Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 72.

NANCY: 

Ležela jsem nehybně na zádech a koukala do stropu. Kolem mě byly hlasy, ale já je nevnímala. Se slzách v očích jsem sledovala oprýskanou omítku. Všechny vzpomínky vypluly na povrch a já mrkala jako o život, abych zabránila pláči. Osoby procházely okolo mého lůžka na ošetřovně. Nevím, kdo všechno tu byl. Nikdo se nepokoušel navazovat se mnou konverzaci. Byla jsem jako v mlze. Cítila jsem se tak prázdná, jako by mě Draco a Severus svými činy vyprázdnily. 

"Nancy? Prosím, podívej se na nás," pocítila jsem na své dlani dotek, proto jsem konečně otrhla zrak a stočila pohled na Rema s Tonksovou. Za nimi bylo ještě několik osob, ale zaměřila jsem se právě jen na ty dva. Jediní, kdo mi zůstali. A já přísahala Bohu, že ani jednoho z nich mi nevezme. 

"Co se stalo, broučku?" zeptala se s mírným úsměvem Tonksová. Obdivovala jsem ji za to, že i přes všechny ty hrozné věci se dokáže pořád stejně krásně usmívat. Tahle věta, kterou vypustila, byla spouštěč slz. Oba se zhrozili, nevěděli, co udělali špatně. Oni nic, to já. Mohla jsem zasáhnout už, když jsem viděla znamení od Draca. 

"Omlouvám se. Je to moje vina," plačtivě jsem pronesla, ale to už mě Remus hladil po vlasech a konejšil mne. Byla jsem za to ráda, ale i tak ten hnusný pocit neutichal. 

"Takhle nemluv. Můžeš nám říct, co se tu událo?" otázala se znova a já pomalu přikývla. Uklidnila jsem svůj dech. Ruce se mi třásly, když jsem mluvila. Nedívala jsem se jim do očí, soustředila jsem se na protější stěnu. Byla skoro jako moje plátno, kde se promítaly všechny okamžiky ještě předtím, než jsem omdlela před Hagridovou hájenkou. 

"Severus, Draco. Ublížili mi," mumlala jsem potichu, nebyla jsem schopna slova. Každé polknutí mě bolelo. Nikdy jsem se takhle po kletbě, která se nepromíjí, necítila. Tohle byla psychická bolest, nejhorší ze všech. 

"Sna-snape zabil na věži Brumbála. B-byla jse-em tam i s Har-harrym. Nejdříve to měl udělat Draco, a-ale nedokázal to. B-běžela jsem pak za nimi a on na mne použil Cruciatus," vzlykala jsem a ke konci jsem si složila hlavu do dlaní a poddala se pláči. Uslyšela jsem šepot, někdo dokonce i vyděšeně zalapal do dechu. 

"Nancy," zaslechla jsem, poté jsem byla v něčí náruči. 

"Nedokážu tomu uvěřit! Já si myslela, že Brumbál ví něco víc, když mu tak bezmezně věřil," vztekala se McGonagallová. To ona mě držela. Sama měla co dělat, aby se také nesložila. Byla vždy tak silná na rozdíl ode mě. 

Konečně jsem se rozhlédla po ošetřovně. Madam Pomfreyová měla hodně práce s ošetřováním. Bylo nás tu mnoho zraněných. Přeci jen tu předtím nebylo těch smrtijedů málo. Neville měl roztržený ret, to samé Hermiona a Ron. Někteří měli i šrámy po tvářích. Harry tu však nebyl a to mě vystrašilo. 

"Kde je Harry?" vyjekla jsem až se díky tomu pár osob vylekalo. Na odpověď jsem nečekala dlouho, Harry spolu s Ginny právě vcházeli dovnitř. Jakmile mě však spatřil, pustil její dlaň a hnal se za mnou. Klekl si k posteli a ptal se, jak mi je. Objal mě a já spokojeně přivřela oči. Cítila jsem na sobě pohledy, proto jsem otevřela slabě očka. Ginny s Ronem mě propalovali. 

Hned co jsme se od sebe odlepili, posadili se společně s Ginny na židli. Harry řekl i svou verzi a já zničeně poslouchala, jak se bezbranně pral se Severusem. Podívala jsem se vedle. Ležel tam nějaký mladík se zrzavými vlasy. Nepochybně to musel být Ronův bratr. Netušila jsem, co tu dělá. Přeci jen vypadal o dost starší. 

Hemžilo se to tu lidmi, přibyli i manželé Weasleyovi a podle všeho se muž jmenoval Bill a Šedohřbet jej napadl. Všem v mysli plynula otázka, jestli bude i on později vlkodlakem. Nikdo nevěděl odpověď, tu ukáže až čas. 

Zkroušeně jsem je pozorovala. Bylo mi jich tak líto. Štvalo mě, že jsem s tím nemohla nic dělat. Sama jsem nemohla vstát z postele a to mě děsilo. 

"Reme?" vykulila jsem oči, když mi došlo, že opravdu nemůžu pohnout nohami. Zabručel, že mě poslouchá. 

"Necítím nohy," zašeptala jsem a dlaň si přitiskla k ústům. Strhla jsem ze sebe přikrývku a pokusila se zahýbat prsty. Palec se sice trochu hnul, zbytek nic. Na výkřik Hermiony přiběhla Madam Pomfreyová. Drmolila jsem, ona kývala hlavou. Štípla mě do nohy. Pocítila jsem malou bolest, i tak by mě to normálně bolelo více. 

"Proboha, dítě," běžela do svého kabinetu, poté přispěchala s nějakým lektvarem, který jsem bez okolků vypila na jeden zátah. Hned poté mi přikázala se prospat. Lehla jsem zničeně a zakryla se pokrývkou. Byla už studená, ale mně to bylo fuk. Více mne trápily mé dolní končetiny. Nechápala jsem, jak se to mohlo stát. Co když už nebudu moct chodit?!

Remus a Tonksová stáli vedle mě. Každý z jiné strany a drželi mě za ruku. Slibovali, že vše dobře dopadne a po konci tohoto ročníku, už nebudu muset studovat. Můžu být s nimi, budou se o mně starat. Kroutila jsem hlavou na nesouhlas. Nechtěla jsem jim dělat ještě větší problémy. Nedbali mého názoru. 

Slyšela jsem Fleur, dívku z Krásnohůlek, jak se stará o svého budoucího manžela. Byl to skutečně Bill Weasley. Nepřestala jej milovat a já se smutně pousmála. Kéž by i takový milující člověk existoval i v mém případě. 

"Vidíš, i přes to kousnutí si ho chce vzít! Je jí to jedno!" začala mluvit k Removi Tonksová a já nechápala, o co tu jde. Mlčky jsem pozorovala jejich výrazy a naslouchala jejich tiché hádce.

"Říkal jsem ti to už milionkrát, že jsem pro tebe chudý, starý a nebezpečný," vydechl smutně Náměsíčník. 

"Srdci neporučíš a nezáleží na číslech, hlavně, že ti je s tou osobou krásně. Netoužíš po ničem jiném, než být s tou osobou. 'Nedělej tu stejnou chybu jako já kdysi.' Takhle si mi to ve třetím ročníku řekl, ne? Nebuď mučedník, Reme." zašeptala jsem, když jsem nechtěla jejich zbytečné hádání poslouchat. Měla jsem už zavřené oči, ale cítila jsem, jak se oba na mě podívali. 

"I ta holka má větší rozum než ty!" řekla se smíchem a zároveň naštvaně Tonksová. Ucítila jsem na svém čele teplo a mně došlo, že mi Dora dala 'pusu na dobrou noc'. 

Oddala jsem se spánku a doufala jsem, že se konečně zbavím všeho zlého. Bohužel. Stoprocentně jsem ve skutečnosti křičela. Plakala jsem, když jsem sledovala krysí oči, jak mě mučí, užívají si to. Poté se pomalu měnily na ledově šedé. Už přede mnou nestál otec, ale Draco. Dělal přesně to, čeho jsem se bála. 

Mučil mě a užíval si to. 

----------------------------------------------------------------

Užijte si poslední hodiny víkendu! Zítra se pokusím zase přidat alespoň jednu kapitolku. ☺

Taky vám víkend tak rychle uběhl? To je strašné..Zároveň se už pomalu blížíme ke konci první knížky. :(  

Děkuji vám za všechno! Dneska jsme překonali hranici 18k přečtení! ♥ Jak to sakra děláte? :D

S láskou, N. ♥