Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 83.

V klidu jsme se přemístili. Bylo ráno, všichni jsme byli unavení, ale snažili jsme se to skrýt. Zakrývali jsme slabost. Scházeli jsme dolů z kopce, ze kterého jsme měli výborný výhled na krajinu a vesnici. Šlapali jsme neustále nahoru a dolů, hledali jsme dům Láskorádových. Vypadalo to, jako by se po nich slehla zem. Naše poslední naděje byl domeček, který se jevil strašně opuštěně. Byl na vrcholku dalšího kopečku. 

"Myslíte, že tu nejsou?" zeptal se zvědavě Ron. Byl blízko Hermiony a snažil se sebevíc, aby mu odpustila. Stejně jsem poznala, že když jsme vstávali, předstírala svůj vztek. Chtěla, aby se více snažil. 

"Přece jsou vánoční prázdniny, musí tu být," odpověděla jsem zamyšleně. Třeba měl Ronald pravdu. Možná jsme si spletli vesničku, anebo se něco stalo. 

Zakroutila jsem hlavou, abych z mysli tyhle pochmurné myšlenky vyhnala pryč. Došli jsme až k brance, kde byla připevněná cedulka 'X. Láskorád, editor Jinotaje'. Spokojeně jsem vydechla a vyšla nahoru po schodech, přímo ke dveřím, které měli upevněné klepadlo ve tvaru orla. Pravý student Havraspáru se pozná. 

 "Asi bys mohl odložit ten plášť, Harry. Mně asi těžko pomůže," řekla jsem nahlas, i když jsem věděla, že stojí za mnou. Cítila jsem jeho přítomnost za mými zády, jeho dech mě hřál na krku. 

Poslechl mě a Neviditelný plášť podal Hermioně, která jej dala do své tašky. Zhluboka se nadechl, než uchopil klepadlo a zaklepal jím na dveře. Netrvalo dlouho, když se rozletěly a my se dívali do ztrhané tváře pana Láskoráda. 

"K-kdo jste?" optal se zmateně a těkal mezi námi pohledem. Nakonec jeho zrak spočinul na Harrym, který s ním začal mluvit. Sledovala jsem je oba. Viděla jsem, jak se Láskorád třásl, nedokázal uvěřit, že tu před ním stojí samotný Harry Potter. Bylo to zvláštní, protože když jsem jej spatřila na svatbě Billa a Fleur, vypadal jinak- uvolněně a sám sebou. 

Následovali jsme jej až nahoru, kde jsme se usadili a on nám dal nějaký divný nápoj. Měl to být pravděpodobně čaj. Slušně jsem odmítla a vzala si pár sušenek, které byly na talířku vedle konvice. 

"Tak proč jste přišel?" zeptal se hned, jak se posadil také. Seděl naproti nám, pozoroval a zkoumal nás. Přišlo mi to netaktní, takhle se rozhodně nikdy nechoval. 

'Strach nás nutí dělat hrozné věci..' 

"Potřebujeme vaši pomoc, pane," řekl mu na oplátku Harry, který v ruce držel šálek a předstíral, že tekutinu v něm opravdu pije. Láskorád hypnotizoval Harryho jizvu. Vypadal vystrašeně. 

 "Ano. No, pomáhat Harry Potterovi je p-poměrně nebezpečné." sklopil hlavu, když odpovídal, nechtěl se nám dívat do očí. 

"Nejste náhodou ten, který všem říká, že jejich hlavní povinností je pomáhat Harrymu?" řekl Ron. 

Zvedl hlavu, jakmile jsem Ronalda praštila do ramene. Mohl být trochu mírnější, i když uznávám, že se mi jeho chování taky nelíbilo. Xenofílius se zadíval za něj.  Jeho zrak směřoval na bouchající a chrastící tiskařský lis přikrytý ubrusem.

"J-já," zasekl se v odpovědi. 

"To platí pro všechny ostatní, ale pro vás ne, že?" řekl Ron. Teď jsem nebyla jediná, kdo Ronalda trefil. No.. Hermiona jej spíše jen probodla pohledem, ale i to se počítá.

Xenofílius neodpověděl. Polkl a jeho oči přecházely z jednoho na druhého. Harrymu se zdálo, že právě podstupuje bolestivý vnitřní zápas.

"Kde je Lenka?" optala jsem se. Zadržel dech, zdržoval se odpovědi. 

"Lenka? Ona je dole u jezera, určitě-určitě vás ráda uvidí," mluvil rychle, že mu skoro nešlo rozumět. Pouze jsem přikývla, vynutila jsem ze sebe úsměv, který mi neoplatil. Zvedl se a odešel do jiné místnosti.