Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 29.

Rychle jsem vystřelila do sedu a snažila se zklidnit svůj zběsilý tlukot srdce. Vrtěla jsem hlavou ve snaze dostat myšlenky na sen ven z mé mysli. Třásla jsem se po celém těle a plakala. Bylo mi jedno, že jsem spala jen pár hodin a je ještě tma. Potřebovala jsem se někomu svěřit, teď hned. 

Vylezla jsem z postele a vyběhla z pokoje ven bez toho, abych některou z holek probudila. Plížila jsem se, tedy snažila jsem se, potichu. Samozřejmě jsem zapomněla hůlku, takže jsem se musela spoléhat na to, že znám společenskou místnost do puntíku a nenarazím do nějakého předmětu.

Jako vždy jsem zklamala. 

Tak trochu jsem porazila dřevěný stoleček s vázou a tříštění skla se rozlehlo po celém prostoru. Snažila jsem se jej poslepu najít. Raději jsem si klekla, abych nenarazila do něčeho dalšího.

"Co blbneš?" uslyšela jsem a kvapem vstala. Dotyčný byl moc blízko, takže jsme se srazili hlavami. 

Oba jsme zaskučeli a já se potichu omlouvala. Jeho hůlka se rozzářila a já se dívala do ledově šedých očích. Tentokrát nebyly takové jako jsem je znala. Byly opravdu mrazivé. Žádná kapka něhy, nic. Věděla jsem, že jej postupně ztrácím, ale myslela jsem si, že je to správně. 

Jako vždy jsem se pletla. 

Nechtěla jsem se s ním vybavovat. Nemohla jsem, jelikož mi právě na srdci leželo několik slov, které by nám mohly navždy změnit život. 

Cupitala jsem po chodbě. Nevěděla jsem jistě, že tam bude, ale za zkoušku jsem nemohla nic dát. 

Zaklepala jsem na jeho kabinet a nervózně přešlapovala. Země byla studená, ale mě to ani nevadilo. Cítila jsem se mizerně a chlad z nohou na mě působil jako lék. 

Uslyšela jsem lenivé, možná až unavené, kroky, jak se blíží ke dveřím. Děkovala jsem v duchu všem svatým a to už jsem se dívala do tváře profesora. 

"Slečno, ehm, Pettigrewová, co tu děláte?" zeptal se a já jsem se už neudržela. Rozbrečela jsem se před ním a on mě pobídl, abych vstoupila do kabinetu. 

"Omlouvám se, pane profesore, ale nepočká to. Musím to ze sebe dostat. Potřebuji se svěřit," vysvětlila jsem mu plačtivě a sedla si na židličku, kterou jsem naproti jeho stolu. 

"A jste si jistá, že jsem ta správná osoba? Co takhle profesor Snape?" zeptal se.

"Všiml jsem si, že si celkem rozumíte," dodal, když jsem přemýšlela, jak mu to vysvětlit. 

"Byl jste jeho přítel," řekla jsem a on mě asi moc nepochopil. 

"Mého otce.." 

Hnusilo se mi mu tak říkat, neměla jsem však na vybranou. Ještě netušil, jaká zrůda je. 

"Slyšela jsem rozhovor s Harrym, který jste měli u vašeho kabinetu. Nechtěla jsem naslouchat. Nemůžu kvůli tomu spát."

"Proč?" otázal se a posadil se za stůl a upřeně mě sledoval. Vím, co mám na mysli. Určitě už o tom přemýšlel. Ten plánek, podle mých zdrojů, nikdy nelže. 

"On žije. Je to zrůda, která mi vždy nahání noční můry. Nutí mě se podceňovat a ubližovat si. Netušíte, jak odporný člověk je." zhnuseně jsem se zadívala na zeď a přitom se pořád třásla. 

"To vysvětluje podobu vašeho bubáka, slečno," zauvažoval a já ocenila, že už mi neřekl mým příjmením. 

"A pak je tu další věc- Sirius Black," začala jsem a on vykulil oči. 

"Vím všechno. Jen z rozhovorů, které vedl s maminkou a podle mé skřítky." řekla jsem a on se ujal slova. 

"Takže, co k Siriovi?" 

"Nebyl to on." nevěřícně se na mě díval.

"To nemyslíte vážně, víte co vše provedl?! Vždyť-" 

"Všechno to udělal můj otec! On byl strážcem tajemství! Bylo to v utajení! Sirius navrhl jeho, protože by Voldemorta nenapadlo, že vybrali právě Pettigrewa. Vám to neřekli, protože vás Sirius podezíral, že vy jste zrádce. Voldemort a můj otec se vám všem smál do obličeje. Navzájem jste se podezírali a on nečinně přihlížel! A pak..když se to Sirius dozvěděl o Jamesovi a Lily..nezabil jej. Ta krysa se proměnila v krysu a odešla spokojeně domů..!" přerušila jsem jej. Stihla jsem dokonce i vstát a rozhazovat rukama. 

Nevšimla jsem si ani, že do něj šťouchám. 

"A co Lauren?" 

Spustili se mi slzy a já plakala jako malá. A to jsem právě byla. Malá, zbytečná a slabá.

"Mrtvá." zašeptala jsem..

"Nedokážete si představit, jak mi bylo, když jsem třásla s jejím tělem jako malá. Zachránila mě. Od té doby byl Cruciatus na denním pořádku." 

Zalapal do dechu a silně mě objal. Věřil mi. 

"Dneska, po vašem rozhovoru se mi zdál sen. Zdálo se mi, že si jde pro mě, že číhá na hradě a v moment, kdy budu sama, se mnou skoncuje. Mučil by mě několik hodin, dokud bych neprosila o smrt. Pořád si pamatuji to jeho šílenství v očích, které měl a doposud mívá." zabořila jsem hlavu do jeho starého oblečení, ale bylo mi to fuk.

Cítila jsem se konečně šťastná. Nedusila jsem v sobě všechen pláč a strach. 

"Nancy," zamumlal a já zvedla hlavu. Posadil mě na jeho křeslo a poklekl ke mně. Otřela jsem si tváře a on mezitím mluvil.

"Jste tak neskutečně statečná. Věřím vám každé slovo. A plánek vám jenom dosvědčuje pravdu. Nebojte se, ochráním vás. Už se vám nic nestane." řekl a při každém jeho slově jsem se cítila v bezpečí. 

"Musíte mi pomoct zachránit Siria." vyhrkla jsem a on přikývl. 

"Něco vymyslím, slibuji, ale vy se teď musíte prospat," postavil se a pomohl mi se dostat na mé třesoucí nohy, které byly obalené tenkou látkou krátkých kalhot s potiskem hůlek. 

U dveří mě ještě zastavil. 

"Jste podobná jako já. Oba jsme stejní mučedníci. Hádám, že když jste říkala, že víte vše, tak i mé tajemství. Oba si odháníme ty, kteří nás mají rádi. Já už jsem takovou chybu udělal, nedělejte tu samou," zavřel a já pár sekund nechápavě mrkala do blba. 

Koho měl na mysli? Malfoye? Harryho? Nebo je tu ještě někdo další, o kterém nevím? 

Zakroutila jsem hlavou a šla směrem zpátky do společenské místnosti. Cestou jsem v dlani tiskla náhrdelník, jenž jsem nedávno dostala od neznámého. 

Věděla, nebo spíš tušila, kdo mi tu drahou věcičku dal. Jen já jsem si to nechtěla připustit. Něco ve mně mě pořád nutilo, abych tuto možnost vypustila z hlavy. Nikdy jsem neposlouchala srdce, které volalo hlavně jeho jméno. 

Všechno bylo špatně. Nemohl se mi líbit. Ani on ani ten druhý. Jsem nikdo. Slabá Nancy.

Jakmile jsem dorazila do pokoje, lehla jsem si a nechala se unášet lodí hezkých snů.