Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 91.

Skrývala jsem se za harampádím. Měla jsem přímo na očích všechny osoby v Komnatě nejvyšší potřeby. Harryho, proti kterému stáli s napřaženými hůlkami Draco a dva jeho kamarádíčci. Museli nás sledovat, jinak bych si nedokázala vysvětlit jejich přítomnost. 

"Vrať mi mou hůlku, Pottere!" přikázal Harrymu, avšak on jej pouze s klidem pozoroval. Věděl, že tu jsem a já mu chráním záda. 

"Čí je ta, co máš teď?" zeptal se bezstarostně Draca, který supěl vzteky. Někdy je přeci jen dobré jej vidět, když neví, že jsem blízko něj. Takhle aspoň neskrývá své pravé vlastnosti. I přesto mě pořád Dracové chování překvapovalo. Nikdy jsem si na to nezvykla. 

"Je matčina, mocná, ale úplně mi nerozumí," syčel tichým hlasem a kluk po jeho pravici začínal ztrácet trpělivost. Něco mu do ucha sykl, ale Draco jej ignoroval. Šel si konečně jednou za svým. 

Harry střelil rychle pohledem na místo, kde jsem se ukrývala, aby se znovu ujistil, že poslouchám. Tohle se mi ani za mák nelíbilo. 

"Proč jsi ji to neřekl? Proč jsi v ten den neřekl Bellatrix, že jsem to já?" Harry se znovu ozval. Nervózně jsem se ošívala, přesto jsem však chtěla znát odpověď. Draco byl zticha, bojoval v mysli, jestli to opravdu říct. 

"Bylo to kvůli ní, že? Kvůli Nancy?" Dracův přísný výraz vymizel. Už jsem nemohla dál čekat. Nemohla jsem dovolit, aby se teď něco pokazilo. Další ztrátu bych asi nepřežila. 

"Expelliarmus!" vyšla jsem ze svého rohu a můj hlas se spojil i s dalším dívčím hláskem. Poznala jsem Hermionu. Mé kouzlo odzbrojilo Draca, její zase Goyla, kterého jsem po výstupu ze stínu na světlo poznala. Byla to sekunda, když jsem pohlédla do těch ledových očí, které se na mě kdysi dívaly s něhou. Možná tam byla i dnes kapka lásky, ale já ji s donucením ignorovala. 

Zaskočeně jsem sledovala Rona, který se hnal za trojicí zmijozelských maníků hned poté, co jeden z nich vyslovil jednu z kleteb, které se nepromíjejí, na Hermionu. Poté s ještě více vykulenýma očima jsem koukala na Harryho, jenž se znovu začal přehrabovat v krámech, lezl nahoru a odhazoval nepotřebné židle. 

"Mám ho!" vykřikl radostně a v ruce svíral ten diadém. Úlevně jsem vydechla, pak se ale zaposlouchala do ticha. Blížil se Ron, nepochybně. Jeho jekot jsem poznala. 

"Crabbe to tu všechno zapálil!" proběhl a táhl Hermionu za ním pryč. Vyděšeně jsem se podívala na Harryho, který se pořád neměl k pohybu. Chytila jsem jej a společně jsme se už konečně vydali kvapem pryč. 

Kouzlem jsem shazovala nejrůznější věci, abych zabránila alespoň na chvíli zložáru se k nám přiblížit. Bylo to však marné, jelikož nás oheň obklíčil. Vystrašeně jsem sledovala ohnivou hlavu hada, která se blížila. Přivřela jsem oči a připravovala se na bolest. Nic však nepřišlo. Opatrně jsem je tedy otevřela. 

Byla jsem na zemi a vedle mě si v klidu postávaly -opřené o nějaký bordel- košťata. Byla jen tři, pro jsem vzala s sebou Hermionu. Dvě zbylá jsem podala klukům a rychle jsme letěli pryč. 

Prolétali jsme přes největší skládku věcí, když jsem spatřila světlé vlasy. Pohledem jsem na chvíli střelila k Harrymu, který můj pohled očekával. 

"Ať vás to ani nenapadne!" vyjekl Ron, který se snažil uhýbat spárům požáru. Nevnímala jsem nesouhlasný výkřik Rona. 

"Harry! Prosím!" zakřičela jsem na něj a on se rychle obrátil. Rychle jsem koštětem sekla doprava a zařadila se. Hermiona se pevně jednou rukou přidržovala, v druhé svírala hůlku.