Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 62.

"Nancy, posloucháš nás?" zabručela jsem na souhlas, přitom jsem byla ztracená ve svých myšlenkách. Neměla jsem kam jít a každý kout mi připomínal Siria. Harry na tom nebyl o moc líp a já obdivovala Rema, že se nesložil a byl pro mě oporou v těch nejhorších okamžicích, které se proměnily na celé prázdniny. 

Toužila jsem vypadnout zpátky do Bradavic, škola a učení by mě zaměstnalo natolik, že bych přestala přemýšlet nad hrůznými scénáři. Pořád jsem si to dávala za vinu, a i když mi to všichni vymlouvali, hlodal mne ve svědomí červ nedůvěry..

Seděla jsem v Doupěti, bydliště rodiny Weasleyových. Molly se mě na chvilku ujala, než bych byla schopna znovu pracovat jako normální čarodějka. Bylo zvláštní, jak většina najednou obrátila. Ron se začínal chovat v celku mile, dokonce i Ginny mě přišla jednou utěšit, když ji vzbudil můj křik. Měly jsme vedle sebe pokoje a já se vždy omlouvala, jakmile jsem spatřila její nevyspalé oči. 

Bědování Molly, jak jsem strašně pohublá a bledá, mi spíše jen přitěžovalo. Ale byla jsem ráda, že alespoň ona měla chladnou hlavu a snažila se nás dát všechny dohromady. Remus mi už párkrát vysvětloval situaci s Moodym a já kulila očima, když jsem zjistila, jak to nakonec vše bylo. Skrk užíval Mnoholičný lektvar. Přece jsem se nemýlila..

Teď jsem seděla u stolu a všichni mě pozorovali. Bylo právě jednadvacátého července. Měla jsem narozeniny. Nikdy jsem je nějak neřešila a otec také ne. Byl to normální den. Došlo mi to v sedmi letech, když jsem za otcem utíkala a v jiskřičkami v očích se ho ptala, jestli ví, co je dnes za den. Odpovědi se mi nedostalo a byly to první -a rozhodně ne poslední- narozeniny, co jsem strávila v slzách. 

Remus se na mě zadíval, jelikož mu došlo, že jsem pozor nedávala. Přisunul se ke mně blíž a starostlivě na mě hleděl. Vyhýbala jsem se jeho pohledu, zrak jsem stočila na své ruce v klíně. Moje pravá dlaň držela mé levé předloktí. V srdci jsem pocítila úlevu, když jsem si vzpomněla, jak jsem pohlížela na svou ruku a modlila se, aby tam znamení zla nebylo. 

Vyhrnula jsem si rukáv a usmála jsem, když na mé ruce byly pouze škrábance. Děkovala jsem v duchu, bylo to jako bych dostala naději. Naději, že se nemám vzdávat a nesejít na špatnou stezku. 

"Napadlo nás, že bys chtěla bydlet do konce prázdnin u mě, hm?" usmál se a já pomalu přikývla. Tonksová, jež se mi hodně líbila, byla to taková parťačka, mi rozuměla. Sdílely jsme stejné schopnosti a její důvtip a odvaha byly něco, co mi scházelo, ale i tak jsme byly skoro jako sestry. Pamatuji si i první oficiální setkání s ní. 

"Ahoj! Takže ty budeš Nancy, co? Remus o tobě hodně vyprávěl," zasmála se, když jsem zčervenala. Otočila se se zmatením na Náměsíčníka. 

"Neřekl jsi mi, že je taky metamorfomág," našpulila nechápavě pusu a já s ní. Remus blekotal, že o ničem nevěděl a nervózně sebou šil. Obě jsme mu věřily a společně jsme se nad rozpoložením Rema zasmály. Ptala jsem se ji, jak to poznala. Odpověděla, že to má v nose..

"Neutíkej nám do vzpomínek, drahá," napomenula mě s úsměvem Molly a já se zasmála. Všichni vykulili oči a já si připlácla dlaň na ústa. Poprvé, co jsem se od srdce zasmála. Úlevně jsem si vydechla, když nikdo nepřipomněl mé narozeniny. Vlastně jsem to ani nikomu neřekla. Díky Merlinovi za to! 

Skupinka se rozešla do svých pokojů a Molly se chystala udělat večeři. Tenhle rádoby výslech zabral více než dvě hodiny trápení. Remus mě ještě pohladil po rameni. Osaměla jsem a s povzdechem jsem se zvedla a šla se usadit do pokoje. Vyšla jsem schody, když mě před dveřmi zastavil hlas. 

"Chceš mu psát, že?" otočila jsem se a zakroutila jsem očima, jakmile jsem uviděla zuřivý pohled Harryho. Neměla jsem teď náladu na jeho žárlivé scény. Nic jsem nedělala, ale on hlídal každý můj krok a vždy, když na mě někdo mluvil, přidal se, jako by něco kontroloval. Něco přede mnou tajil, avšak já jsem tomu chtěla později přijít na kloub. 

"Ne. A i kdyby, tobě to může být jedno," odsekla jsem a pomalu se natahovala ke klice, abych mohla vstoupit. 

"Nezajímal se!" vyhrkl a já se nechápavě zamračila. Natočila jsem k němu hlavu a o přišel blíž. 

"Bylo mu fuk, že nejsi v Bradavicích, místo toho řešil dutinu Pansy," hnusně šeptal a mě se jeho slova zarývala do srdce. Jako ozvěna se ozývaly v mé hlavě a já byla bláhová, že jsem jeho slovům uvěřila. 

"Jsi mu ukradená. Byla jsi pro něj jen hra. Chtěl ti jen ublížit a zmást ti hlavu. Dovol mi, abys byla zase moje," zašeptal něžně, chtěl mě pohladit, ale já sebou cukla. Uhla jsem jeho dlani a on ji smutně sklápěl dolů. 

"Teď jsem strašně zmatená, Harry. Dej mi, prosím, čas." řekla jsem, než jsem se zavřela v pokoji. Uslyšela jsem ještě jeho povzdech. Zakroutila jsem hlavou nad svých chováním. 

Harry byl milý, staral se o mně, ale necítila jsem k němu to, co bych měla. Znamenal pro mě mnoho, ale opravdu bych si třeba s ním představila svou budoucnost? Asi ne..

Draco byl..prostě Draco, ale i u něj byly pochyby, že není ten pravý. Byl mojí první láskou, ale ty většinou rychle skončí. Byla jsem úplně na šrot se svými city. Raději bych řešila špatné známky, než to komu opravdu patří mé srdce, a komu jsem jej ochotna dát. 

Z krku jsem si odepnula dárek od Harryho a dala do šuplíku k druhému řetízku, jenž mi dal Draco. Byla jsem rozhodnutá neřešit žádné vztahy, bylo důležitější se zaměřit na Voldemorta. Ten byl teď hlavním problémem. 

Vzala jsem si do ruky knihu a jakmile mi došlo, že v rukou držím znovu maminčin deník, začetla jsem se. Nevěřícně jsem koukala na všechny ty písmenka. Nejvíce mě vyděsil poslední zápis.

'3.9. 1984

Peter se poslední dobou chová divně. Hlavně od rozhovoru s Luciusem. Vždy jsme si vše říkali a já jsem teď zmatená, když mi zamlčel, o čem spolu mluvili. Dochází mi, že jej vlastně přestávám znát a začínám se bát. Jedno je jisté- ochráním svoji holčičku před každým, i kdybych měla kvůli tomu i zemřít. '

Zaklepání na dveře mě donutilo zavřít knihu a otřít si slzičky. Vyzvala jsem osobu dál. Fred s Georgem se na mě culili a zašvitořili, že je čas jít. Měla jsem tu jen maličký batoh. Přinesl mi jej Remus, abych měla nějaké své věci u sebe. 

Přikývla jsem a hnala se dolů po schodech. Všechny jsem objala, kromě Harryho. Věděla jsem, že bych v jeho náruči strávila hodně dlouhou dobu. 

Zamávala jsem jim a společně s Remem a Tonksovou jsme se přesunuli k nim. 

Nestihla jsem ani mrknout a už jsem jela ve vlaku do Bradavic a oba na mě mávali se slzami v očích. Bála jsem se tohoto ročníku. Nejvíce však setkání s Dracem. 

-----------------------------------------------------------------------------

Takže tohle je poslední díl v roce 2016! :O Páni je neuvěřitelný, co jste za skoro půl rok dokázali! ♥

Strašně moc vám děkuji, bez vás bych asi neobjevila, že mě baví psaní. ☺ Přeji vám hezký start do nového roku, ve kterém se spolu uvidíme :D

Taková malá otázka, která mě hlodá asi od začátku prosince:

Chtěli byste po skončení této knížky pokračování? ☺♥ 

Plánuji i další příběhy, ale uvidím, jak se mi povedou zpracovat myšlenky..:D

Děkuji vám za úžasných 13 tisíc přečtení! Jste úžasní! ♥♥

-N. xx