Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 36.

Tiskla jsem jej v objetí a nechtěla jsem ho pustit. Byl strašně pohublý a třásl se zimou. Na to, že bylo léto, pršelo a bylo chladno. A to tedy pořádně. 

Nemohla jsem uvěřit, že právě tady stojím a jsem svobodná, stejně jako Sirius. Co by na to řekla maminka, kdyby zjistila, jak jsem pomohla nevinnému? Co by řekla, jakmile by věděla, co je její manžel zač? Určitě by plakala. Plakala by štěstím i smutkem. Přesně jako v tuto chvíli já.

"Bylo to peklo," zavzlykala jsem a odtáhla jsem se od Tichošlápka. Smutně se pousmál a setřel mi slzy. Cítila jsem se chtěná a že můžu dokázat cokoliv, co budu chtít udělat. 

"Teď už jsi v bezpečí, Nancy. Nikdo ti neublíží, o to se postarám." zasmál se a pobídl mě, abych jej následovala hlouběji do domu. Cestou jsem pozorovala všechen nábytek, obrazy a dveře. Nejvíce mě zaujal portrét jedné dámy. Vypadala vznešeně a povrchně. Některé rysy byly podobně s těmi, které má Sirius, z čehož jsem usoudila, že to bude jeho předrahá maminka.

Dáma mě pozorovala tak upřeně, až jsem si myslela, že na místě uhořím. Pohledy jsem jí oplácela a bylo mi jedno, jak to teď vypadá neslušně. Věděla jsem moc dobře, jaká je Walburga Blacková. 

"Čistokrevná." zamumlala si pro sebe a pohlédla za mě. 

Otočila jsem se. Nedalo mi to a musela jsem vědět, kam kouká. I když mohlo mi dojít, jsme tu jen dva. 

Tichošlápek si znechuceně odfrkl a já ignorovala dotazy obrazu, jestli se bavím s mudlovskými šmejdy. Nechtěla jsem odpovídat na takové odporné provokování. Lezlo mi to krkem a když jsem zaslechla jméno své maminky, nemohla jsem zůstat zticha. 

"-byla to hnusná krvezrádkyně, hlavně-"

"Držte tu svou nevymáchanou hubu!" zakřičela jsem do prostoru a Sirius sebou škubl. Asi jsem to trošku přepískla. 

Přidala jsem do kroku a teď si už nevšímala ničeho jen svých noh, které cupitají nahoru do patra, kde budou jisto jistě ložnice. 

"Nic si z toho nedělej." pohladil mě po rameni a poté otevřel dveře, jež byly nejblíže schodišti. Pokoj byl v zachovalém stavu, ale líbil se mi. Větší luxus jsem si ani nepředstavovala. 

"Děkuji," řekla jsem mu upřímně a posadila se na postel, která byla hezky měkká. Přikývl a usmál se.

"Půjdu se převléct, zatím si můžeš vybalit," oznámil mi a vyšel z místnosti. Až teď jsem si všimla, že mé zavazadla byly vedle skříně. Netušila jsem, jak se tu dostali, ale něco mi říkalo, že Sirius tu má ještě nějaké domácí skřítky. 

Pokrčila jsem rameny a pustila se úklidu, jak polic a kufrů, ale taky koberců a ostatních věcí, na které se přichytil za ty léta prach a špína. Celou dobu jsem pracovala rukama, dokud mi nedošlo, že zde můžu použít i nějaké kouzla. Chtěla jsem to mít co nejrychleji hotové, proto jsem neváhala a sáhla jsem po svém kouzelném proutku, který byl za opaskem mých kalhot. 

Tančila jsem po místnosti a všechny věcičky se dávaly do pořádku. Smála jsem se, ale třísknutí hlavních dveří mě přinutilo přestat dělat blbosti. 

Sešla jsem ze schodů, hůlku jsem pořád měla v ruce. Při nepatrném vrhnutí schodu jsem si nervózně skousla ret. 

"Baf!" 

Potichu jsem zaklela, když jsem uviděla culícího se Rema. 

"A vy máte být nejrozumnější z Pobertů?" pozvedla jsem obočí, zatímco jsem se držela za srdce. Ani nemusím podotýkat, že jsem si málem nadělala do kalhot. Strach z toho, že mě našel otec, byl veliký. 

Remus se jen zasmál a podal mi skleničku s vodou a tabulku čokolády. Na sladké jsem neměla chuť, proto jsem vypila studenou tekutinu a ústa si hřbetem ruky otřela.

"Co tu děláte?" zeptala jsem na rovinu. Do kuchyně vešel i Sirius, takže teď jsme byli kompletní. Plácli si a bratrsky se poplácali po zádech při objetí. 

"To nemůžu navštívit starého kamaráda?" 

"Jak starého? To jsem tak starý?" vyhrkl Sirius a já se zasmála. Byli strašně vtipní, přesně jak mi vypravovala máma. V jazyku mě pálila otázka. Oba si mého pohledu všimli, a tak mi pohybem rukou naznačili, že se můžu ptát. 

"Jaká byla máma?" 

Ticho. Neustále tikali mezi sebou pohledy, jako by si přes ně sdělovali, kdo začne jako první. Remus si povzdechl a posadil se naproti mě. Sirius jeho počínání následoval, akorát si ukořistil místo hned po mé pravici. 

"Nebudeme ti lhát, byla to úžasná osoba. Uměla podpořit, neodsuzovala mě kvůli mému tajemství a snažila se s každým vycházet. Vždy každého bránila, i když to byl třeba Lucius Malfoy nebo Severus Snape." začal s vypravováním a já pozorně poslouchala. 

"Tvou matku jsem si oblíbil hned před Velkou síní. Partička malých kluků si dovolovali na nějakého dalšího chlapce a posmívali se mu, sám už si nevzpomínám proč, ale živě si pamatuji, jak tomu vedoucímu té skupinky flákla, až to mlasklo. A když se dostala do Havraspáru naše cesty se nerozdělili, hlavně kvůli Peterovi." Sirius si vzal slovo. 

"Nikdy jsem nechápala, proč jej milovala," zamumlala jsem. 

"Kdysi byl jiný, teď jsem ho vůbec nepoznával. Choval se jako zrůda." řekl Remus a já se uchechtla. 

"O tom mi povídejte," rozhodila jsem rukama až se mi vyhrnuly rukávy. Neměla jsem máchat končetinami, potom bych jim totiž neukázala svou zohyzděnou pravačku. 

Chtěla jsem rukáv černého trika vrátit zpátky dolů, ale už bylo pozdě, protože mě oba zarazili v pohybu. 

"Proboha!"

"To ti udělal Peter?"

"Jak je to staré?" 

Chovali se jako by byli mí otcové. Bylo to celkem srandovní a kdybych teď nebyla v takové situaci, zasmála bych se. Bohužel to nešlo, musela jsem právě ze sebe vymáčknout pravdu. 

"Nic to není," odsekla jsem a sklopila pohled na zem. Smítka byla právě důležitější než toto. 

"Jestli tohle nic není, tak jsem slepý," obořil se Sirius. Prsty přejel po hnisající ráně a já se snažila zadržet slzy a potlačit bolestivé syknutí. 

"Stalo se to u Malfoyů, moc jsem si dovolovala a tohle byl můj trest. A to slovo přímo dokazuje, kým jsem. Neschopná Nancy Pettigrewová, která se nedokáže ubránit." zavzlykala jsem a ruku si přitáhla zpátky k tělu. 

"Tohle neříkej. Jsi šikovná dívka a opravdu nadaná. Proboha, kdo by zvládl zahnat mozkomora v tak mladém věku?" rozčiloval se Remus a já jsem byla potichu. 

"Je tu něco, co bych vám chtěla říct," oba mě sledovali a čekali, co ze mě tentokrát vypadne. 

"Použila jsem kletbu, která se nepromíjí, na svém otci. Bylo to zvláštní a jako by mě ovládal někdo jiný. Nejdivnější bylo, že jsem si to užívala. Líbil se mi strach v jeho očích.." 

"Nancy-"

"Nic neříkejte! Jsem zrůda. Stejně jako on..." 

------------------------------------------------

Zatím takové to ticho před bouří, ale nebojte, za chvíli to začne.. ☺

Užijte si sobotu a nezapomeňte se koukat dneska večer na Harryho! :D ♥

-N. xx