Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 28.

Dnešní kapitolka je věnovaná Marky_Kuci_27.. ☺
Nebudu zdržovat a tady to je! ♥
-N. xx

-------------------------------------------------------------------------

Probudila jsem se v noci. Aby ne když jsem usnula odpoledne. Zakroutila jsem hlavou a vstala z postele. Popadla jsem hůlku a vydala se ven na chodbu. 

Zatřásla jsem se zimou, protože jsem si zapomněla nazout alespoň papuče. No nevadí..

"Lumos," zašeptala jsem a dala se do pohybu. Bylo mi jedno, že mě tu může někdo načapat, jak se tu plížím, protože jsem měla strašný hlad. Nedalo se to vydržet. 

Šla jsem rychlým krokem a snažila se příliš nesvítit na okolní obrazy. Asi by nebyly moc rádi, kdybych je tak pozdě v noci vzbudila. 

"Ani hnout," uslyšela jsem ledově klidný hlas a pomalu se otočila. Koukala jsem se na Snapea, který měl asi tohoto hlídkování po krk. Taky bych měla. 

"Co tu děláte?" zeptal se a zkoumal, jestli nemám něco podezřelého. Ale no tak! 

"Chtěla jsem si zajít do kuchyně pro něco k jídlo. Mám hlad," řekla jsem popravdě a on pozvedl obočí. 

"Nejedla jste už asi dva dny, pokud se nemýlím," zauvažoval nahlas a já přikývla. Otočil se vydal se pryč. Stála jsem tam jako přikovaná. Rukou mi pobídl, ať ho následuji. 

Po celou dobu, co jsme šli, bylo zvláštní ticho. Nikdo nevěděl, co říct. Ticho jsem prolomila až já, když jsem se mu chtěla omluvit. 

"Omlouvám se za to, jak jsem na vás vyjela," řekla jsem a pokýval hlavou, že to chápe. Pořád byl zticha a mě to deprimovalo. 

"Chtěla jsem vám něco dát," zalovila jsem svou levou rukou v kapse, kde jsem schovávala obálku. Podala jsem mu ji a se na mě nechápavě podíval. 

Obálku otevřel a z ní vyndal fotografii. 

"Jak-" zasekl se a zastavil. 

Byla tam fotka, kterou jsem vyfotila jednou po tréninku. Byl tam on a já. Právě teď jsme si hodil ten fotoaparát od maminky, jenž jsem našla v její krabici se vzpomínkami. 

"Děkuji," řekl upřímně, pak ale zmlkl. Nastražil uši a zaposlouchal se. Následovala jsem jeho činu a uslyšela jsem kroky. 

Vydali jsme se za tím kouzelníkem, který nemohl zůstat v posteli stejně jako já. Zabočili jsem za roh a tam stál. Harry s nějakým pergamenem. Už jsme byli skoro u něj, když zhasl hůlku a zašeptal: "Neplecha ukončena," 

"Pottere," zasyčel Snape a já se dívala na různé obrazy, které se začaly probouzet. Nechtěla jsem se na něj dívat. 

Pergamen právě držel před sebou a profesor na něj mířil hůlkou. Přemýšlela jsem, kde už jsem tenhle otrhaný a starý papír viděla. A pak mi to došlo. Měl jej Fred a George jednou, když jsem si spletla třídu. 

"Profesor Severus Snape, učitel této školy, vám přikazuje, abyste mu sdělili informace, které skrýváte!" a znovu poklepal na papír. Harry vypadal vyděšeně, když se na pergamenu objevily nápisy. 

"Čtěte," pobídl jej nevzrušeně a on se tedy dal do čtení. 

"Pan Náměsíčník skládá profesoru Snapeovi svou nejhlubší úctu a zároveň ho žádá, aby svůj frňák nestrkal do cizích záležitostí." přečetl nahlas a já se vrhla po papíru. 

Vytrhla jsem mu jej z rukou a četla další věty, které naskakovaly. 

"Pan Dvanácterák souhlasí s panem Náměsíčníkem a chtěl by pouze dodat, že profesor Snape je odporný ničema," zakroutila jsem hlavou a pokračovala jsem v přednášení vět.

"Pan Tichošlápek by rád vyjádřil svůj údiv, že takový idiot jako Snape se vůbec mohl stát profesorem," 

"Pan Červíček-" podívala jsem se na Snape a přestala číst. Oba jsme určitě věděli, co právě teď držím v rukou. 

"Je až pozoruhodně divné, jak moc se podobáte svému otci, Pottere." napřímila jsem se a nesouhlasně jsem kroutila hlavou, aby přestal. Chtěl jej vyprovokovat a docela se mu dařilo. 

"Naparoval se, neměl respekt k pravidlům. Byl to tupec, který se zajímal jen o ten svůj famfrpál. Předpisy patří pro nuly, ne pro vítěze poháru. Mozek z toho létání asi ztratil-"

"DRŽTE UŽ HUBU!" zakřičel. Lomcoval s ním vztek a vypadal, že mu za chvíli natáhne. Všechny obrazy sledovaly hádku a vypadalo to, že jim ani nevadí, že je vzbudil.

"Co jsi to řekl, Pottere?" vraždili se navzájem pohledem a já se už na to nemohla dívat. Nemohla jsem tu nečinně přihlížet. 

"Přestaňte!" vyjekla jsem a postavila se mezi ně. Aby toho nebylo málo, přišel i profesor Lupin. 

"Ach, Lupine, tohle byste měl asi vidět," vzal mi z rukou skrytou mapku a podal ji Removi. Ten se jen zachechtal, ale šlo vidět, že jej vyděsilo, když uviděl ten známý pergamen. 

"Myslím si, že ten žertovný papír si nechám u sebe a Harryho si vezmu s sebou, raději. Dobrou, Severusi," pokýval na něj, "slečno Pettigrewová," koukl se i na mě a odešel. 

"Tak jdeme se najíst," povzdechl si Severus a šel směrem, kde jsem už minulý rok šla i s McGonagallovou. 

Posadili jsme se ke stolečku a on na něj položil několik palačinek a čaj.

"Znal jste ji?" zeptala jsem se a dala se do jídla. 

"Vaši matku?" přikývla jsem, zatímco jsem do sebe cpala další. No co, mám hlad! 

"Celkově ano. Jste ji hodně podobná, hlavně chováním. Pamatuji si, že se kvůli mě pohádala s Pettigrewem," zasmál se, když si na to vzpomněl. Poslouchala jsem ho a přitom se nacpávala.

"Zrovna mi dělali, ehm, nepříjemné věci, a vaše matka přišla, a jakmile uviděla vašeho otce, začala po něm křičet, co si to dovoluje. Bylo to poprvé, co viděla jeho pravou stránku, ale pořád jej milovala. Nikdy jsem ji nepochopil, teď však všemu rozumím. Dělala to kvůli němu a vám." 

"Kvůli mě?" nechápala jsem. 

"Bylo to skoro na konec sedmého ročníku. Potter už byl s Lily. A vaše matka už čekala vás. Myslela si, že jej to změní... Chtěla, aby jste měla pořádnou rodinu." zamrkala jsem. Nechtěla jsem se rozbrečet, ale moc mi to nešlo.

"Omlouvám se," řekla jsem, když jsem poněkolikáté zavzlykala. Pokýval hlavou. 

"Někdy-někdy jsem chtěla se vším skoncovat," přiznala se a on se na mě zamračil. 

"Ještě, že jste měla rozum a neudělala jste to," zakroutila jsem hlavou a podívala se mu do očí. 

"Jsem slabá, proto jsem to nedokázala..." 

"Tohle už nikdy neříkejte, Nancy. Lauren by na vás byla pyšná." chytil mě za dlaň a já sklopila hlavu. 

Měla jsem už snědené, proto jsme šli. Necítila jsem se tak mizerně. Jídlo prostě vždy pomáhá. 

Zašla jsem za roh, když jsem uviděla Harryho u kabinetu Lupina. Zůstala jsem schovaná a slyšela jsem větu, po které mi naskočila husí kůže.

"Ten plánek nefunguje- ukázal mi tu někoho na hradě, kdo je už dávno mrtvý," 

"Koho, Harry?"

"Petera Pettigrewa.."