Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 17.

Místnost neboli síň, byla dlouhá a chabě osvětlená. Tyčily se tu kamenné sloupy ovinutými hady. Harry se zaposlouchal do ticha, které mu nahánělo husí kůži. 

Křečovitě svíral hůlku a zkoumal celý prostor dopodrobna, když najednou- 

"Nancy!" zašeptal a vrhl se k ní. Padl na kolena a naléhavě s ní třásl. Ležela tam a byla mrtvolně bílá. Její srdce sice tlouklo, ale bylo strašně pomalé. 

"Nancy, probuď se mi! Omlouvám se, jak jsem se choval, ale teď mi neumírej!" zoufale mluvil a pořád třásl s jejím ledově chladným tělem. 

"Děláš to zbytečně- neprobudí se." 

Harry trhl hlavou a spatřil černovlasého mladíka, jak se ležérně opírá o nejbližší sloup. Propaloval jen pohledem a brýlatý chlapec pochopil, kdo je.

"Jsi Tom Raddle, že?" řekl a Tom jen přikývl. Pořád však z Harryho nespouštěl zrak. Mladík se od sloupu odlepil a sebevědomým krokem si to šinul ke zmatenému chlapci. 

"Je naživu," hlesl a pohledem spočinul na Nancy, "ale už jí moc času nezbývá."

Nechápal, co tu dělá. Přeci jen deník byl už několik desítek let starý. Chystal se jej zeptat, zda-li je duch, ale Tom už předem odpověděl. Jakoby mu četl myšlenky.

"Jsem pouhá vzpomínka uchovaná v deníku," vysvětlil klidně. Ukázal na podlahu, kde ležela černá kožená knížka, se kterou se už dvanáctiletý hoch setkal. Zaujalo jej, jak se tady asi dostal, ale na to teď nebyl čas. Musel zachránit Nancy.

"Musíš mi pomoct, Tome," řekl a starostlivým pohledem sledoval bledou dívku, kterou měl nadevše rád. "Někde je tu bazilišek. Musíme se odtud dostat. Prosím." 

Raddle se nahnul ani o milimetr. Pořád jej zkoumal pohledem a při pohledu na nehybnou Nancy se mu třpytily oči. Harry si myslel, že je to kvůli slzám. Bohužel to ony nebyly. 

Vzal svou kamarádku opatrně do náruče a snažil se najít svou hůlku, kterou tu před chvílí položil. Byla však pryč. 

Kouzelný proutek Harryho Pottera spočíval v ruce Toma a točil s ní. Harry natáhl ruku, aby mu ji mohl vrátit, avšak Raddle se pouze pousmál. Vypadal tak nevinně.

"Posloucháš mě? Je tu někde bazilišek, může tu být každou chvíli," vyhrkl.

"Nepřijde, dokud mu neřeknu," zasmál se a hůlku si strčil do kapsy. Harry opatrně položil Nancy na zem a přistoupil blíže k Tomovi. 

"Vrať mi mou hůlku." zasyčel. Mladík se zmijozelskou kravatou se jen zasmál.

"Tu teď potřebovat nebudeš a nesnaž se mi rozkazovat," řekl přísně. Harry se otřásl a přikývl. Měl přeci jeho hůlku, nemohl mu odporovat. 

"Na tohle jsem čekal tak dlouho, Pottere," spokojeně vydechl a podíval se na chlapce před sebou. Harry byl teď ještě více zmatený.

"Nevím, o čem to mluvíš, ale říkám to naposled. Jsme v Tajemné komnatě a je tu nestvůra. Promluvíme si potom!" 

"Ty jsi takový hlupák!" zasmál se Tom. "Mluvit budeme teď." oznámil nekompromisně. Harry si pouze povzdechl. 

"Jak se Nancy ocitla v takovém stavu?"

"Dobrá otázka, ale to je na dlouho. Řekněme, že zjistila něco, co neměla a teď za to bude pykat." 

"O čem to mluvíš?" zeptal se Harry. Tom se mu ani za mák nelíbil. Bylo na něm něco divného, ale nevěděl co.