Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 68.

Zaskučení z vedlejší postele mě probudilo ze snění. Ale byla jsem více než šťastná, ten sen byl jedna velká katastrofa. Strčila jsem hlavu pod polštář, jako by mi to mělo pomoct utéct od dotěrných myšlenek. 

Zvedla jsem se do sedu a pobaveně sledovala Beu, jak se drží za kebuli a opakuje, že neví, co prováděla. Potichu jsem vstala a přešla k jejímu lůžku. Nechtěla jsem být pomstychtivá mrcha, ale nemohla jsem si odpustit trochu zvýšit hlas. 

"Dobré ránko," zatrylkovala jsem a ona vyjekla. I její jekot ji zabolel, proto se mi jí trochu zželelo. Přeci jen to byla má kamarádka a její bolest byla i mou. Udělala bych pro ni cokoliv, dokonce i kradla. A přesně to jsem chtěla udělala. 

Skláněla jsem se nad ní a slibovala jí tiše, že se za chvíli vrátím a bude jí lépe. Neodpověděla, ani jsem to po ní nechtěla. Jako by mi na záda dýchala smrt, jsem se vyplížila z pokoje, aniž bych udělala velký kravál. Po špičkách jsem běžela po chodbě. Nikdo tu naštěstí nebyl, jelikož bylo teprve pět ráno. 

S divoce bušícím srdcem jsem šeptala 'Alohomora'. Mohlo by mi být jasné, že by nikdo z profesorů nepoužil obyčejné zaklínadlo u svého kabinetu. Nějak jsem nedomyslela celý svůj plán. Vlastně jsem žádný ani neměla.. 

Dveře se s zavrzáním otevřely a já zajásala. Čelist mi však sjela skoro až k podlaze, jakmile jsem spatřila neznámé věci. Úplně jsem zapomněla, že Snape už není učitel na lektvary. A aby toho nebylo málo, ukázal se i on. Ten, komu to tu patřilo. 

"Ehm, hledáš něco?" mračil se. Zakroutila jsem hlavou a nervózně přešlapovala na místě. Toužila jsem se teď na místě propadnout. Začala jsem hodně litovat to, že jsem až tak moc obětavá. Ani obejít jej nešlo. Stál ve dveřích. Nebyla možnost úniku, teď jsem si to musela vyžrat sama. 

"Já-no, nevím, co říct," řekla jsem tiše a on nad mých chováním nadzvedl obočí. Odstoupil a chladně pronesl, abych šla a nikdy se o takovou hloupost nepokoušela. Horlivě jsem přikyvovala, souhlasila bych s čímkoliv, jen aby mě už nechal jít. Slibovala jsem. Pochybovala jsem, že mi věřil, sama jsem o tom pochybovala. 

Poslední, co mi řekl, mě celkem vystrašilo a nechápala jsem, jak se to dozvěděl. U něho jsem si nebyla ničím jistá. Někdy mě to až děsilo, ale byl to prostě on. 

"Příště si najdi lepší místo na odposlouchávání cizích rozhovorů," 

Pouze jsem zrudla a mou odpovědí byl útěk doprovázený jeho smíchem. Vystrašeně - i když nevím proč - jsem utíkala a jako velká voda jsem vletěla do pokoje. Nezapomněla jsem ani zakopnout o vlastní nohy. Bea po mně hodila pohledem, snažila se nesmát, ale i tak byla rozjařená. 

Postavila jsem se a uraženě si založila ruce v bok. Hraně jsem vystrčila bradu a ignorovala jsem nadávky, jimiž mou osobu zasypávala Pansy s Daphne. Bylo mi to ukradené a doufala jsem, že i můj dřívější křik je probudil. Ne, nebyla jsem zlá.. Jenom jsem jednala tak, jak si obě zasloužily. 

Po několika minutách jsme osaměly a bylo nám to fuk. Docela se nám i ulevilo. 

"Tak co ty a Marcus? Co jste to vyváděli?" usmívala jsem se jako blbec, ale Bea se zamračila a dívala se na mě jako na blázna. Zamumlala jsem pouhé 'co?'. Položila mi ruku na rameno. Začínala jsem se bát, co teď přijde. 

"Flint už tu několik let nechodí," řekla a sáhla mi s obavami na čelo. Odstrčila jsem její ruku. 

"Byl tu! Obě jsme s ním mluvily," naléhala jsem, rozhazovala jsem rukama, ale ona jen kroutila hlavou. Postavila se a zaplula do koupelny. Až pak se uráčila odpovědět. 

"Asi jsi byla až moc unavená, trubko!" smála se a já ji napučeně sledovala. S protočením očí jsem se převlékla a společně jsme poté vyrazily na snídani. Ani jsem neměla hlad, musela jsem nad tím pořád přemýšlet. Beatrice do mě loktem strčila a já konečně na ní pohlédla. Pobídla jsem ji a ona rukou máchla dopředu. 

Byl tam. Draco se s urychleně hnal pryč, vzápětí se vynořuje z davu Harry a sleduje jej. Nakrčila jsem čelo. 

"Tak jdi," pošeptala mi do ucha a já nečekala ani vteřinu. Šla jsem a snažila se toho střapatce neztratit z dohledu. Zrychlila jsem, když zabočil a vešel do umývárny. Nestihla jsem ani vejít, ale slyšela jsem rány. Vytáhla jsem si hůlku a odhodlaně jsem vstoupila. 

"Vím, žes to byl ty. Ty jsi donutil Katie!" vykřikoval Harry, já stála na těsně na prahu. Zrcadlo bylo na maděru, sesílali na sebe kletby. Všude tekla voda. Chystala jsem se zasáhnout, měla jsem je oba na ráně. Nestihla jsem..

"Sectumsempra!" nevěřícně jsem se dívala na zraněného Draca. Skučel, voda se zbarvovala a já k němu klekla. 

"C-cos to udělal?" zašeptala jsem a sledovala, jak se Draco dusí. Pohladila jsem jej po tváři. Cukla jsem dlaní, jakmile mi tělem projel proud. Znovu jsem to dělala. Zvedla jsem se a s hůlkou v ruce je tam oba nechala. V duchu jsem si nadávala. Proč? Litovala jsem jej, srdce mě bolelo při vidině jeho těla. Nestál mi za to. 

"Nestojí o tebe!" zakřičela jsem na sebe na chodbě. Byla jsem tu sama a za to jsem děkovala Bohu. Setřela jsem si slzy a hnala se na vyučování. Musela jsem na to vše přestat myslet. Ignorovat Harryho slova, která tam pronášel. Věřila jsem mu. Byl to můj nejlepší kamarád, nelhal by mi ani ostatním. 

'Jsi si jistá?' zaznělo mi hlavě. Zasmála jsem se a připadala si jako největší blázen. 

Zadýchaná a unavená jsem usedla vedle Bee. V očích jí zněla otázka. Zakroutila jsem hlavou, nechtěla jsem o tom mluvit. Byla zmatená, ale chápala to. Stejně to později ze mne vytáhne. 

Věnovala jsem se výkladu profesora Binnse a jako pilný student si dělala poznámky. V polovině hodiny jsem stejně přestala a začala se znovu zaobírat vším, co se dnes událo. Šimrala jsem se brkem po tváři a mračila se. 

"Slečno Pettigrewová," rozhlížela jsem po třídě a hledala toho, kdo mě před chvílí oslovil. Nikdo mi pohled nevěnoval. Dočista jsem se zbláznila! 

Naposled jsem zkusila šanci a otočila se po několika zavolání. Profesor tomu nedával pozornost, pořád si jel své. Zaraženě jsem následovala pryč z učebny profesorku McGonagallovou. Cupitaly jsme společně přímo k ředitelně. 

"Profesor Brumbál vás chce vidět,"

"Nechápu proč," očekávala jsem, že mi vše vysvětlí, ale ona pouze zaklepala a mě šoupla dovnitř. 

Nervózně jsem na Brumbála zamávala a on mě s pobavením pozoroval. Tohle se mi fakt povedlo!