Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 49.

Několik sekund jsem nehybně stála. Zaraženě jsem sledovala, jak slastně přivírá oči. Polibek přišel jako nic. Zastihl mě nepřipravenou. Vzpamatovala jsem se a vyjukaně jsem se od něj otrhla a jako by to byla normální věc, jsem mu jednu natáhla. 

Mlasklo to a on se nechápavě držel za tvář, zatímco mé oči se plnily slanými slzami. Prsty jsem si přejela po rtech, slabé vibrování mě však ještě více znepokojilo. 

"Proč si to udělal?" zašeptala jsem zničeně. Snažil se ke mně dostat, ale já vystrašeně ustoupila. 

Neodpovídal, pouze mě zničeně pozoroval. Slova jsem se tedy ujmula já. Špatně se mi mluvilo. Lámalo mi to srdce, ale nedokázala jsem uvěřit tomu, že to udělal. 

"Neměl si právo.."

"O čem to mluvíš?" vyjekl už konečně. Byl hodně naštvaný, což by mi v jiné situaci přišlo vtipné. 

"Neměl si to dělat, nepatřil ti.." pořád jsem mluvila zmateně, mumlala jsem a slzy mi stékaly po mých horkých tváří. Chytil mě za ramena a jemně se mnou zatřásl a tím mě donutil, abych se mu dívala do očí. Do těch smaragdových očí, které mě často uklidňovaly. 

Tentokrát to mělo opačný účinek. 

"Co? Co mi nepatřilo?!" řekl už lehce podrážděně a na každé slovíčko dal důraz. 

"Můj první polibek!" zakřičela jsem a potichu zavzlykala. Harry se po celou dobu mračil, několikrát měl skelné oči, leskly se, ale pak to bylo pryč a místo bolesti, tam byl chlad a zuřivost.

"Pro koho byl?! Pro Malfoye?! On není kluk pro tebe!" odstrčil mě a já se vylekaně nalepila ke zdi. Děsil mě. 

"Přestaň.." vydechla jsem. Třásla jsem se, připomínal mi otce, když mě trestal za každou maličkost, kterou jsem udělala špatně. 

"Ty se nikdy nepoučíš!"  

"Už dost, Harry!" znovu jsem zakřičela, bolely mě hlasivky a můj hlas byl slabý, ale zarazil se. Podíval se na mě, zatlačenou v koutě. Zajel si rukou do svých rozčepýřených vlasů, poté za ně zatahal a začal se procházet nervně po místnosti. 

"Sakra, Nancy-já-já nechtěl, odpusť." mlel pořád dokola. Ignorovala jsem silné bušení srdce a pomalu se zvedla. Sledoval každý můj pohyb a zarazil se, když jsem ho objala. V duchu jsem si nadávala, ale já taková prostě byla. I těm, co mi ublížili, jsem pomáhala. Tedy..většinou. 

"Zapomeň na něj, Nancy..On je zrůda, zasloužíš si lepšího.." zamumlal mi do vlasů. Zamračila jsem se a teď bez lítosti, jsem jej prudce odstrčila od mého těla, které s citem zakrýval. 

"Vůbec ho neznáš, je prostě jiný!" 

"Nevykládej," ironicky se zasmál, "a ty ho snad znáš dobře?" vysmíval se mi přímo do obličeje a to mě bolelo. Věděla jsem, že Draco není ten nejlepší, ale pro mě byl. Ukradl si mé srdce a nechal mě bez něj. Dělal mě šťastnou i drobnostmi. 

"Znám," znovu se uchechtl, "a kdo je ten podle tebe ten lepší?!" ruce jsem měla v pěst. Cítila jsem, jak se mi nehty zarývají do kůže. 

"Já!" zůstala jsem zaraženě stát, dalo by se říct, že jsem tam stála jako ypsilon. Díval se mi do očí, zkoumal mě pohledem. Netušila jsem, no dobře slyšela jsem ten rozhovor s Ronem, ale nečekala jsem, že opravdu myslí vážně. Přeci jen Harry se pořád koukal za holkami. Nedávno mluvil o Cho, která shodou náhod byla má kamarádka už od druhého ročníku. 

"Ne," kroutila jsem hlavou a pořád šeptala to samé slovo. Postavila jsem se před něj, pořád byl ticho a čekal, co více k tomu řeknu. 

"Zapomeň na mě, Harry. Zapomeň i na ten polibek, nepatříme k sobě, nevyšlo by nám to.." snažila jsem se znít mile. Vzal mou dlaň a dal si ji na svou tvář. Zavřel oči a usmál se. Tiskl si ji k sobě a já ho jen párkrát pohladila. Připadala jsem si trapně a bála jsem se, co se stane teď. 

Pomalu přikývl, ale poté ještě dodal poslední větu.

"Tak to se mnou zkus,"

***

Zničeně jsem se procházela po chodbě a snažila se ignorovat pohledy ostatních. Od té doby, co mi dal Harry ten svůj názor, jsem jej slušně obcházela. Nebo spíše jsem unikala možnosti s ním mluvit. Byla jsem zbabělá. 

Byl čas na oběd, ale já ještě musela za Snapem, abych mu vysvětlila dnešní absenci. Zaklepala jsem na jeho kabinet a nastražila uši. Snažila jsem se zaslechnout kroky nebo jiné zvuky. A nečekala jsem dlouho, protože o několik vteřin jsem hleděla do tváře mračícího se profesora a ředitele mé koleje. 

"Konečně," poznamenal ironicky a ustoupil, abych mohla vejít. Práskl dveřmi, až jsem z toho poskočila. Přišlo mu to hodně vtipné, škubaly mu koutky úst. 

Posadila jsem se a uraženě jsem jej sledovala, jak si sedá za svůj stůl a vytahuje nějaký pergamen a svůj oblíbený brk. Jo, taky jsem se divila, ale je to pravda. I někdo jako Severus má svou oblíbenou věc. 

"Takže, kde jste byla celý den?" snažil se znít nezajímavě, ale nešlo mu to. Povzdechla jsem si.

"Harry mě tak trochu zdržel a-"

"Zdržel? Na celé vyučování?" pozvedl obočí. Jasně, když to řekne on, nezní to moc důvěřivě, ale ona to pravda byla. Přikývla jsem a on nic dál nerozebíral. Věděl, poznal z mého postoje, že jsem nejistá, zničená a slabá, a tak to udělal jednoduše. Věděl, že se nebudu dostatečně bránit, a tak si udělal výlet do mé hlavy. 

Viděl skoro vše, jelikož poté jsem se vzpamatovala a slušně řečeno- jsem jej vykopla z mé hlavy. 

"Takže takhle to bylo?!" chladně řekl. Jeho výprava skočila přímo u Harryho otázky. Neznal odpověď na mou osobu. Jeho ledová maska vyplula napovrch. 

Vyžíval se v tom a já nechápala, co jsem udělala špatně. 

"Ty a Potter? Doufám, že jsi řekla ne," kašlal na vykání. Teď jsem pro něj byla jenom Nancy, ta holka, která byla prostě hrozně jiná. 

Mlčela jsem. Třískl dlaněmi o stůl a vystrašeně se zvedl ze židle. Viděla jsem, jak se mu vztekem rozšiřují nosní dírky, ale jeho oči nesly obavy. 

Pomalu jsem zakroutila hlavou na nesouhlas. Nebyla to pravda, souhlasila jsem, protože to byla jediná možnost, jak zapomenout na Draca. Čekala jsem, kdy vybouchne, ale nic se nedělo. 

"Zmiz," řekl po chvíli. Smutně jsem přikývla a se sklopenou hlavou jsem odešla. Dveře se za mnou samy zabouchly. Chvilku jsem tam stála, poslouchala jsem, co dělá. 

Přišlo to jako nic. Tříštění skla a shazování polic, převracení židlí. Utekla jsem, nechtěla jsem slyšet jeho naštvaná slova. 

Doufala jsem, že Harry zaplní tu díru, kterou mi ten zmijozelský kluk způsobil. Toužila jsem na něj zapomenout, ale srdce se nikdy nedá oklamat, ale to jsem zjistila až moc pozdě.