímo ke mně kráčela sama paní "dokonalá" a "její dráček". Chtěla jsem ji odseknout, že se nemá tak blbě ptát. Bohužel, zdraví té osoby vevnitř bylo důležitější než hádky. 

"Nancy je zamčená v pokoji, neodpovídá," zoufale jsem se na ni podívala. Pouze se usmála. Nesnášela jsem to na ni. Její kamarádka tam možná přichází o vědomí, ale ona se culí! 

"Jsi si jistá, že tam je?" zeptala se a já vykulila oči. Ta je fakt blbá. 

"Jasně, že jo! Jinak by nebylo zamčeno. Slyšela jsem ji, jak hrozně kašle, a pak bylo ticho." vysvětlila jsem a koukla zničeně na Malfoye. Jeho oči měly divnou barvu. Věděla jsem, že o Nancy stojí a teď byla i celkem příležitost zjistit jak moc. Bál se o ni, o tom nebylo pochyb.

"Zase chce přitáhnout pozornost. Draco, jdeme-"

"Drž už klapačku!" s úžasem jsem otevřela pusu. Nikdo by neměl koule, tohle někomu říct, ale Malfoy se nezdál. Nechápala jsem ten jejich vztah, ale byl mi ukradený. Nikdy jsem si nemyslela, že oni budou spolu. Vždy jsem ho spojovala s Nancy.. Dokonce i první den. 

Když ji shodil z té loďky, která bylo blízko té mojí, tušila jsem, že tyhle osud jednou přivede k sobě a jako vždy jsem se nemýlila. 

Mezitím co já jsem vzpomínala, se Malfoy odlepil od té přísavky Pansy. 

"Nech už toho! Víš, jaká je pravda. Nebýt tvého otce, nejsme spolu," řekl hnusně a otočil se směrem ke dveřím, kde byla Nancy. Vyhrnul si rukávy a přešel ke mně. 

Pokusil se otevřít, poté vyrazit dveře, ale nic nešlo. Shodil ze sebe svůj hábit, ale z kapsy mu vypadla hůlka. 

Zasmála bych se nad svojí tupostí, avšak nebyl čas. Chytil svou hůlku a pomocí 'Alohomora' odemkl. 

Otevřel je dokořán. Oddechli jsme si, když jsme ji spatřili a je v pořádku. Posadila jsem se k ní na postel a usmála se. 

"Tys mi dala, holka," řekla jsem si pro sebe. Malfoy se postavil vedle lůžka, poté se však ke mně trochu sklonil. Možná chtěl vidět na ní, ale v prvé řadě mi dokázal, že je ten pravý pro tuhle bláznivku. 

"Opatruj ji. Je jediné, co mám," pošeptal mi a já přikývla, zatímco jsem Nancy hladila po zpoceném čele a sledovala, jak klidně oddechuje. 

V srdci mě hřál dobrý pocit, že Nancy bude později v dobrých rukou. Teď ji jen vymluvit toho Pottera.