Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 76.

Dny utekly až moc rychle. Netrvalo dlouho a i já byla schopna utíkat jako kdysi. Byla jsem v bezpečí domova. I tak mě hlodal červ, který mi říkat, že nikde nebudu v suchu. Kdykoliv jsem mohla, cupitala jsem z místa na místo a pyšný pohled Rema mě vždy přesvědčil v tom, že nejsem slabá nicka. Jsem někdo, kdo nakope všem zadnice. 

O Triu nebyly ani zmínky a já byla s nervy v koncích. Bála jsem se, co se ještě přihodí. Toužila jsem je najít, hledat s nimi, již zmiňované, viteály. Vypadalo to však, jako by se po nich slehla zem. 

Seděla jsem u krbu na židli a pohlédla vedle sebe na noviny. Celou tu dobu jsem zírala na oheň a přemýšlela, dokud mě nezačaly bolet oči. Vzala jsem nový výtisk Denního věštce, který mě hned zaujal díky fotografii. Byl na ní totiž jeden moc známý chlapík. 

"Severus Snape potvrzen jako bradavický ředitel," přečetla jsem nahlas a s nakrčeným obočím jsem si pod jeho postavou projela pár řádků, které vše projednaly do hloubky. 

"Severus Snape, dlouholetý učitel Lektvarů na Bradavické škole Čar a Kouzel, byl dnes jmenován ředitelem kvůli mnohým důležitým změnám v prastaré škole. Po rezignaci předchozího učitele Mudlovských studií, Charity Burbageové, se novou profesorkou stane Alecto Carrowová. Místo učitele Obrany proti černé magii převezme její bratr, Amycus Carrow."

"Proč jsi mi to neřekla dřív? Doro, nemůžu-nemůžeme.." ze čtení mě vyrušil hlasitý rozhovor Rema a Tonksové. Odložila jsem novinový plátek zpátky na stůl a vydala se za nimi. Náměsíčník rozhazoval rukama, zatímco Dora se objímala pažemi. 

"Co když bude-"

"Reme, přestaň, prosím! Je to naše miminko. Budeme ho milovat, i kdyby byl vlkodlakem," šeptala zničeně, ale bylo mi jasné, že byla i dotčená. Taky bych byla. Netrvalo dlouho a došla mi pointa jejích vět. Oni budou mít mimčo! 

"Kam jdeš?" zeptala se jej. Koukala jsem na Rema, který si bral svůj kabát. Chytila jej za paži, ale on se ji vytrhl. 

"Tady nebudu ani minutu." řekl naštvaně. Pořád si mě nevšimli. Opírala jsem se o stěnu a čekala, kdy konečně můžu zasáhnout. Natahoval se po klice, neustále na sebe křičeli a já obdivovala Doru za to, že se ještě drží na nohou a nepláče. Pouze já jsem asi byla taková citlivka, co všechno moc prožívala.

Odlepila jsem se od zdi a přešla k nim blíž. Nadechovala jsem se. Už jsem to nemohla vydržet. Bála jsem se, že řekne jeden z nich něco, co potom nebudou moct vzít zpátky a zbytečně si tím jen ublíží.

"Tak dost!!" vyjekla jsem a oni mě až teď vzali na vědomí. Konečně! Určitě jsem je vylekala, protože se poplašeně otočili mým směrem, v očích měli hrůzu. Věděli, že jsem vše slyšela, ale byli potichu. 

Přiskočila jsem k Removi a kabát mu dala zpátky na věšák a znovu zamkla hlavní dveře. Snažil se něco namítnout, ale můj vražedný pohled jej umlčel. Nikdo mi neuvěří, že měl strach z malé sedmnáctileté holky. Dostrkala jsem je oba do kuchyně. Na Doru jsem byla samozřejmě opatrnější, nedloubala jsem do ní, jen ji naznačila, ať nás s Náměsíčníkem následuje. 

"Sedni si a ty se uklidni. Proboha, jste dospělí, začněte se tak chovat!" vyprskla jsem po chvilce klidu, které panovalo v místnosti. 

"Všechno se vyřeší a-"

"Tady není nic k řešení!" odporoval Remus. Dora si složila hlavu do dlaní a já před ní s úsměvem položila sklenici džusu. Hltavě se napila. 

"Právě že ano. Je tu toho hodně. Oba mějte chladnou hlavu a poslouchejte mě. Společně vše zvládneme, chápu, že teď v tuto dobu se to moc nehodí mít malého drobečka, ale děti jsou štěstí. Budu vám kdykoliv pomáhat, o cokoliv si můžete říct. Hlavně nedělejte ukvapené závěry, prosím." vydechla jsem, když jsem skoro vše, co jsem měla na srdci, řekla. 

"Nemůžu žít s pocitem, že bude zrůda jako já.." zamumlal Remus a já mu dala pohlavek. Zakabonil se a já na něj vyplázla jazyk. Ano, tohle bylo moc dospělé gesto. 

"Žádná příšera, ale tvoje holčička nebo chlapeček. V tvých očích tak nikdy nebude vypadat, jelikož ty jej budeš zbožňovat. Bude mít tátu a mámu, kteří jej neopustí a strašně milou tetu, která při něj bude stát při každé hlouposti, protože tohle rodina dělá. Pomáhá si a někdy každý potřebuje být milován, poněvadž se pak necítí sám a na nic...Omlouvám se," poslední slova jsem zašeptala, neboť mi více nával slz nedovoloval. Následovalo objetí. 

"To já jsem blbec, Nancy." bědoval Náměsíčník a já se v duchu uchechtla. 

"Jsi. Kdybys odešel, nemusel by ses vrátit. A my tě potřebujeme, všichni tři." řekla jsem mu do hrudi, mezitím Dora smrkala do dalšího kapesníčku, který si vyčarovala. Zasmála jsem se se slzami v očích. Odtáhla jsem se od něj. 

"Copak si dáte, budoucí mamino, k večeři?" pokus o chabý vtip. Následovala nálož papíru, která se trefila přímo do mého obličeje a smích od Rema. 

Kuchtila jsem nějaké dobré jídlo, mezitím si ti dva šeptali milostná slůvka do uší. Rem hladil přes svetřík, zatím ploché, bříško. Snažila jsem se o palačinky a vyšly z toho nakonec lívance. Bohužel, no..

Zatímco oni jedli, já přemýšlela, když jsem vidličkou dloubala do jídla. Bylo to zvláštní. Chyběla jsem tam a litovala jsem, že jsem se nerozloučila. 

"Co se děje?" Dora spolkla své sousto a hned se mě ptala, proč nejím. 

"Nejsem tam.. Co teď asi dělá Bea? Bojím se o ni, když je Severus teď ředitelem a-"

"Počkat! On je ředitelem Bradavic?" vyjekl překvapeně Remus. Zněl trochu jako holka, ale přešla jsem to bez zasmání. Pouze jsem přikývla. 

"Ona to zvládne a kdo ví, třeba se zase potkáte." oznámil mi. Teď bych jedla ve Velké síni. Mohla bych se smát, i když pravda byla taková, že bychom tam seděli jako blbci. Smrtijedi by na nás čuměli, hledali si své první oběti. Zatřásla jsem se a opravdu se hrozila toho, co se v Bradavicích děje. 

"Zítra musím jít na Ministerstvo kvůli-" nakousl nové téma Náměsíčník, ale já jej ihned přerušila. Dneska jsme si až moc skákali do řeči. 

"Můžu jít taky?" s rozzářenýma očima jsem na Rema pohlédla. Byla to věčnost, co jsem vytáhla paty z bytu a začínalo mi tu, bez nadsázky, hrabat. S otázkou v očích koukl na Doru, která pomalu přikývla. Těšila jsem se, ale něco mi říkalo, že to bude hrůza. Kdyby něco, hůlku mám a jsem připravená se bránit. Konečně..