Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 16.

POHLED TŘETÍ OSOBY:

"Říkali jste, že víte, kde ta Komnata je." 

"No..máme tušení," přiznal Harry. Profesor se držel vzadu a stále si něco pro sebe mumlal. Chlapci tomu nevěnovali takovou pozornost. Ron byl ztracen ve svých myšlenkách. Přemýšlel, zda-li se k té brunetce nechoval jako hlupák. 

Hledal v paměti, co mu kdy udělala. Nic nenašel. Maximálně ty chvíle, jak ji urážel. Nikdy takový nebyl. Proč v její přítomnosti takhle jednal? Jakoby jej něco nebo někdo nutilo se tvářit se jako kyselý citron. 

Brýlatý chlapec měl na práci něco jiného. Usilovně myslel, až jej z toho začínala bolet hlava. Bál se. Bál se o ni. Strachoval se, jestli už není pozdě. Přidal do kroku, chtěl být v dívčí umývárně, co nejrychleji. Pokud by jeho dedukce byla pravdivá, ušetřilo by jim to velké množství času. 

Všichni tři vstoupili do místnosti. Ufňukaná Uršula seděla na nádržce posledního záchodku. Zrzavý mladík si odkašlal a tím upoutal pozornost Havraspárské dívky. 

"Co chcete tentokrát?," zeptala se a dívala se na ně zvláštním pohledem. Harry přistoupil blíž, aby pořádně viděl do tváře zesnulé Uršuly. 

"Potřebuji vědět, jak jsi umřela." 

"Ach, kvůli Nancy, že?" hádala a na její tváři spatřil nepatrný úsměv. Pokýval hlavou a otočil se na svého kamaráda. Ten byl také poněkud zmatený. 

"Jak to víš?" 

"Svěřila se mi. Se vším. Řekla mi o tobě i o něm. O její rodině a o tom, jak se neustálé trápí a chtěla by se vším skončit. Ale něco ji prý nutilo zůstat. Pověděla bych vám to, ale slíbila, jsem že to nikomu nepovím," řekla a oba chlapci si v duchu nadávali do hlupáků. 

Harry si vzpomněl na to, jak se poprvé střetli. Když zbaběle utekla po tom, co se na sebe dívali. Poté ve vlaku, jak ji viděl sedět samotnou na zemi. Nechápal jí. 

Z přemýšlení jej vyrušilo vyprávění mrtvé studentky. 

"Stalo se právě tady. Vzpomínám si na to jako by to bylo dnes. Schovávala jsem se tady v kabince, protože jedna holka, Olivie, se mi posmívala kvůli mým brýlím. Brečela jsem, když jsem uslyšela, jak někdo vstoupil a s někým mluvil. Nerozuměla jsem, ale na 100% to byl chlapec. Chtěla jsem mu říct, že to jsou dívčí záchodky, ale potom-" zaslzela a kluci hltali každé její slovo, "potom jsem umřela. Pamatuji si, že jsem uviděla obrovské žluté oči." pronesla už tišším hlasem a složila si hlavu do dlaní. 

Oba zpracovávali informace, když Ron pozvedl prst, jakoby jej napadl úžasný nápad. 

"Kde přesně jsi ty oči viděla?" zeptal se a Harry jen zaúpěl. Proč jej to nenapadlo?

"Někde tamhle," zamumlala Uršula a svou sněhově průhlednou rukou ukázala k umyvadlům, kde se znuděně o jedno z umývadel opíral profesor Lockhart. Když uviděl, že na něj hoši koukají, zaujal rovný postoj a zase si něco zamumlal. 

Harry s Ronem k němu honem zamířili a pohledem zkoumali umyvadla. Vypadaly naprosto obyčejně. Koukali se na každý, když u jednoho černovlasý mladík našel na boku měděného kohoutku maličkého hada. Byl tam přímo vyryt. 

Ron se zhluboka nadechl a pronesl: "Řekni něco, něco v hadí řeči!" 

Harry přemýšlel a srdce mu divoce bušilo. Neměl čas, proto vyslovil to první, co jej v tu chvíli napadlo.

"Otevři," vybídl. Kohoutek se rozzářil a za nějakou dobu se jim před očima objevila obrovská roura. Harry nakoukl, ale nic neviděl. Byla tam tma, takže nevěděl, jak hluboké to je. Tušil, že musí udělat jen jedno: skočit. 

"Půjdu dolů," oznámil a už chtěl vykročit, ale jeho společník jej zastavil. 

"Copak si myslíš, že tě v tom nechám?" Ron se na něj nechápavě díval a v jeho očích šlo vidět odhodlání. Chvíli bylo ticho, dokud se profesor nezasmál. 

"Takže mě nepotřebujete!" zajásal, ale oba chlapci vytáhli své hůlky a znovu je namířili na učitele obrany proti černé magii. 

"Vy," zasyčel Harry.

"Vy půjdete první," řekl zrzeček a pobídl profesora k pohybu. Ztrápený výraz zdobil jeho tvář, zatímco jeho studenti se mračili. 

"To není nutné, myslím si-" zbytek věty nedokončil, jelikož jej oba strčili dolů. Dlouhý výkřik ukončil až dopad na zem. 

Harry neotálel a vydal se tam taky. Ještě předtím pokýval hlavou na Rona. Ten se zhluboka nadechl.

"Teď jen doufám, ať nejdeme pozdě." a s tím se do tmy spustil i on.

Roura byla celkem dlouhá, dalo se říct, že až neobvykle dlouhá. Dole už na ně čekal učitel. Jeho vybělené zuby v té tmě přímo zářily. 

Dole to smrdělo plísní a slizem. Z toho smradu se Ronovi zatočila hlava a zakuckal se.

"Lumos," zašeptal Harry a prostor naplnilo světlo z jeho hůlky. Oběma pokývl, aby se vydali za ním. Procházeli přes různé kosti a všechno ve světle kouzelného proutku vypadalo ještě více strašidelně. Zastavili se  až u něčeho velikého. Zdálo se, že je to spící nestvůra. Chlapec proto přivřel oči. 

"Proboha," zašeptal Lockhart a svalil se na zem. To, co bylo před nimi, byla pouze svlečená kůže, jejíž délka dosahovala určitě přes dvacet metrů. 

Ron protočil očima a přikázal mu, aby se okamžitě postavil. Profesor využil příležitosti, když se chlapec podíval na svého přítele, a srazil jej k zemi. 

Harry okamžitě zamířil hůlkou na Zlatoslava, ale to už on držel ve své pravačce Ronovu hůlku. Usmíval se na všechny strany.

"Taková smůla, až se všichni dozví, jak jste zešíleli při pohledu na její mrtvé tělo. Když jsem se vás snažil zachránit, ale nestvůra zabila i vás. Rozlučte se se svou pamětí, hoši!" zasmál se.

"Zapomeňte!" vykřikl, ale poslepovaná hůlka vybuchla tak mocně a ze stropu začalo s rachotem padal kamení. Balvany oddělili Harryho od Rona s Lockhartem.

"Rone? Jsi v pohodě?" zeptal se vyděšeně Harry a v ruce dřímal svou hůlku. 

"Jo!" uslyšel tlumeně z druhé strany. S úlevou si oddechl. Ron si mezitím pohledem přeměřoval omámeného profesora. 

"Auuu," zaskučel, "promiňte, ale kdo jste?" otázal se omámený muž. "Počkat, kdo jsem já?" zamrmlal a při tom si pobrukoval nějakou neznámou melodii. 

Zrzek zaúpěl a kopl jej do holeně. 

"Zůstaňte tam, Rone a zkus nějak přemístit ty kameny! Já jdu najít Nancy!" Harry si poupravil brýle. Snažil se si dodat odvahu a několikrát se zhluboka nadechl a vydechl. Poté se bez otálení vydal kolem hadí kůže. Tunel se klikatil a Harrymu zběsile tlouklo srdce. Modlil se, aby tunel měl konec, ale zároveň se obával, co tam najde. Pohled na mrtvé tělo své kamarádky by nesnesl. 

Zakroutil hlavou, aby ty myšlenky a představy na bezvládné tělo Nancy vyhnal z hlavy. 

Zastavil se, když před sebou spatřil pevnou zeď se dvěma propletenými hady. Přistoupil blíž. Pocítil, jak mu po čele stéká kapka potu a jak má sucho v krku. 

Odkašlal si a znovu zopakoval příkaz, který už dnes jednou pronesl.

"Otevřete," z jeho úst vyšlo tiché a slabé zasyčení. 

Stěna se rozestoupila a obě části zmizeli. Harry se třásl, ale s hlavou vzhůru šel přímo tam, kde ho jeho srdce táhlo.