Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 23.

"Už se probouzí?" 

"Pšš..!" 

Převalovala jsem se v teplé posteli a spokojeně oddechovala. Dlouho jsem se tak dobře nevyspala. Poprvé za třetí ročník, co jsem neměla noční můry. To byl taky důvod mé ospalosti. Bylo to hrozné a taky si to vybralo svou daň. Omdlela jsem přímo v hodině!

Zavrtala jsem hlavu do polštáře a znovu usnula. Modlila jsem se, abych teď měla zase hezké sny. Bohužel mám vždy smůlu..

Seděla jsem v ředitelně a nervózně jsem tikala pohledem na profesora Brumbála a mé přátele. Za okny byla tma a kapičky deště rytmicky narážely do barevného skla. 

"Můžu to vysvětlit," otočila jsem se na ně, ale profesor jen zakroutil hlavou na znak nesouhlasu. 

Sklonila jsem hlavu a potichu plakala. Cítila jsem, jak mi hoří tváře, ale já pořád plakala. Myslela jsem, že se mi uleví, ale bylo to pořád jen horší a horší. 

Stála tam i ona. Dívala jsem smutně a po jejím líci stekla jsem neposlušná slza, kterou se ani nesnažila setřít. 

"Snažila jsem se tě vychovat jako hodnou holčičku, ale ty ses proměnila ve zrůdu!" poslední slovo vyplivla. 

"Proč? Nebyli jsme snad přátelé?" nechápal Harry a kroutil hlavou. Rozhlížela jsem se hledajíc někoho, kdo by se mě zastal. 

"Já věděl, že jsi stejná jako Malfoy. Stejně zkažená." řekl Ronald a Hermiona zavzlykala.

Pravda vyplula na povrch. Už věděli všechno. Kdo doopravdy jsem. Zrádcova dcera.

Zmateně jsem vystřelila do sedu a vyděšeně lapala po dechu. Cítila jsem, jak zběsile mi buší srdce, proto jsem si na hrudník přitiskla svou dlaň. A opravdu- bilo jako o závod. 

Snažila jsem se zklidnit svůj tep i dech, ale měla jsem pořád před očima ten znechucený pohled Harryho, zklamaný pohled Hermiony a vražedný pohled všech ostatních. 

Když bylo vše celkem v pořádku, pomalu jsem otevřela oči. Naproti mě bylo celé nebelvírské famfrpálové družstvo a pár fanoušků, a pak na lůžku seděl poškrábaný Harry. 

"Proboha!" vydechla jsem a rychle se postavila, což nebyl zrovna dobrý nápad. Ihned se mi zatočila hlava. Chytila jsem se za hlavu a zaskučela. 

Dveře se otevřely a madam Pomfreyová mě probodla pohledem.

"Máte odpočívat, slečno!" okřikla mě a já sebou cukla. Zčervenala jsem a slušně se omluvila. Nešla jsem si lehnout a přišla jsem blíže k posteli, kde byl Harry. 

Ignorovala jsem pohledy jeho kolejních spolužáků a vražedný pohled madam. 

"Co se ti stalo?" 

"Mozkomorové byli na zápase a nějak zaútočili na Harryho, a pak jsme viděli, jak padá z několika kilometrové výšky.." vychrlil vše na jeden nádech Neville a já se na něj děkovně usmála. Věděla jsem, že Harry by to popsal jako normální utkání. 

"Pacienti potřebují být v klidu a nestresovat se, měli byste už odejít." oznámila všem Pomfreyová a všichni z povzdechem pozdravili Harryho a z ošetřovny odcházeli jako zástup zombies.

Do rukou nám pak ještě dala jeden lektvar.Posadila jsem na jeho postel, když mi udělal místo. Hned jsem do sebe břečku šoupla, zatímco ten vedle mě se jen šklebil.

"Moje koště je v háji.." řekl najednou, jak jsem pokládala prázdnou sklenici na stolek. Překvapeně jsem zamrkala. 

"To je mi líto.." upřímně jsem se na něj podívala a on mi pohled oplácel. Seděli jsme v tichu, dokud se nezačal vyptávat.