Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 93.

Vyběhla jsem a rozhlížela se okolo. Bylo tu pár žáků, kteří se potulovali po chodbě, protože se potřebovali vzdálit od všech těch nevinných mrtvých. Harry však nikde nebyl. Ta jeho střapatá palice tu chyběla a já si v duchu nadávala za to, že mi ani neřekl, kam pádí. 

"Hledáš Pottera, že?" otočila jsem se za hlasem. Draco si to mířil ke mně pomalým krokem. Vypadal ztrhaně, ale i tak mě něco nutilo jej přestat litovat. Druhá část však chtěla jeho rány políbit.. 

Byla jsem tak strašně zmatená! Jednou byl milý, choval se stejně, jako když býval se mnou, a pak se zas změnil na toho arogantního blbečka. Ublížil mi, ale i přesto moje srdce splašeně tlouklo, když byl poblíž. Nechápala jsem samu sebe. 

"Viděl jsem ho, jak běží pryč po schodech nahoru. Vypadalo to, že nechce být rušen," zauvažoval nahlas a já jej pouze sledovala. 

"Díky," poděkovala jsem a on přikývl. 

"To byla samozřejmost." odpověděl pohotově. 

"Nemyslela jsem jen toto. Děkuji za to, že jsi mě držel, jinak bych to asi opravdu nezvládla.." zasmála jsem se a on se mnou. Alespoň jsem se dokázala usmát.. Stáli jsme jako hlupáci uprostřed vchodu do Velké síně, proto jsme vyšli po schodech kousíček nahoru a opřeli se každý o zeď.

Zaklonila jsem hlavu, zavřela oči a vyčerpaně vydechla. Přemítala jsem si v mysli, kam by tak mohl Harry jít. Nahoře nic zajímavého nebylo. Cítila jsem na sobě něčí pohled, a tak jsem rychle otevřela očka. 

"Co?" zeptala jsem se Draca s červenými tvářemi. Sledoval mě se zaujetím a ani když jsem jej přistihla při činu, zrak neodvrátil. Nepochybně jsem byla rudá jak rajče. 

"Jsi tak nádherná," usmál se. Moje vykolejení jej nepochybně pobavilo, protože se neustále culil. 

"Neříkej to," odsekla jsem naštvaně a neustále těkala pohledem někam pryč. Nesnášela jsem dlouhé a nepříjemné pohledy z očí do očí. Cítila jsem se nepříjemně a toužila jsem se vypařit. 

"Proč? Je to pravda," obořil se na mě, ale nemračil se. Odpovědi se nedočkal, prostě jsem sklopila hlavu a svůj zrak jsem zabodla do špiček mých okopaných tenisek. Prsty mi zvedl bradu.

"Čeho se pořád bojíš, Nancy?"  zeptal se a já se zasekla. Nemohla jsem říct pravdu, to rozhodně ne. Měla jsem sucho v puse. Zalhat by bylo snadné, musela jsem to zkusit. 

"N-ničeho," zakoktala jsem se, proto bylo lehké poznat mou lež. Nikdy jsem neuměla dobře lhát. 

"Já bych ti už nikdy neublížil. Ani nevíš, jak mě mrzí -" 

"Raději ani nepokračuj," zaprosila jsem a on zmlkl. Podívala jsem se za jeho rameno, jelikož jsem měla výborný výhled ze schodů na okolí. 

"Rone, kde je Harry?" vypálila jsem křikem na něj, když byl s Hermionou blízko nás. Leknutím oba nadskočili a já pouze pozvedla obočí nad jejich chováním, které bylo více než divné. 

Chvíli na mě mlčky čuměli, koukali na Dracovu paži u mého pasu, která si mě jemně tiskla k jeho tělu. Netrpělivě jsem vyčkávala, ale uvnitř mne jsem křičela, ať si pospíší. 

"Šel do Zapovězeného lesa. Ukončit to," Mia potichu vzlykla, když to Ron vyslovil. V hlavě mi proběhly nejrůznější scénáře a ani jeden z nich nekončil dobře. Trošku rychlejším tempem jsem chtěla proběhnou kolem dvojice mých kamarádů, ale Ronald mě chytil za předloktí.

"Říkal nám, že s ním nemáme chodit, Nancy," vysvětlila mi tichým hlasem Hermiona. Zakroutila jsem nevěřícně hlavou.

"Vy jste se dočista zbláznili!" obořila jsem se na ně a oni si vyměnili své vševědoucí pohledy. Protočila jsem prostě očima a chystala se sejít kvapem schody a běžet do Zapovězeného lesa. Avšak vzpomněla jsem si, že tu nejsem sama. 

"Draco," řekla jsem a on přešel blíž. Sešel těch pár schodů a své ruce mi položil na můj pas. Láskyplně se díval do mých očí a já do těch jeho. 

"Neodcházej," zašeptal mi do tváře a svůj nos si otřel o ten můj. Usmála jsem se. Mé srdce plesalo a já až teď pochopila, jak to maminka myslela. Nezáleží na tom, jaký ten člověk je, záleží jak se chová k osobě, kterou miluje. Bylo to vůbec to správné slovo? Milovat? 

"Je jako moje rodina, nemůžu jej nechat ve štychu." vysvětlila jsem mu a pomalu se od něj odlepila. Smutně pokýval hlavou, že to chápe, ale asi až po půl minutě se mne přestal svými dlaněmi dotýkat. 

Šla jsem dolů do schodech. Chci to opravdu takhle ukončit? Co když jej už potom neuvidím? Copak se musím sama sebe pořád trápit? Je to přesně tak, jak já chci? Odpověď zní ne. Musela jsem to udělat, než bych ztratila všechnu svou odvahu..

POHLED TŘETÍ OSOBY:

Nancy se urychleně otočila a vyběhla zpátky nahoru přímo za Dracem Malfoyem, vlastníkem jejího srdce.

"Co -" 

Zbytek Dracovy věty se ztratil v jejích ústech. Toužila jej políbit, naposled si zapamatovat jemnost jeho rtů. Chvíli byl chlapec zmatený, poté si ji přitáhl k sobě blíž, náruživě laskal její rty. Svou dlaní Nancy projížděl po tváři a do polibků se usmíval. 

Dívka slastně přivírala oči, když cítila jeho splašený tlukot srdce. Když už oběma pomalu docházel kyslík i čas, oddělili svá ústa od sebe. Draco si opřel čelo o to její. Jeho oči byly pořád zavřené a jeho rtech stále zůstával úsměv. 

"Teď už tě definitivně nepustím," zašeptal. Jeho ruce ze širších boků zmizeli. Dívka se rozmýšlela, zda odpovědět. Bála se své pocity vyslovit nahlas, i když si byla jistá svými myšlenkami. Toužila po tom dnem nocí, teď si nemusela nic nalhávat. 

Než však stihla říct tu těch pár slůvek, které v sobě dusila už dlouho, mladík ji přeběhl. 

"Až tě zase raní, tak za mnou nechoď," Draco se zamračil, když tuto větu vypustil z úst, ale nemohl to vrátit. 

"Miluji tě."  špitla potichu na rozloučenou. Byla si jistá, že ji i tak zaslechl. Tentokrát opravdu kvapem seběhla schody. 

Draco si povzdechl a svou rukou si zajel do svých světlých vlasů. Byla pryč. 

"Co si to nalhávám, vždy tu pro tebe budu, Nancy. Jsi moje všechno.." řekl si víceméně sám pro sebe, ostatní si hleděli svého. 

Mezitím co si Malfoy mladší vytáhl hůlku a vydal se něco dělat, aby na většinu špatných věcí zapomněl, Nancy běžela dolů přes ztrouchnivělou hájenku přímo do Zapovězeného lesa. Avšak za běhu si pořád prsty přejížděla po rtech, kde neustále cítila chuť Dracových rtů.

Chutnal jako ta nejúžasnější vanilka na světě, protože patřil jenom jí..