Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 53.

Bylo to sedm zpropadených dní. Uběhl jenom týden, ale mě to přišlo jako několik dlouhých let. Hned po plese jsem jako bláhová chtěla najít Draca a vše mu vysvětlit. Přišla jsem si jako husa, když jsem jej našla, jak je přitisknutý s nějakou osobou v rohu a zkoumá jí ústní dutinu. Byla to samozřejmě Pansy. 

Ten den jsem běžela pryč ubrečená. Vzdal to a přesně to jsem chtěla. Toužila jsem, aby přestal bojovat a zapomněl na mě. Tak proč jsem se sakra cítila zlomeně?! Proč jsem chtěla vše vrátit a začít úplně od znova? Proč si se mnou mé srdce hrálo? 

Nebyla jsem však jediná, pro kterou tento ples znamenal částečnou pohromu. V běhu byly mé vlasy v háji, ale více mě zajímala Hermiona, která plakala na schodech. Přistoupila jsem k ní. Měla hlavu v klíně a vzlykala. Ani nezvedala svůj pohled, pouze hnusně začala mluvit. 

"Další kdo si chce ze mě utahovat a zkazit mi večer?!" podívala se nahoru a jakmile uviděla, že jsem to pouze já, vydechla a posunky mi naznačila, abych se k ní posadila. Určitě si taky všimla mých zarudlých očí a doufala jsem, že nemám řasenku všude po obličeji. 

"Co se stalo, Nancy?" zeptala se jemně a po pláči už nebylo ani stopy. Nevydržela jsem to a objala ji. Všechno bylo ztracené. Točila se mi hlava a pamatuji si, že jsem Hermioně řekla vše. Úplně. 

Někdo mi luskl před očima a já se rozhlédla. Hledala jsem svého narušitele, jenž mě vyrušil z přemýšlení. Koukla jsem se na Harryho, jak si ke mně sedá. Byla jsem ve své myšlenkové bublině v druhém patře, blízko koupelny pro prefekty. Netušila jsem, co tu dělá, ale v této chvíli mi to bylo i jedno.

"Co se děje?"snažil se mě pohladit po ruce a zamračil se, když jsem svou dlaní ucukla před jeho dotykem. Pokrčila jsem rameny, vzápětí jsem odpověděla jednoduchým a nepřesvědčivým 'nic'. 

Harry se nikdy neuměl vyznat v lidech. Avšak já jsem byla pokaždé výjimkou. Četl ve mně jako v knize. Bylo tím pádem očividné, že mě prokoukl. 

"Je to kvůli Malfoye, že? Slyšel jsem o něm a Pansy.." na konci zamumlal a já se mu nesnažila ani lhát. Trápilo mě to víc, než bych chtěla. 

"Nechci na něj myslet, ale nejde to. Bolelo to, když jsem je viděla, jak-" ani jsem to nechtěla doříct. Harry mě pochopil a to bylo hlavní. Objal mě lehce kolem ramen. Položila jsem mu hlavu a jeho rameno. Nasála jsem jeho vůni a spokojeně jsem vydechla. Slyšela jsem, jak se zasmál. 

"A co tu vlastně děláš ty?" zeptala jsem se jej a on z brašny vytáhl zlaté vejce, které ukradl v prvním úkolu. Tázavě jsem na něj pohlédla. 

"Zjistil jsem pár informací, přece jen, druhý úkol už je skoro tady," zničeně řekl a já se k němu ještě více přitulila. Držel mě jako bych byla to nejcennější, co existuje. Jako bych byla porcelánová panenka a on mě ochraňoval před rozbitím. 

Pohladila jsem jej po tváři a před tím, než jsem jej políbila, jsem mu do úst zašeptala, aby si dal pozor. Naši chvilku musel jako vždy někdo narušit. 

"Wow! Uklidněte se nebo se tu ještě sníte!" odtáhli jsme se od sebe a Harry naštvaně pozoroval Freda s Georgem, kteří se tu záhadně objevili. Vtěsnali se mezi nás a přes oba přehodili jednu ruku. Cítila jsem se nepříjemně, když mi Fred přejížděl po paži. Propalovala jsem ho pohledem, zatímco se jeho dvojče bavilo s Harrym. 

Zvedla jsem se a oznámila jim, že si půjdu dát večeři. Harry se ještě dotazoval, jestli nemá jít se mnou, ale kluci jej znovu posadili. 

"Ona to sama zvládne, je to šikovná holka," řekl ze srandy George. Fred přikývl a potichu si něco zamumlal. Raději jsem ani nechtěla tipovat, co to bylo. Zamávala jsem jim na rozloučenou a rychle pádila dolů po schodišti. Měla jsem celkem hlad, ale jak mě zaměstnával Harry, tak jsem to nějak vypustila z hlavy. 

Do Velké síně jsem přiběhla jako velká voda. Někteří se líně podívali, kdo přišel, ostatní si však hleděli jen svého talíře a vychutnávali si dnešní pochoutku, kterou připravili skřítci. Vesele jsem se posadila a nabrala si řádnou porci. Byla jsem strašný jedlík, ale doma jsme skoro nikdy nic neměli, proto se to projevilo až tady. 

Jedla jsem, když jsem si všimla, jak si to ke mně šine Snape. Rychle jsem do sebe nasoukala poslední sousto a chystala se co nejrychleji zdrhnout. 

Už jsem byla skoro u východu, ale to už jsem uslyšela jeho hlas. 

"Slečno?" oslovil mě a já se v duchu divila, že dnes mě neoslovil i příjmením. Otočila jsem se a slušně jsem se zeptala, co potřebuje. Můj hlas byl i tak prošpikován jedovatostí. Netoužila jsem po tom, si dnešek ještě více zkazit. 

"Můžu s vámi mluvit?" otázal se a já jsem byla nucena přikývnout. Přeci jen se na nás všichni koukali. Brumbál se naším rozhovorem zřejmě bavil, jelikož i na tu dálku šly vidět jeho jiskřičky pobavení, které měl v očích. 

Pobídl mi rukou, abych jej následovala. Nic jsem neřekla, prostě jsem za ním šla jako jeho ocásek. Netrvalo dlouho a byli jsme u jeho kabinetu, který mávnutím hůlkou otevřel. Vešla jsem dovnitř a on mě poté zavřel dveře. Neotravovala jsem se s tím se posadit a hned jsem na něj vychrlila, co tedy chce. 

"Potřebuji se vám omluvit. Nebylo zrovna v pořádku, když jsem vám dělal ze života.. ehm .. peklo,"

"Jsem zvyklá," pokrčila jsem bezstarostně rameny, ale uvnitř jsem vřela. Už bylo taky načase, avšak mu může být jasné, že pouhá omluva to nespraví. Otočila jsem se na odchod, protože jsem si myslela, že tohle je vše. Chytil mě za rameno. 

"Chci ti říct, aby ses přestala stýkat s Potterem," řekl a já se zasmála. 

"Chcete mi rozkazovat?!" pořád jsem mu vykala a jeho to asi neúprosně štvalo. Přikývl a já si připadala jako blázen. 

"Co ti na tom tak vadí? Nechceš, abych byla šťastná? Mám se radši trápit kvůli Ma-"

"Je to Potter!" vykřikl a já sebou cukla. V hlavě mi začínalo svítat. 

"Tak takhle to je.." zamumlala jsem si pro sebe. Zamračila jsem se a přišla k němu blíž a zabodla mu prst do hrudi. 

"Harryho mám ráda a vy to nezměníte." zasyčela jsem a vyšla z jeho kabinetu a nechala ho tam stát. 

"Vím, jak to doopravdy je a ty si díky tomu ničíš život!" vykřičel mi naposledy. Snažila jsem se jej neposlouchat. Přesně proto jsem nechtěla s ním jít. Věděla jsem, že mi nějakým způsobem ublíží.. 

Pravda bolí, co?

-----------------------------------------------

Takový ten pocit, když si uvědomíte, že zítra nemusíte brzo vstávat..♥

Tak se pochlubte, copak jste dostali od 'Ježíška'? ☺