Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 64.

Bea se mě ani nesnažila zadržet a já jí za to v duchu děkovala. Šla jsem rychlou chůzí, jakmile jsem zašla za roh, rozhlížela jsem se. Nikde nebyl. Zklamaně jsem si povzdechla a chystala se otočit. 

"Hledáš mě?" s úsměvem jsem pohlédla na Draca, který se frajersky opíral o zeď. Byla jsem zmatená, když jsem na jeho tváři nenašla ani stopy po smíchu. Mračil se a to mne znepokojovalo. 

Přikývla jsem a vyrazila blíž k němu. Odlepil se od stěny. Pořád si ode mne držel odstup. Myslela jsem si, že žertuje. Dneska jsem pochopila, že on si nikdy nedělá legraci. Nervózně jsem se zasmála, když už po druhé ode mě odstoupil. Píchlo mě srdce, ale snažila jsem se si zachovat chladnou hlavu. 

"Potřebuješ něco, nebo jsi mě přišla očumovat?!" zasyčel a já jeho otázku přešla.

"Co se děje? Proč jsi takový-"

"Chladný?" uchechtl se a já nevěřila vlastním uším. Choval se ke mně jako k cizí osobě. Pokývala jsem na souhlas a teď jsem to byla já, kdo udělal krok zpátky. Děsila mě ta jeho ledová maska. 

"Už se ti Potter pochlubil? Jak si vyměňoval sliny s tou jednou holkou minulý rok?" pozvedl obočí a já se zasekla. Prosím, řekněte mi někdo, že je to lež! S bolestí v hlase jsem pronesla, jestli si je jistý. Hrdlo se mi stahovalo a já musela zhluboka dýchat. 

"Mluvili spolu o tom jednou před síní. Není takový svatoušek, jak si myslíš. Nebaví mě pořád hrát druhý housle a být za hajzla, když on je mnohem horší," mrkl na mě. Ruce jsem měla v pěst a úmorně zadržovala slzy. 

"Aspoň mojí nepřítomnost neignoroval! Zajímal se o mně!" vyjekla jsem a on mě rychle přirazil mě ke zdi. Mračil se a moje zápěstí pevně svíral. Kňučela jsem bolestí, ale on si toho nevšímal. Místo toho mi křičel do obličeje.

"O čem to mluvíš?! Já se ho dokonce i ptal! Mluvil jsem s ním! On si dovoluje ti lhát?! Zmetek," s každým hnusným slovem stisk rostl. 

"Au, Draco, to bolí," zaslzela jsem a jeho pohled změkl. Podíval se dolů a spatřil, jak jeho ruka skoro drtí tu mou. Pustil ji a zajel si dlaní do svých vlasů. Omlouval se, ale já se ublíženě dívala do jeho očí. 

Nikdy by mě nenapadlo, že by mi mohl fyzicky ublížit. Tedy ne znovu. Raději  bych ale schytávala facky, než aby mě mučil svými slovy. Bodaly mě do srdce a ničily mě zevnitř. Mé slzy se draly na povrch a já se ani nenamáhala je potlačit. Tiše zanadával.

"Nancy, neplakej..Ne kvůli mně, já si nezasloužím tvoje slzy ani úsměv." hladil mě po tváři, poté bolestně přivřel víčka, jako by si na něco vzpomněl. Poodešel kousek a znovu měl nasazenou tu jeho neprůbojnou masku. 

"Nemůžeš brečet pro někoho, kdo o tebe nestojí,"  

"Prosím přestaň! Tohle není Draco, kterého miluji," plačtivě jsem pronesla, toužila se jej dotknout, ale on mou ruku odrazil hned, jak jsem jej chtěla pohladit. Zmateně jsem se dívala, jak mě probodává očima. Byla tam zlost, znechucení. Přes všechny ty hromadící se slzy jsem skoro neviděla. 

"Třeba žádný takový nebyl," řekl odměřeně. Zakroutila jsem hlavou, prosila jej ať to odvolá, ale on mě s úšklebkem pozoroval. 

"Nikdo by nechtěl takovou nicku," 

"Dost," vydechla jsem a rychle s dlaní přiloženou na ústech jsem utíkala pryč. Pryč od něho. Tišila jsem své vzlyky, poté mě zastavil se zmatením Harry. 

"Kdo ti ublížil?! Řekni!" tahal to ze mě, ale já nechtěla jeho slova poslouchat. Vykroutila jsem se z jeho sevření a mrštila svou levačkou dopředu. Ruka se střetla s jeho tváří a on se za ní s nechápajícím výrazem chytil. 

"Oba jste stejní! Co se vám udělala, že mě takhle trápíte a nestojím vám ani za pravdu?!" neměl se k odpovědi, proto jsem se se slzami v očích podívala nahoru. Sklesle jsem běžela dál. Pryč od všech problémů. Běžela jsem do sovince a tam jsem se smutně posadila. S pláčem jsem promlouvala k sovičkám. Potřebovala jsem objetí. Někoho, kdo by mě vyslechl, a pak sliboval, že oběma ublíží za to, že mi trhali srdíčko. Potřebovala jsem tátu. Chtěla jsem mámu.

"Maminko, Sirie," s pláčem jsem potichu pronesla jména těch, kteří by mě teď nenechali ve štychu. Nikdy by mě neopustili, nikdy by mi neublížili. Ale oni byli pryč. Navždy. 

Podívala jsem se na své ruce. Červený otlak Dracových prstů mě nezajímal. Dívala jsem se na své jizvy, které postupem času mizely. Odhodlávala jsem se, jestli to mám opravdu dělat. Zakroutila jsem nakonec hlavou. Oni mi za to nestojí...

POHLED TŘETÍ OSOBY:

Jakmile Nancy s pláčem odešla,  blonďatý mladík sklopil hlavu. S povzdechem a tíživým pocitem u srdce se vydal na předem určené místo, kde už stála netrpělivě jeho spolužačka a zároveň bývalá kamarádka dívky jeho srdce. 

"Tak co? Zvládl jsi to?" zeptala se natěšeně. Těšilo ji, že Nancy musel ublížit, nesnášela ji. Pravý důvod toho všeho neznala, avšak bláhově si myslela, že to udělal kvůli ní. Kdyby věděla pravdu, nebyla by moc nadšená. 

Draco smutně přikývl. Nepromluvil ani slovo, byl ztracen ve svých myšlenkách. V mysli se vrátil znovu na rozhovor s otcem. Promlouval k němu hned u vlaku, když oba spatřili tu tmavovlasou krásku. 

"Jestli nechceš, aby více trpěla, budeš ji muset od sebe odehnat, jasné?!"

Pamatoval si, jak mu Lucius sykl do levého ucha a on musel se sklopenou hlavou zamumlat na souhlas. Nenáviděl svého čím dál víc, hnusil se mu. Nejvíce však nesnášel sám sebe za to, co provedl. Musel ji ochránit. Raději ať je šťastná s někým jiným, než aby s ním byla mučena. Poprvé, co si Draco Malfoy uvědomil,že ustoupil Harrymu Potterovi. Sám věděl, že s ním by byla šťastnější.

"Až se tohle všechno vyřeší, budu znovu bojovat," řekl si pro sebe a hnal se pryč od Pansy Parkinsové, která byla odhodlaná dostat to, co jí podle ní patří. Byl to právě on. 

Mezitím, co se Pansy rozhodovala, jak Nancy potrestá, aby si už navždy vymazala Draca z hlavy, stejný mladík se hnal ke kabinetu jeho oblíbeného profesora. Zaklepal na jeho dveře a on ani nečekal dlouho a už stál uvnitř. 

"Tak co se děje, Draco?" řekl nezajímavým tónem, ale v mysli Severuse Snapea bylo několik scénářů a každý z nich obsahoval tu samou dívku. Věděl, že to bude mít co do činění s Nancy, jelikož takový výraz beznaděje a smutku u mladého Malfoye neviděl. 

"Ublížil jsem ji," zajel si do vlasů a hrubě za ně tahal. Chtěl se takhle potrestat za to, co udělal.  Profesor, teď už, obrany proti černé magii se zarazil. Povzdechl si a teď se nesnášel za to, že vždy uměl odhadnout, o co se jedná. 

"Proč?" jednoduchá otázka, ale složitá odpověď. Posunky Dracovi naznačil, aby se posadil. Trpělivě čekal na vysvětlení. Mohlo to trvat tak pár minut, chlapec v mysli vymýšlel to nejkratší. 

"Ublížil by ji pak někdo jiný a to jsem nechtěl," 

"Muselo ji to zlomit, Draco," klidně odvětil Snape, ale v vnitru měl na mladíka vztek. Bral Nancy jako svou vlastní holčičku, což sám nechápal.

"Miluješ ji a chtěl bys s ní být, že?" pokračoval a vypálil na něj otázku. 

"Moc, ale ne za takovou cenu," přiznal Draco. Poté oba mlčeli, každý přemýšlel nad tím samým.

'Co asi teď dělá Nancy?'

---------------------------

Nový rok začínáme zostra.. 😄 Takže - copak si myslíte o Dracovi? Zachoval se správně?

A co Harry? Chtěl utéct před pravdou a teď na to chudák doplatil 😱

Dneska asi stihnu ještě jednu, pokud by jste o ni měli zájem. 😊

S láskou, N. ❤️